Z deníčku blogerky

11 dní: Můj soukromý ramadán

Je 19. října, a já jsem 11 dní v digitálním detoxu. Úmyslem bylo dopřát si 30 dní bez svých webů a bez sociálních sítí, abych měla dost času opustit  všechny zavlečené návyky a posunout se dál.

Měla jsem obavy opustit psaní webu, i když jsem už delší dobu cítila, že nějaký ten týden absolutně bez všech blogerských povinností potřebuju. Nejde jenom o to, že zrovna není potřeba psát článek. Jde o samotné vědomí, že ten web mám a že je potřeba se o něj starat. Věděla jsem, že potřebuju nějaký čas vzduchoprázdno i bez té samotné myšlenky, že mám web. Ten absolutní klid, který měl spočívat v tom, že se o nic takového nemusím vůbec starat. Můj největší strach, který mě vázal, spočíval v obavě, že se potom nebudu chtít vrátit k psaní. Neuběhlo ale ani 14 dní, a já do deníčku datlím další zápis.

Přišlo mi, že začínám články skládat spíš na efekt. Skoro jsem se utopila v teoretických článcích o propagaci, “profesionální” tvorbě webu a všeho toho, co se smí a nesmí a jak se to má nebo nemá dělat. Vzdělávat se je na jednu stranu fajn, ale když se to má týkat kreativity a tvorby, člověk by měl odhadnout míru a měl by zvládnout neutopit se v tom.  Podobně jako z některých příspěvků na Facebooku, kdy jsem z odkazů copywriterů cítila jenom to prázdno vykalkulované na efekt mi i ty moje články začaly připadat spíš šroubované na určitý konkrétní záměr, a spolu s déle trvající touhou hodit si od toho všeho dlouhou pauzu to mohlo za to, že jsem 8.10. vydala poslední článek.

Celé to pokračovalo v mém mobilu. Mám jej pořád u sebe, tak jsem si odinstalovala všechno, co se zvládlo napojit na internet. Od Instagramu, přes Facebook a Twitter až po internetový prohlížeč Opera, aby mi v mobilu nezůstalo nic, co by mě mohlo stáhnout zpátky ke starým zvykům. Po třech dnech bez všech těch aplikací jsem se přistihla, jak daleko častěji vytahuju foťák a vyzobávám si z okolí různé detaily. Překvapilo mě, jak moc mě to baví; navíc jsem dostala první odpověď. Celé to moje focení určitě smysl má (moje fotky na Instagramu, pod přezdívkou andrea.fotopribeh) .

Původně jsem začala posílat fotky na Instagram s tím, že ještě pořídím zálohu na web. Instagram s oblibou maže účty, tak ať nejsem překvapená. Potom mi ale Míša připomněla, že minimálně jeden z účtů, který mi vyvstal na mysli, byl docela vulgární. Něco navíc mi ten detox ale dal: vyhodila jsem ze sledování všechny “influencerky” , které měly na profilech jenom kavárenskou nudu a kupu produktů k tomu. Za těch 11 dní jsem zjistila, že mi vůbec nechybí, a pomalu eliminuju další zvyky, které mi v mobilu spíš “zavazejí” . Tentokrát ale ne brutálním odstřižením, ale pomalým procesem.

Internetový prohlížeč jsem si zpátky nenainstalovala. Kolečko Seznam-Centrum-Bulvár xkrát za dopoledne není věc, ke které bych se chtěla vracet. A zbytečné braní mobilu do ruky mizí samo spolu se zjišťováním, že na sociálních sítích vážně není nic tak diametrálně zajímavého, aby mi to uteklo. Teď ještě krok číslo 2: smazat z mobilu i Facebook, a nechat si jenom Messenger, který jsem si za tím účelem nainstalovala.

Posledních pár měsíců se toho stalo tolik, že jsem už potřebovala dát dohromady všechny svoje úmysly a pro správné projekty vybrat správnou platformu. A najít způsob, jak znovu zjistit, co mě na celém blogování vlastně nejvíc baví a jak chci pokračovat. Čistka v mých Facebookových skupinách, kterých taky vznikla kupa, a vytvoření kvalitního virtuálního podhoubí, určeného ke sdružování komunity příznivců Deníčku blogerky. Které by mě navíc bavilo spravovat a udržovat. Nicméně není zdravé pohybovat se z extrému do extrému, tak pomalu nenápadně začínám zpátky vystrkovat růžky, a vracím se k tomu, co mi chybělo nejvíc: blogování bez pravidel a bez musíš/nesmíš.

 

Líbil se ti článek? Nezapomeň jej sdílet na sociální sítě! Děkuji 🙂

Autor Andrea V.

Jsem blogonomádka se zkušenostmi s mnoha projekty. Všechny svoje pokusy používám ke vzdělávání a k pobavení nejen kolegů, ale i všech, kteří mají zájem nahlédnout do hlavy bláznovi do psaní :) . andrea@vysvobozena.cz

8 komentářů u „11 dní: Můj soukromý ramadán“

  1. sarushef říká:

    Supr věc, tenhle detox. Já to jednou za čas taky musím udělat, když už mě to všechno víc štve než by mi to dělalo radost. Občas vydržím tři dny, ale někdy třeba měsíc. A je to boží 🙂 měla bych to dělat častěj.
    Sarushef blog

    1. Andrea V. říká:

      Souhlasím. Od září 2007, co jsem začala psát, jsem nebyla bez blogu.

  2. Čerf říká:

    Internet je skvělé využívat, ale nemělo by se mu otročit. Když se aktivity udrží v tomhle rozmezí, jde, myslím, fungovat velmi dobře i bez nárazových detoxů :-).

  3. Platan říká:

    Gratulujem k úspešnému detixikovaniu sa aj keď si ešte len v polovici. Úprimne ma veľmi zaujala myšlienka s influencerkami. Zrejme by som sa tiež mal pozrieť na svoje follows a vymazať účty, ktoré sú prázdne, resp. to isté dokola. Aspoň sa potom rýchlejšie prescrollujem k záveru, keďže ja som ešte nedetoxikovaný. 😀

  4. Michaela říká:

    Detox je občas potřeba. A pročistit si lidi, které sleduješ taky. Já se takhle “oprostila” od většiny fashion blogerek, které přidávaly pořád to stejné a nemělo to téměř žádnou další přidanou hodnotu. A přesně z toho důvodu vůbec nezkouším sledovat beauty blogerky nebo influencerky.
    Doufám, že detox ti přinese spoustu nové energie a čistou hlavu, já to dělám po kratších obdobích pravidelně a je to neuvěřitelně osvobozující 🙂

    1. Andrea V. říká:

      Děkuju 🙂 Celkově bych řekla, že je lepší počítat s detoxem pořád a dávkovat si jej pravidelně 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *