Chyť si svoji spolupráci

Když jsem ještě rok zpátky četla v rozhovorech nebo v článcích, že těm slavnějším blogerům začaly spolupráce chodit samy od sebe, nějak jsem si to nedokázala představit. Minulý týden jsem začala mít takový neodbytný pocit, že se ty spolupráce začínají stávat reálnějšími a reálnějšími. Nějakého půl roku zpátky jsem narazila na nabídku jakéhosi e-shopu ( byl to první případ, kdy jsem zaregistrovala podobný “Hledáme blogerky” inzerát) , nějakou dobu zpátky jsem viděla na Facebooku jedné spisovatelky nabídku ve stylu: “Přišly mi nové knížky z tisku, hledám pro ně ubytování, značka: za recenzi” , a minulý týden jsem našla zase na Facebooku nabídku značky Saal digital. Saal nabízel poukaz na 1 200 Kč, s tím, že si od nich objednáte fotoknihu a na oplátku o té fotoknize napíšete na sociální sítě nebo na blog.

Když člověk vidí ty slavnější blogerky, má o samotných spolupracích všelijaké představy. Když se ale spolupráce jako takové začaly kolem mě rojit v reálu, zjišťuju, že jsem vůči nim nějak podivně chladná. Přitom, kde by byla nějaká odlišnost? Jednou bych psala o nějaké levné kosmetice, podruhé by se na webu objevila knížka, a teď někdy by vyšel článek o fotoknize. Když si to ale představím ve skutečnosti, připadá mi, jako  kdyby tento scénář jel po naprosto jiné koleji, než jedu já. Když jsem ty nabídky viděla reálně před sebou, jenom jsem se usmála a jela zase dál.

Celé to vypadá, jako kdyby se blogerovi po určité době otevřel další level. U mě to trvalo osm měsíců blogování ve stavu, kdy jsem věděla, co chci psát a kam chci s webem směřovat. Když jsem se ale měla zařadit do příslušného proudu dálnice, najednou jsem necítila, že bych tamtudy měla jet, a rozhodla se dělat si dál po svém. Přitom o co jde? Fotoknihu bych uživila; z fotek jsem dělala takto svázaný výstup jenom ten z cyklu o Vnorovech, a zbytek obrázků v papíru nemám.  V tomto okamžiku nemám vysvětlitelný důvod, proč jsem se tak rozhodla. Poměrně dost věcí cítím tak nějak v auře kolem sebe, ale zvukové a myšlenkové vysvětlení pro ně nemám; jenom vím, že to chci nebo nechci a zvykla jsem si tyto vjemy respektovat.

Samozřejmě jsem si všímala, kolik procent obsahu blogerek tvoří spolupráce, a stejně tak jsem proslavující se blogerky řadila do žebříčků podle sponzorovaných článků. Pokud mám být upřímná, neuvažovala jsem pořádně o tom, jestli bych chtěla nebo nechtěla jít stejným směrem. Nějak jsem nepřemýšlela o spolupracích pro sebe a pro svůj web, protože mě inspirace pokaždé vedly poměrně dost svérázným směrem. Psát recenze mě nebaví, a fotit produkty a líčení tak, aby snímky k něčemu byly je milionkrát těžší, než je zvenčí vidět.  Navíc se obsah mého blogu doteď pořádně nevěnoval ničemu, co by se dalo využít jako důvod pro recenze daných věcí, šminek zvlášť.

Blogerkám dlouhodobě vytýkám jednu recenzi vedle druhé a nedostatek kreativity. Donekonečna jsem napadána s tím, že ničemu nerozumím a že beauty blogerka nemá žádnou jinou možnost. Dlouhodobě nabádám slečny, aby si beauty blogy stavěly na nějakém kreativnějším nápadu, a do zblbnutí mi píší pod články blogerky s tím, že blogování je o něčem jiném, a že tak, jak si to představuju já, to doopravdy nejde. Dost možná i proto na mě ty reálné spolupráce na dosah mé ruky působí tak jak působí. Už jsem dost daleko na to, abych důvěřovala svojí vlastní kreativitě a svým vlastním pocitům, a nezpochybňovala se za to, že nechci z webu plakátovací plochu.

Když jsem se rozhodla důvěřovat svojí vlastní kreativitě, zařídila si vlastní web a zaměřila články přímo mezi žurnalistiku a alternativní odvětví, zdaleka jsem netušila, co to bude obnášet, jaké projekty nachystat a jakým směrem vymýšlet samotné články. Nakonec se to rediguje tak nějak samo, a to včetně spoluprací. Tak jsem sama zvědavá, co bude za další rok 🙂 .

« »

© 2017 Vysvobozená.cz. Theme by Anders Norén.

%d blogerům se to líbí: