Deset let blogerkou: Multitasking a opouštění nepotřebného

Moje začátky znamenaly přidávání všeho, co mě v danou dobu zajímalo. Musím se přiznat, že jsem si u žádného z mých blogů nedokázala představit, že by měl vydržet dalších pět až deset let. Brala jsem to tak, jak to přicházelo a to zároveň znamenalo i roztříštěnost a snahu pojmout všechno najednou – aspoň tedy mezi lety 2007 – 2010, kdy jsem měla svoje první blogy. Bylo jich několik zároveň, byly na stejné platformě a i když měly jiný obsah, byly vlastně všechny formálně stejné. Pokud si vzpomínám dobře, jeden byl zaměřený na Argemu, jeden na můj deníček a prozaické texty a jeden na kapely a bigbítovou scénu. Nějak jsem si nedokázala představit, že bych to měla míchat do jednoho webu – už jenom do představy o blogu o Argemě mi nezapadaly moje deníčky a data o dalších kapelách; ne tak ještě míchat všechno dohromady.

Tehdy jsem věděla, proč to dělám, a dokážu se pochopit i po letech. Věděla jsem, co mě k tomu vedlo a jaký to mělo význam. Období kolem roku 2009 bylo nicméně posledním, kdy jsem sama tvořila několik stránek najednou. Ráda zmíním svoji práci pro ostatní projekty, třeba internetový časopis Numéro Un (šéfredaktorka Andělka Heřmánková) , fotografický klub původně pod vedením Elišky Prokopové, nebo grafické stránky, kde jsem chvíli dělala šéfku a tvořila designy pro Blog.cz ke stažení  (neptejte se 🙂 🙂  ) . Pořád to ale byla práce několika lidí najednou a nebyla jsem to já, kdo tvořil dvoje stránky najednou. Můžu s klidem říct, že jsem po všechny svoje blogové projekty měla sklony míchat žurnalistiku, ezoteriku, kosmetiku, knížky, fotky a lifestylový blog do jedné velké kupy a řešila to jenom rubrikami. Rozhodně nemůžu říct, že bych neměla prostor pro vytvoření těch dalších x samostatných blogů. Teprve až tady na doméně jsem začala třídit materiál trochu radikálněji a osekávat si pole působnosti, ale to jsem jenom uzavírala cesty, které mě spíš zatěžovaly, zdržovaly a nedělaly mi vůbec žádnou radost.

Třídění mojí inspirace je proces, který ještě zdaleka není u konce. Poměrně brzo po začátku blogování jsem začala fotit (pořádněji v roce 2009) , a od té doby mám všechny snímky na všech svých projektech svoje. Vlastně jsem si zafixovala, že k blogování vlastní fotky patří, a protože jsem s blogováním začala zkoušet i focení mobilem a všechny tyto věci,  tak jsem se na to cvakání zapomněla podívat stejně kritickým okem, jako na recenze knížek a články o kosmetice. Zjišťuju, že je pro mě vhodnější učit se vybírat dobré fotky z vnějších zdrojů (a velice často je to daleko lepší i pro ty články samotné) a svoji fotografickou inspiraci nechat existovat vlastním životem.

V roce 2014 mi “umřel” externí harddisk s fotkami,  já začala nejpovedenější snímky vyvolávat, a až tehdy jsem si všimla, že velice málo volím k vvyvolání kytkový  materiál. Čas od času se některá povede, ale daleko víc vybírám snímky, které vznikají “bokem” a většinou nejsou použitelné jako ilustrační na web. Proto jsem přibližně dva měsíce zpátky začala vybírat i snímky z volně použitelných zdrojů a vybírat obrazový doprovod víc podle tématu článku. V lednu nebo v únoru jsem ukončila projekt Vnorov, vyvolala finální výběr fotek,  a od té doby cítím ve vzduchu kolem sebe další velké téma. Cítím tu energii kolem sebe, ale chce ještě nějaký čas.

Schopnost osekat potřebné na tu nejnutnější dřeň  se ukazuje jako zajímavá cesta k vytvoření vlastního stylu a vlastní zkratky. Netvrdím, že mám miliónový web, ale poctivě můžu říct, že jsem s ním subjektivně zatím nejdál, než jsem kdy byla s jakýmkoliv předchozím projektem.

Související odkazy

Internetový časopis Numéro Un (než to, co zbylo někdo smaže 🙂 )
Listy Snů – osobní web šéfky Numéra Ash
Fotografický klub Fotografia.blog.cz – stále funkční projekt pod patronátem jiných správců

« »

© 2017 Vysvobozená.cz. Theme by Anders Norén.

%d blogerům se to líbí: