Z deníčku blogerky

Čtyři věci, které jsem měla vědět dřív, než jsem si založila blog

Už jsem na webu jednou psala, že jsou věci, které vám ukáže až praxe. Stejně je víc než dost jevů, o kterých se tak nějak ze slušnosti nemluví. Jako třeba to, že by se nemělo rozrýpávat, kde blogerka nabrala materiál do videí. Je to její práce, a je čistě na ní, jestli nakoupí, nebo přijme oboustranně výhodnou dohodu. Čtenáři dost přeceňují sebe samotné; zhusta žijí s vědomím, že jsou povinní vědět kompletně všechno, a že by měli mít veta právo na každé rozhodnutí, které blogerka učiní. Nemusí to být vidět tak přímo. Rozhodně jsem po svojí blogovací cestě posbírala pár hacků, které by mi na začátku mojí blogovací dráhy usnadnily život.

Je fajn psát tak, jak chci. Dokud ale nebudu sama vědět, co dělám a proč, ostatní to neocení

Ne, psát blog stylem: “Nasypu sem všechno, co se mi honí v hlavě, a čtenáři si to už nějak přeberou” vážně nefunguje.  Cesta a cíl jsou navzájem dost těsně spojené. Dokud nebudete vědět, kam chcete dojít, na svou cestu se nedostanete. I když tolik blogerů tvrdí, že je pro ně důležitější právě ta cesta. Pak to ale dopadne, jako když jsem jednou šla fotit podél Moravy na Odlehčovák, a snažila se jít cestou lesem, kterou jsem přes pět let neviděla.

Našla jsem průsek, který se mi zdál známý, jenom tam nevedl chodníček. Prodírala jsem se klečí pár metrů, než jsem zjistila, že tam fakt nikdy nic nebylo, tak jsem se otočila, že půjdu zpátky. No jo, zkuste si ale  jít rovně tam a zpátky mezi trny, křovím a bůhvíčím ještě. Ano, netrefila jsem se  kam jsem měla, a další dvě hodiny jsem trávila v lese. Nedobrovolně a nekontrolovatelně. Stejně nekontrolovatelně se pohybuje i bloger, který si sám nevyjasní, kam chce jít a čeho chce dosáhnout. Jestli se chcete v lese někam dostat, nescházejte proboha z cesty, a jestli se nechcete zamotat v blogovací džungli, vytyčte si aspoň maják, který vám svým světlem připomene, co jste to původně chtěli vlastně dělat. Bludiček je po cestě víc než dost.

Na blogy a grafiku existují profesionálové

Zkraje letošního roku jsem využila služeb profesionála přes weby. Asi čtyři měsíce jsem tady měla šablonu z Themeforestu, která se mi zalíbila nejvíc. Dost mi pomohl fakt, že jsem ten web nemusela zprovozňovat sama. Jenom jsem se přihlásila do administrace a začala vkládat obsah. Praxí jsem zjistila, co potřebuju a co ne, a zjistila jsem, že zasouvací panel pod ikonou není pro náš trh moc použitelný a že jsem raději, když to mám všechno “na ráně” – ale do té doby jsem deset let trávila tím, že jsem co tři dny hrabala v grafice. Za dob Blog.cz jsem si ji ještě kreslila v Photofiltru a v Gimpu, tak to byla legrace o to větší. Strávila jsem tak kupu hodin, a zajímavý je fakt, že jsem se sice věnovala kreslení vzhledu blogu, ale když jsem se podívala na články, spokojená jsem nebyla.

Pokud vás něco limituje a brzdí (vzhled blogu, technický základ, zlobí funkce) , zvažte, jestli by pro vás nebylo vhodnější svěřit danou oblast do rukou profesionálovi. Vy ušetříte čas, a budete mít víc prostoru pro řešení záležitostí, které jsou pro vás doopravdy důležité. Z deseti let jsem poctivě tři roky strávila kutáním v grafice, což je čas, který by víc prospěl mým článkům. V jisté pozici může být osvobozující delegovat svoje trable na profíka, a nechat si z toho uzlu pomoct.

Když se obklopíš bulvárem, bude z tebe hater

Je to už klišoidní, ale čím se obklopíte, to vás semele do svojí vlastní podoby. Jestli chcete tvořit články, není šťastné řešení trávit čas u bulvárních novin. Sama na sobě jsem si několikrát ověřila, že mi podobný materiál zastavuje kreativní kanály. Čas už tak začal ubíhat zběsilým tempem, a když ještě hodinu, dvě strávím proklikáváním diskuze o blogerkách, nedostanu se k práci na svém webu. Každý, kdo chtěl něco vytvořit si sám vyzkoušel, že tomu musí dát svoji plnou pozornost a dostatečný čas. Samo od sebe nevznikne nic, a i když třeba Vintedky mají v kupě věcí kus pravdy, pořád platí, že po dnu na takové diskuzi nesesmolím ani draft na další týden, a to ani když si předem načrtnu podrobnější poznámky.

Pokud z vás má jít solidní materiál na blog, je potřeba dopřávat svojí mysli materiál, který jí ve tvoření spíš pomůže. Pokud se chcete přiblížit nějaké oblíbené blogerce, pomůže vám sledovat spíš její feed, než drbací diskuzi plnou hádek o kravinách. V jistém okamžiku budete postaveni na rozcestí, kdy se budete muset rozhodnout. Když jsem na té samé diskuzi narazila na svoji někdejší oblíbenkyni Mersmerize, nepřekvapilo mě, že úplně přestala blogovat a Poradnu pro slečny smazala.

Je v pořádku inspirovat tvorbu články ostatních blogerů. Jen je potřeba přidat citaci a odkaz

Hned zkraje jsem dostala po šlapkách. Na svůj blog o kapele jsem napsala pár harlekýnek, samozřejmě vymyšlených. I když jsem na začátku každého takového článku tučně napsala, že se jedná o fikci, stejně mi v diskuzi nadávali do lhářek. Tehdy jsem vyšla z nápadu kolegyně, které jsem chodila na blog. Po této zkušenosti jsem už byla opatrnější, a vycházela spíš ze svojí vlastní hlavy. Jenže ostatní blogeři nejsou konkurence. Použít cizí dobrý nápad jako inspiraci, pokud jej zpracujete po svém, vám může pomoct vybudovat vlastní rukopis.

Věc, která mi tehdy v článcích chyběla byl zpětný odkaz na blogerku a odstavec o ní pod mými  články. Pokud použijete cizí práci jako základ, je potřeba člověka uvést viditelně v článku, ideálně i s odkazem přímo na projekt, který vás tak inspiroval. Internet není konkurenční prostředí do té míry, že čtenář otevře jeden blog, a na ostatní se už ani nepodívá. Na internetu člověk kliká pořád dál a dál, a ten klik navíc upraveným směrem většinou blogera za odkazem spíš potěší.

Líbil se ti článek? Nezapomeň jej sdílet na sociální sítě! Děkuji 🙂

Autor Andrea V.

Jsem blogonomádka se zkušenostmi s mnoha projekty. Všechny svoje pokusy používám ke vzdělávání a k pobavení nejen kolegů, ale i všech, kteří mají zájem nahlédnout do hlavy bláznovi do psaní :) . andrea@vysvobozena.cz

2 komentáře u „Čtyři věci, které jsem měla vědět dřív, než jsem si založila blog“

  1. Soňa říká:

    Pekný článok, v niektorých veciach s tebou úplne súhlasím. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *