Deset let blogerkou: Vděčný cíl pro cizí merch?

Patřím mezi lidi, kteří se potácejí mezi dvěma póly. Tím prvním pólem jsou viditelnější blogerky, tím druhým pólem jsou bulvární youtube kanály, které se věnují vesměs posmívání a zesměšňování blogerek, které se danému bulvárnímu novináři nějak nelíbí. Vesměs nepíšu o konkrétních kauzách, protože mi nějaký vnitřní blok brání rozebírat podobné věci, a to ani ne proto, že bych přesně věděla, co a proč dělám, jako spíš z typicky ženských důvodů, znějících: “Proč? Protože jsem to řekla!” .

Jestli se mám vyjádřit ve třetinách, jedna třetina patří bulvárním youtuberům a dvě třetiny pomlouvaným blogerkám. Nějak se prankery nechci zabývat, ale čas od času mi to nedá a oživím odběr u člověka, který mě svým bulvárním stylem zajímá, a dál pročítám diskuze, které označují průměrně vážící youtuberky pojmy jako: “Je tlustá jak prase, ta musí mít aspoň metrák” . Přitom většinu času vím, že si tím spíš škodím. Proč? Dokonale vysvětlit se mi to daří teprve po přečtení knížky Bryana Tracyho. Nebo přesněji: narazila jsem u Tracyho na teorii, která mi k tomu docela dost sedí.

Od nějakých osmnácti let se cítím jako blogerka. Ne jako rýpal nebo bulvární novinář, ale jako blogerka. Člověk, který píše a těší ho, když si jeho výplody přečte někdo další. Čím dál častěji cítím velkou radost, když se některé české blogerce podaří větší věc. Diář dua A Cup of Style, rose gold limitované štětce Petry LovelyHair, knížka o kosmetice blogerky GetTheLouk. Prostě mám radost pomalu i za ty holky, a nenapadlo by mě někde psát: “Koupila to na AliExpresu a logo si tam vyryla zapalovačem nahřátou jehlou” .

Tracy ve své knížce píše, že úspěch je jediná věc, za kterou se platí beze zbytku předem. Musíte obětovat daleko víc, než jsou schopní obětovat ostatní, a teprve po vynaloženém času a úsilí sklidíte, co jste zaseli. Má to být rozdíl mezi úspěšnými a průměrnými: ti úspěšní v tom nechají krev a duši a nehrabou se pomalu v ničem jiném. Vloží obrovské úsilí do svojí značky, a ta zaplacená cena se jim vrátí v úspěchu a odběrech, bavíme-li se o blogerkách.  Ti průměrní jenom brečí, že jim nikdo nedá odběr, a jediná jejich inovace je v okopírování dalšího formátu, který vymyslel někdo cizí. Právě ochota zaplatit vysokou cenu v plné výši a předem a mít dost sebekázně na to, aby to člověk vydržel a obětoval má být ten rozdíl mezi dvaceti procenty úspěšných a osmdesáti procenty průměrných.

Od začátků svého blogování mám sklony sledovat spíš ty úspěšnější blogerky než zdroje, které rozebírají zakopnutí a kauzy. Pravda, ideál úspěšné blogerky se s léty mění podle toho, kde zrovna jsem a co považuju za úspěch, ale Tracy to komentuje tak trochu zrcadlovou ideologií. Když se věnujete viditelnějším blogerkám, žijete v té energii a tvoříte “pod vlivem” těch úspěšnějších, nutí vás to směřovat stejným směrem, kterým jdou ty úspěšné blogerky. Když se ale zastavíte u rýpalů, kterým není nikdy nic dobré, nemůžete se stát slavnou blogerkou, protože svým myšlením a svými pohnutkami “tvoříte” svoji realitu podle vzoru těch vrtalů  a rýpalů, po kterých nic kloudného nezůstává. Bryan Tracy považuje za nejdůležitější součást úspěchu sebekázeň; zjednodušeně ochotu dělat věci, na které se všichni ostatní vykašlou, protože neodpovídají přirozenějšímu ideálu cesty nejmenšího odporu. Jenže kdo chce někam dojít, musí myslet celostnějším způsobem a myslet i na to, co bude, když potřebné věci neudělá (nevloží čas do blogu a článků, nebude se věnovat dalšímu vzdělávání, nedá energii do vývoje dalších nápadů) .

Moje přirozené nastavení mě táhne kopírovat spíš postoj pomlouvaných blogerek než osob, které rozebírají všechno, co se jim nevejde do některé ze škatulek. Mám sklony hledat energii spíš u Carrie Kirsten, GetTheLouk a A Cup of Style než u youtuberek, které řeší, že má Carrie plastiku horního rtu a Lucka s Nicole jsou k uzoufání nudné a chodí oblékané jako staré báby. Dlouho jsem to neměla jak vysvětlit. Teprve Tracyho teorie o dosahování úspěchu mi do celé problematiky vnesly trochu světla. Baví mě sledovat úspěšnější blogerky, nabírat jejich energii a tvořit pod vlivem jejich postupů a jejich cesty. Přirozeně se tím třídí energie, kterým jsem ochotná se vystavovat a které jsem ochotná začlenit do života. Neptejte se mě proč; sama jsem zvědavá, kam mě to celé zanese 🙂 .

« »

© 2017 Vysvobozená.cz. Theme by Anders Norén.

%d blogerům se to líbí: