Děti versus dospělí

Na webu FirstClass.cz vyšel článek o tom, co se dospělí mohou učit od dětí. Když údajně obohatíme svůj způsob myšlení o prvky dítěte, prožijeme spokojenější a barevnější život. Petr Casanova popisuje víc prvků; mě zaujal bod, ve kterém píše, že dospělý ví, co je správně. Dítě to ví taky, ale považuje to za nudné.

V příkladu z článku kreslil dospělý slona, a první, co vzal do ruky byla šedá pastelka – protože slon přece šedý je. Kdežto dítě namaluje slona zelenou, modrou, růžovou nebo jakoukoliv další, na kterou má právě náladu. Ne proto, že by nevědělo, že je slon šedý, ale proto, že se mu šedá barva nelíbí a ono si na tom papíře může kreslit po svém.

Vzpomněla jsem si na věčné nadávky na reklamy, konkrétně na Milku. Že ta čokoládovna může za to, že děti kreslí fialové krávy, když ty krávy mají být přece hnědo bílé. V souvislosti s kreslením slona mě napadlo, že by to s tou fialovou krávou nemuselo být tak žhavé – dětem jednoduše přijde kreativnější a zábavnější, než nějaká hnědá nebo černá.

Dětský pohled obecně by nemusel být na škodu. Každý, kdo čte dětem pohádky ví, jak to v takovém příběhu chodívá. Honza vyjde do světa, přejde hory doly, párkrát si s ním vytře zadek nějaká vychytralá čarodějnice, a až po útrapách a strastech získá za ženu princeznu. Děti tak intuitivně vědí, že pro svoje sny musí něco dělat. Kolik dospělých ale sedí na jednom místě a čeká, až jim něco spadne do klína? Případně ještě nadává na Boha, politiky a úředníky, že mu nic nedají a že se o něj nepostarají? Dětem čteme  pohádky, a přitom sami zapomínáme, že v těch pohádkách tvrdíme jedno, ale v realitě děláme druhé.

Míváme řadu pravidel, co normální člověk nedělá. Normální člověk nekouří, nepije, normální člověk jí brokolici a bramborovou kaši z prášku, normální člověk nemůže mít na oběd každý den řízek a musí sníst i tu čočku, normální člověk chodí ven a nesedí u seriálů nebo u Facebooku – zbývá otázka, proč ty řeči používáme proti našim dětem, ale jakmile zapadnou dveře, sami se pustíme do výše vyjmenovaných zakázaných věcí. Když už nic, mohli bychom si odpustit moralizování, které se týká oblastí, v nichž máme mezery sami. Dítě ví, vidí a myslí, i když má hromada dospělých za to, že ve třech letech ještě dítě nemá mozek a nemá šanci vnímat věci okolo. Mozek má, zkušenosti ne – to ale neznamená, že nevidí, neslyší a nevnímá, co se děje.

Hromada dospělých má sny. Nebylo by od věci, kdyby začali místo výmluv, proč to nejde hledat cesty, kterými by se mohli ubírat. Dopřát si trochu dětského myšlení, a věřit, že svou vlastní myslí pohnu skalami a Vesmírem …

Související odkazy

Základní škola rodičů: 6 předností v myšlení, jimiž děti porážejí dospělé – FirstClass.cz, článek zmíněný v textu

« »

© 2017 Vysvobozená.cz. Theme by Anders Norén.

%d blogerům se to líbí: