Sportem k trvalé invaliditě aneb Jak jsem začala znovu jezdit na kole

Když jsem byla menší, prakticky jsem na kole bydlela. Měla jsem starý typ Pionýra (kolo bez přehazovaček a čehokoliv dalšího, až na to, že bylo asi třikrát lehčí, než horáky kamarádů) a pojezdila jsem toho dost. Postupem času jsem na kolo začala zapomínat čím dál víc, až jsem chodila raději pěšky a na kolo jsem si pořádně nevzpomněla.

Dva měsíce zpátky jsem dostala možnost pořídit si nové kolo. Trekingové, do 10 000 Kč, čistě moje, a rozhodla jsem se té šance využít. Jít do města půl hodiny, když tam můžu být na kole za deset minut? Za tu svoji půlhodinu se s kolem dostanu až do Uherského Ostrohu, kde jsem asi dvakrát nebo třikrát fotila, a říkala jsem si, že se tam chci podívat na focení znovu.

Abych tedy pokřtila po dvou měsících svoje kolo, rozhodli jsme se s mojí hezčí půlkou, že si zajedeme do Ostrožské Nové Vsi na Štěrk. Jedná se o štěrková jezera, kde se těží štěrk a s určitými omezeními se tam dá i rybařit. Do Veselí to mám 3 km, z Veselí do Ostrohu je to 5 km, a z Ostrohu do Nové Vsi je to po “normální” cyklostezce 6 km, to bychom ale nesměli jet ze zadní strany Jezer mezi Štěrkem a Moravou až dozadu, že si to objedeme, tak jsme “tam” najeli místo šesti osm a půl kilometru, plus další tři ještě zpátky do Nové vsi.

Po cestě tam jsem ujela 19,5 km, když počítám kompletní objíždějí Štěrkových jezer, a zpátky už jsem jela po cyklostezce, tak mě čekalo 14 km domů. Už ve Veselí jsem měla potíže na přechodech, na silnici a na komplikovanějším úseku u Moravy, kde se na cyklostezku sjíždí po prudších “kočičích hlavách” , kde jsem si netroufla na kole a šla těch pár kroků pěšky. Už tam jsem měla potíže to kolo znovu rozšlapat, a když jsem o kus dál za parkem přecházela silnici na druhou stranu, měla jsem trable ještě větší.

Asi kilometr od domu jsem si přehazovala na lehčí stupeň a hnala mě dál čistě už jenom moje vrozená tvrdohlavost. Sesednout z kola, protřepat nohy a pomalu to docapkat vedle kola by bývala byla lepší varianta – myslím, že se tomu říká “strečink” a “vyběhání” , když někdo dokončí delší trať, a když si po tréninku nedopřejete to protažení, uvolnění a pomalé zklidnění, uloží se vám ve svalech kyselina mléčná …

Vzniká ve svalech rozkládáním glukózy, a normálně se jí tvoří malé množství. Když zvýšíte námahu, svaly spotřebují víc glukózy, kyseliny mléčné se vytvoří tím pádem víc, a když ji nestihnete před úplným vychladnutím odvést ze svalů, utvoří krystalky a způsobí bolest až křeče.

Ano, dojela jsem to až do konce a dopřála jsem si vanu a namazala jsem si nohy, ale nedopřála jsem si “doběh” pro odplavení kyseliny ze svalů, tak jsem celý následující den trpěla jak zvíře. Nejvíc mi na to pomáhal lehký kontinuální pohyb, a jak jsem se někde na delší dobu zastavila, měla jsem potíže se znovu rozhýbat. Ty skoro 34 km se mi bez tréninku a bez následné péče zkrátka uložily do nohou, kde se celý následující den rozkládaly a hojily.

Příště už budu chytřejší. Ne, nejedu i s kolem vlakem 🙂 , jen si jednoduše přejedu parkem až k Moravní hrázi, a domů si dopřeju “vyběhání” kyseliny ze svalů.  Není to zas taková kravina, jak bych si bývala myslela dřív 🙂 .

« »

© 2017 Vysvobozená.cz. Theme by Anders Norén.

%d blogerům se to líbí: