Jestli existuje nějaká věc, která stoprocentně platí, ale nevěnujeme jí nějak extra pozornost, pak musím připomenout vliv prostředí. Milion článků vzniklo na téma současného televizního programu a v souvislosti s vlivem okolí se hodně mluví o detektivních seriálech plným šílenců a vrahů propuštěných na svobodu skrz politické účely, nebo o počítačových hrách založených na střílení a válce. Co ale třeba takoví lidé, se kterými se setkáváme?

V běžném životě si většina z nás tak nějak intuitivně vybírá, s kým chce trávit čas. Výsledný okruh přátel je tedy vesměs vyrovnaný. V práci to platit nemusí. Pokud pracujete ve službách, tak neovlivníte, kdo k vám přijde, a pokud pracujete třeba v gastronomii a máte štamgasty určitého druhu, chce to myslet na to, že i oni vás mohou nevědomky ovlivnit. Pokud budete celý boží den poslouchat nářky na to, jak za ně stát nechce nic dělat, jak mají svaté právo na to či na ono a každý na ně kašle, když budete celé dny poslouchat pomluvy co kdo má a nemá, případně proč by měl jít pomoct kamarádovi, když za to nic nedostane, je tady veliká šance, že bude nerudný morous i z vás.

Jestli mi doma něco od raných začátků v práci neustále opakovali, byla to rada, ať se poslouchám a ať si hlídám svůj slovník. Hospoda starých chlapů, a jak to s mým slovníkem asi mohlo vypadat? Nejde tady jenom o samotné výrazy nebo o to, jestli je sprostá mluva dobře nebo špatně. Jde tady také o nevědomé přejímání postojů a celkové nálady. Na co bych měla blogovat, když za to nic nemám? Proč bych měla fotit zadarmo, jenom na svoje stránky? A když už začnu fotit za peníze, tak minimálně za nějakou trojnásobně přemrštěnou částku, která v realitě absolutně nemůže obstát. Pokud přicházíte pravidelně do styku s konkrétním typem lidí, je potřeba dávat si veliký pozor na to, co od nich přejímáte, a ještě víc je potřeba pozorovat sebe samotného a zjišťovat, co a jak vlastně říkáte.

Je velice jednoduché nechat se “inspirovat” od kecalů, kterým nebude nikdy nic dobré. Začíná to vesměs nevědomky, ale následky to má celoživotní. Tvrdí, že se jistý okruh nemocí přenáší geneticky. Tady bych doplnila, že je velice zajímavé podívat se na to z hlediska ovlivňování postojem rodičů. Ano, dědíte po rodičích, ale v neposlední řadě taky dědíte postoje a naučené vzorce, které vás ke “kýžené nemoci” zase časem přivedou, tak jako mamku a před ní babičku. Jestli se dá lidské smýšlení ovlivnit pravidelným posloucháním nějakých nerudných povalečů, proč by nešlo lidské tělo ovlivnit naučenými vzorci, poděděnými po nejbližší rodině?