Vysvobozená.cz

Deset let blogerkou: Které typy článků nejčastěji cenzuruju?

Na jednu stranu není špatné pořídit webu pár šablonových článků, které autor periodicky opakuje. Oblíbenci za měsíc, Spotřebováno za měsíc, Unboxing, Přečteno za měsíc- když to vezmu kolem a kolem, je to velice chytrý nápad, jak si ze solidně velké části zaskládat publikační plán. Přesto se řadím k autorům, kteří si určité periodické články z preventivních důvodů zakázali.

1) Oblíbené produkty za měsíc
Jednoduše patřím k lidem, kteří točí určité přípravky pořád dokola, tak jsem si snadno spočítala, že by podobné články byly v mém provedení celkem solidní nuda. I když jsem před časem poměrně často psala o kosmetice, sumarizační články jsem zavrhla poměrně rychle.

2) Hodně deníčkové deníčky
Na webu se objevují články, které řadím do rubriky “Deníček” . Celkem dost se ale snažím, aby důvody, proč deníčky píšu zůstaly v soukromí na papíře. Takové ty články, v nichž se vztekám, sáhodlouze rozebírám konkrétní kauzu, stěžuju si, co se ten konkrétní den dělo nechci a nebudu dávat veřejně na internet. Nechtěla jsem, aby se z webu stalo místo na články typu: “Šla jsem do práce a pak jsem přišla domů” . Objevují se články, kde se potřebuju vypsat; většinou když mívám útlum v psaní a chci jenom vysypat na web to, co se mi honí hlavou. Skutečný deníček na internetu jsem si ale zatrhla.

3) Reakce na konkrétní kauzy
Myslím si, že nikdy nemůžu vidět až pod povrch věcí. Nemůžu si být jistá, že to, co nám servíruje Youtube je jediná a čistá pravda. S mým “štěstím” by pár hodin po mé reakci vyšlo nezvratně najevo, že je to celé úplně naopak, tak jsem se naučila brát mediální přestřelky s rezervou. Dokud poskytují youtube wars mediální proslulost prankerům samotným a všem, kteří pomlouvanou osobu “hodnotí” a “posuzují” , neberu kauzy jako věc, kterou bych chtěla zaplácávat místo na webu.

4) Až moc provařené tagy
Myslím dvakrát nebo třikrát jsem si vypomohla tagem. Jednou “Kniha za knihou” , jednou nějaký novoroční “Sedm otázek, které bys měla položit roku xxxx” (ten jsem použila předloni jako vánoční nebo Silvestrovský speciál; už sama nevím 🙂   ) , a jeden, který jsem si “půjčila” z blogu Bels (tam už fakt nevím, o co šlo) . Důsledně se ale vyhýbám vyplňování políček tagů, které jsou na každém druhém blogu a které kolují v miliardě kopií po síti. Zveřejňovat něco podobného mi připadá jaksi vulgární …

5) Deníčky o randíčkách
V tomto směru jsem poměrně pověrčivá. Neodvážím se použít v článku jméno aktuálního “rande” , protože si nevěřím dost na to, abych věděla, že ten článek vydrží aktuální déle jak do zítřka. A to ostatně platí o všech osobnějších záležitostech a o bytostech, které potkávám v reálu. Nepíšu o nich, protože zhusta používám svoji vlastní profilovou fotku, a to by se mi nemuselo vyplatit 🙂

6) Elaboráty o tom, jak jsem našla svůj vysněný design pro web
Od té doby,  co mám web by starosti se spontánním stěhováním mohly odpadnout; na druhou stranu, tvrzení jako: “Posledních pár dnů jsem ladila design stránek, jak tady mohlo být vidět, a to, co jsem si vybrala si nechám už nafurt” jsem si cíleně zakázala. Asi čtyřikrát nebo pětkrát mi to na předchozích webech nebylo příliš platné, tak jsem si řekla, že by bylo moudřejší držet zobáček zavřený a nechat to svému osudu 🙂 .

Categories: Virtuální zápisníček

Co má na práci bloger, který nebloguje? » « 26/05/2017: Po dlouhé době stabilní

6 Comments

  1. O konkrétních lidech píšu, ale snažím se to dělat tak, aby text nebyl doslovný. Přílišná doslovnost je vůbec podle mě rozšířený nešvar, vždyť každý text by měl ve čtenáři nějak zarezonovat a “dohrát se” v jeho hlavě, v jeho fantazii. Čím je článek doslovnější, tím méně to funguje. No, pravidelný “formát” článku jeden mám, už víc než osm let píšu každou neděli své “Nedělní miniglosy”. Má to své výhody i nevýhody; až nevýhody začnou převažovat, nastane čas to ukončit, uvidíme, zatím mě to pořád baví.

    • Andrea V.

      30.5.2017 — 19:22

      Miniglosy sleduju jako pasivní pozorovatel, a musím říct, že některé hlody máš vážně vyvedené 🙂 .

  2. Tak vacsine sa vyhybam aj ja, az na to, ze som si povedala, ze zacnem robit oblubencov, ale to len raz za cas. inak velmi pekny clanok 🙂
    LIFE IN PICTURES BY LU

    • Andrea V.

      30.5.2017 — 19:23

      Děkuji 🙂 . Já se Oblíbencům vyhýbám, protože bych v těch článcích měla pořád dokola to samé. Jinak, když sháním rozumy o nějakém dražším produktu, beauty blogerky jsou moje první útočiště, a Oblíbenci obecně pak úplně první cíl 🙂 .

  3. Nikdy nepochopím lidi, kteří píší na internet deníčky, jejichž obsah je až moc choulostivý. Lidi toho mohou využít. Přiznávám se, že i já na svůj blog píši články, které se velmi podobají deníčkům, ale nikdy nechodím do detailů. Všechny citlivé informace si nechávám pro sebe. Nepotřebuji, aby lidé o mně věděli všechno.

    Co se týče toho posledního bodu, do nedávna jsem měl takovou menší “stěhovací mánii”. Neustále jsem měnil blogové platformy. Blog, WordPress, Blogspot, ale nakonec jsem skončil na Tumblru. Vyhovuje mi a je jednoduchý. Na každý blog jsem psal uvítací články a jak jsem je psal pořád dokola, trochu mě to vadilo. Vadilo mě, že mi blog nevydrží déle než měsíc. Díky tomu, že svůj současný blog už mám skoro rok, nemusím se o tohle starat. Naopak mě vadí lidé, kteří jsou na tom podobně jako já. Neustále se stěhují a píší uvítací články či stejný obsah, jaký měli na svém předchozím blogu.

    • Andrea V.

      30.5.2017 — 19:25

      Já jsem toho taky prozkoušela celkem dost. Tumblr je taková hodně jednoduchá platforma, která umí všechno podstatné – co tak pozoruju, začíná ji nacházet víc a víc lidí.

      Co se týká stěhování blogů i s články, většinou mě to nebavilo – rozhodla jsem se spíš napsat nové, lepší 🙂 . Celkem dost dlouho jsem svoje starší věci považovala za katastrofu, tak raději smazat a rychle pryč 🙂 .

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Copyright © 2017 Vysvobozená.cz

Theme by Anders NorenUp ↑

%d blogerům se to líbí: