Deset let blogerkou: Změny v inspiraci

Deset let blogování je dost dlouhá doba na to, abych si začala všímat rozdílů v inspiraci a v procesu samotném. Dřív jsem zvládala vést kontinuálně klidně tři blogy zároveň, a netrpěl ani jeden. Čím jde čas dál, tím míň toho zvládám, bavíme-li se o činnostech provozovaných najednou, a už dost dlouhou dobu se držím jedné prezentace. Jen se v aktuální době věnuju trochu jinému typu probouzení mého někdejšího multi-taskingu: učím se zároveň s webem cíleně a kreativně spravovat i sociální sítě …

Když vezmu sebe jako celek, kromě strachu ze všeho možného se u mě změnila četnost článků a množství napsaného textu obecně. Na webu to možná tak nevypadá; přece jenom publikuju články vesměs pořád, přičemž nejdelší přestávky v psaní jsou ty, které patří k týdnu se dvěma články. Aktuální trend online marketingu a copywritingu přitom učí psát spíš míň, tak to vypadá, že za chvíli budu zombie tak jako tak 🙂 .

Jeden z nejcitelnějších motorů pro moje psaní textů byla suverénně touha po slávě. Dokud jsem za svým blogem vyhlížela věhlas a status celebrity, zvládla jsem jen z té touhy po vysokých číslech publikovat kde co. Nebylo to pokaždé přímo v tom neprofesionálním slova smyslu; výstup samotný býval vesměs v pohodě, jen byl publikovaný z nesprávných důvodů, a to stačilo na to, aby už ten článek měl, řeknu-li to skrz nedostatek vhodnějšího výraziva hloupě, energii zlatokopky a neupřímnosti a skoro to vypadalo, jako kdyby to lidé vycítili.

Dalším důvodem k méně četnému psaní článků je v mém případě autocenzura. Kolikrát jsem za poslední rok zmínila, že ten a ten článek měl zůstat schovaný v deníku, že jsem ho neměla psát rovnou na blog? Skrz zkušenosti z minula ani do deníku nepíšu naprosto otevřeně úplně všechno, ale i tak jsou pořád články, které jsou spíš nadávací, nebo ovlivněné energií nějaké virtuální přestřelky, a tím pádem během následujících dvou až tří dnů velice rychle ztrácejí na ceně a na významu.

Navíc jsem poměrně radikálně zúžila zaměření. Vybrala jsem si hodně úzkou oblast, což mi znemožňuje psát tři týdny o šminkách, dva měsíce dopisy a  dva týdny ezo-články, což se dřív v pohodě stávalo. Mívala jsem období, která mi posílala nápady na konkrétní zaměření článků, a když jsem se na to podívala s odstupem, zjistila jsem, že míchám dohromady kosmetiku, foťáky a trochu žurnalistiky. Přitom to celé nebylo kompaktní a celistvé, ale spíš drolící podobně jako vložka v  zubu pár dní od návštěvy zubaře.

Od listopadu 2016 mám současný web, a tady už vybírám poměrně úzkou a poměrně dost specifickou oblast, což je samo o sobě dost velký důvod, proč toho napíšu míň.  Míchám si koktejl z ezoteriky a žurnalistiky, zpracovávám si to po svém a nebojím se jít do řešení, které se líbí mně. Což také znamená neřešit čtyřdenní výpadky v článcích a nelámat inspiraci přes koleno, ale zároveň se také zaměřit na věci, které u mě psaní přímo podporují: čtení knížek a psaní deníku.

« »

© 2017 Vysvobozená.cz. Theme by Anders Norén.

%d blogerům se to líbí: