Co má na práci bloger, který nebloguje?

Když chce být jeden slavná blogerka, musí počítat s jistým nepohodlím ve smyslu vymýšlení článků. Zkrátka zajistit si to tak, aby články vycházely i když v hlavě řádí černá díra (automatickým dopňováním slov navržený „červen“ má taky něco do sebe; teploty vylezly nad třicet a rázem má člověk myšlenky někde úplně jinde) . Aspoň tak si to myslí hromada „civilů“ , která sice blogy čte, ale vlastní zkušenosti s psaním nemá. Blogerka chce být blogerkou přece od toho, aby psala – co tedy může dělat blogerka, která zrovna delší dobu nepíše?

Bod první – stačí kousek zahrádky a civilní zaměstnání. Civilní zaměstnání dopoledne, člověk pak má čas od tří hodin odpoledne a tam musí vměstnat úklid domácnosti, vaření a sázení rajčat / okopávání záhonků / hrabání a schovávání sena, jak je komu libo. V ideálním případě je blogerka člověk bez zaměstnání a bez zahrádky, ale vysvětlujte to civilním ženským, které si do toho ještě jako vrchol drzosti pořídí vlastní rodinu 🙂 .

Pravidelně vycházející články jsou pak důvodem, proč člověk úspěšné blogery tak obdivuje – doplazit se večer domů a myslet ještě na články a na web chce doopravdy hodně silnou motivaci. Nedávno jsem psala reakci na dotaz z Facebooku. Slečna se ptala, co má dělat, když nemá tři měsíce nápad na pořádný článek. Osobně mi myslím, že je víc skupin „nemám nápad na článek“ : jedna je „jsem klasicky bez nápadu“ , druhá je „nemám čas mít nápady, protože se hrabu v zahrádce a kupí se mi práce v domácnosti“. Jakkoliv nefeministicky to zní, jsou věci, které se samy neudělají a myslet si, že to blogerka nemusí, protože se to udělá samo může říct fakt jenom chlap 🙂 .

Bod druhý – opalování a zkoušení nových věcí. To vám takhle plíživě přijdou třicítky jenom to hvízdne, a zkoušejte si přemlouvat nadkriticky přehřátou hlavu vymýšlet něco schopného publikace. To se raději člověk vypleskne do zahrádky na deku a nechce po svých mozkových obvodech nic složitějšího, než jen hlídat vůni smažených hranolek z vlastní kůže. V takové chvíli jde udělat jediné: vzít s sebou tu „Stylistiku pro žurnalisty“ , a znovu se ponořit do studia. Když už ostatní věci stojí, ať se hýbou předsevzetí z trochu jiného konce „to-do listu“ .

Navíc – je hezké obdivovat mandaly vybarvené za použití stínování. Ještě hezčí ale je vzít k ruce pastelky a zkusit si to sám. Já jsem tak poprvé vzala do ruky Progressa, pomáhám si prstem a vypadá to dost dobře – minimálně pro mě 🙂 . Nechci tvrdit, že všechny blogerky místo psaní vybarvují. Jen říkám, že je kolem spousta jiných věcí, kolem kterých člověk chodí, a když se neodhodlá, bude si jenom říkat: „Já bych chtěla někdy umět …“ . Přitom není nic jednoduššího, než si svůj větší plán rozdělit na menší kroky a jeden po druhém postupovat blíž a blíž.

Když to shrnu, na blogerku jako takovou číhají za každým rohem další a další svody a lákadla, která mají prověřit odhodlanost a schopnost rozvrhnout si čas. A – nutno doplnit – rozvhrnout si články. Není nic jednoduššího, než si stanovit pevné dny a psát o úzkém, pevně daném okruhu, protože širší záběr blogerce jednoduše nedovolí časové nároky. Dokud může pubertální slečna sedět celé odpoledne u počítače, je to vesměs jedno. Není ale náhodou, že se „odpadlice“ z blogerského nebe rekrutují vesměs z řad dospělejších blogerek. Ne že by přišly na to, jak moc velká hloupost samotné blogování je; jednoduše se k blogu přes všechny ostatní drobnosti nedostanou…

Související odkazy

“Tak napiš už konečně něco” – My Blonde life, inspirace k dnešnímu článku

Pixabay.com

« »

© 2017 Vysvobozená.cz. Theme by Anders Norén.

%d blogerům se to líbí: