Z deníčku blogerky

Řešte mi článek, ne hrubky!

Kdo se dal na vojnu, ten musí bojovat. A to i v případě, stvořil-li článek o rozsahu 1 000 – 2 000 slov, a teď jej čekají korekce a úpravy směřující ke zveřejnění. Nářky typu: “Napiš si sám tři dlouhé články takového rozsahu, a až pak si buzeruj” vám příliš nepomůžou. Civilní obyvatelstvo může mít plnou pusu řečí o tom, “že přece normální člověk nepotřebuje i a y najednou” . Vy jakožto bloger, jako člověk, který se jazykem prezentuje, jste přímo odpovědní za to, aby vaše články byly bez chyb.

Hodně dlouhý materiál je obecně nevhodný k tomu, abyste jej napsali a zveřejnili rovnou. Text o dvou tisících slovech je už dost velký zápřah na češtinářskou pozornost; zvlášť u člověka, který sice zvládá psát, ale kovaný češtinář není. Nechte si článek den či dva uležet, a pak si text rozdělte na menší úseky. Zkontrolujte si “na hotovo” denně třeba jednu stránku ve Wordu nebo Open Office, a projeďte tímto způsobem text aspoň dvakrát. Píšete-li web, jste první osoba, na kterou se sesypou nalezené hrubky. A stížnosti typu: “Myslela jsem, že budete řešit obsah tohoto důležitého článku, ne že se mi budete rýpat v gramatice. Vnímáte vůbec, o čem píšu??” vám doopravdy příliš nepomůžou 🙂 .

Pokud to s vaším gramatickým cítěním vypadá vážně dost průměrně, poohlédněte se po vhodném korektorovi. Může to být profesionál, může to být “jenom” známý či spolužák, o kterém víte, že si s jazykem rozumí. Pokud máte nápady a umíte psát, nemusíte trpět tím, že vám utíkají čárky, i/y, mě/mně a další chuťovky, které jsou v komentářích tak oblíbený materiál na odchytávání.

Pokud si sami radíte i s gramatikou, ale v poslední době se vám beztak stává, že se ve vašich článcích kupí překlepy, zvažte rozvolnění publikačního plánu. Jednoduše místo čtyř článků za týden vydejte dva, s tím, že si necháte dostatek času na pořádnou korekturu. Brečet v komentářích, že vám lidi místo obsahu článku řeší gramatické chyby je stejně zbytečné, jako vysvětlovat lidem, že denní tisk za 9 Kč je jenom předražený toaletní papír. Jsou principy, které fungují za každých okolností, a takové špatné “i” nebo zpřeházená písmenka ve slovu  “zaberou” pokaždé.

Grammar nazi skupiny na Facebooku jsou plné názorů, že se čeština nemá brát tak moc vážně, že jsou hrubky normální, že se na hlídání “íček” může dotyčný vykašlat, protože píše komentář na Facebook, a ne diktát u maturity.  Že “normálnímu člověku je to stejně jedno” . Chcete-li psát dobře, pište tak, jak mluvíte, a nevymýšlejte si kostrbaté básnické konstrukce, které byste ve svojí běžné mluvě nikdy nepoužili. “Správná” čeština je právě taková, jakou používáte ve svém každodenním životě, a hledat přemoudřelé a komplikované vazby jenom skrz to, že jsou uváděné v těch učebnicích z roku 1970, není příliš moudrý nápad.

Přílišné lpění na češtině je špatně jenom tehdy, pokud se váš psaný  text až moc rozchází s tím, jak mluvíte každý den během celého roku. Co se týká i/y a mě/mně, v mluveném slovu to slyšet není, a do článku na web si dotyčný  výraz, případně konkrétní vazbu můžete vyhledat na Googlu.  V případě nutnosti je přiznaný korektor daleko lepší varianta, než mít v textu překlepy a chyby, a následně brečet v komentářích, že vám lidé řeší hrubky a ne článek.

Líbil se ti článek? Nezapomeň jej sdílet na sociální sítě! Děkuji 🙂

Autor Andrea V.

Jsem blogonomádka se zkušenostmi s mnoha projekty. Všechny svoje pokusy používám ke vzdělávání a k pobavení nejen kolegů, ale i všech, kteří mají zájem nahlédnout do hlavy bláznovi do psaní :) . andrea@vysvobozena.cz

15 komentářů u „Řešte mi článek, ne hrubky!“

  1. Sonya Merchier říká:

    Tak!
    Treba každopádne veľa čítať, ešte viac než veľa a na človeka sa to nalepí, ani nevie ako.

    1. Andrea V. říká:

      Ano. Čtení a psaní jsou jako rub a líc – jedno bez druhého není možné

  2. Čerf říká:

    Přiznávám, že tomu, jak je článek napsaný a jaké obsahuje chyby, přikládám jako čtenář váhu. Snažím se ale vždy rozlišovat podle stylu a autora: Rozvernému deníčku teenagera odpustím rozhodně víc než povýšené filipice nějakého “nerudy” proti tomu, kolik je dnes – jaký děs – v článcích pravopisných chyb :-). A taky je dobré si uvědomit, jestli je chyba v kontextu celého článku spíš nahodilá nebo je jen logickým vyústěním neschopnosti autora vládnout mateřským jazykem i písemně.
    I když si v jazyce celkem věřím, stejně bych text, na kterém mi speciálně záleží (např. text určený do tisku), nechal projet nezávislýma očima. Využívám pro to při podobných mimořádných příležitostech svou sestru, která je češtinářkou, a pak občas vedeme zajímavé debaty o tom, čí pohled je správnější :-).

    1. Andrea V. říká:

      Ano, sémantika je mor 🙂 Pokud člověku na textu záleží, je výhoda nechat si jej projet někým jiným.

  3. Lenn říká:

    Já texty plné chyb nemám ráda a odrazuje mě to od čtení. Pokud člověk někde udělá chybu, stane se. Ale když je těch chyb plný článek, tak mě to zkrátka odradí a špatně se mi text čte. Grammar nazi ale snad nejsem 😀 pro mě jsou největším problémem čárky a jsem ráda, když mě Word na nějakou chybějící upozorní.

    LENN

    1. Andrea V. říká:

      Já taky o hrubky zakopávám takovým způsobem, že se potom na kompletní text nemůžu soustředit. O čárkách mi ani nemluv 🙂

  4. Ali cajazpalaca říká:

    Priznávam občasnú chybičku si nevsimnem pri čítaní ani pri písaní. Akonáhle sa to nakopì už to bije to očí a vadí to. Nevadia mne dokonca ani narecove a slangove slová práveže ak je to až príliš prestylizovane už to zas nie je osobné a to nie je nič pre mňa.
    Pre mňa je dobrý taký zdravý stred kde sú články zo srdca a z každodenného života avšak nie ako z piatej cenovej…
    Nie je dnes žiadny problém ak si nie som istá na Google nájdeš aj pravidlá slovenského či českého pravopisu. Myslím že nie je problém nejaké to slovíčko skontrolovať. Ale zas drbat každého za nejaký drobný prehrešok je choré…

    1. Andrea V. říká:

      Když se jedná o jediný přehmat, není důvod kohokoliv tepat. Stane se 🙂

  5. Kája říká:

    I blbá zpráva na Facebooku musí mít hlavu a patu. Přiznám se, že je nepromýšlím tolik jako např. článek na blog a většinou je po sobě nečtu, takže v nich občas bývají překlepy nebo se opakují slova. Na gramatiku ale nekašlu. Možná proto, že to neumím. Nemusím nijak přemýšlet, píšu správně automaticky.

    Ostatní podle zpráv na FB docela soudím. 😀 Kdo nepíše ve smysluplných větách, nepoužívá čárky a přeskakuje z myšlenky na myšlenku, nemá u mne šanci.

    Co se týče článků, každá chyba mě neskutečně vytáčí. Když jich je víc, nemám z autora/autorky dobrý pocit. Je úplně jedno, o jakou chybu jde, tolerantní jsem jenom k překlepům. K jednomu, dvěma…

    Ještě horší jsou chyby v knížkách. Nedávno jsem četla jednu, která byla plná špatných větných vazeb. (Předloni jsem byla schopna je nazvat. Zkouška z češtiny, no…)

    1. StoryHuntress říká:

      Nebyla ta knížka náhodou z Omegy? Jsou tím docela vyhlášení. Jinak bych se pod tvůj komentář mohla podepsat, vidím to úplně stejně.

    2. Andrea V. říká:

      Osobně se Facebooku místy docela děsím. Co tam lidé zvládají vyplodit je místy šílené 🙂

  6. Teri Jans říká:

    Já teda občas dělám chyby v čárkách, obzvlášť u poměrů vě větách, ale takové špatné i/y mě dokáže rozladit více, hlavně u blogerek, které se blogováním živí.

    1. Andrea V. říká:

      O čárkách ve složitějších větách mi ani nemluv 🙂

  7. Terka říká:

    Neříkám taky dělám chyby, ale abych někomu psala do komentářů, že má ve článku chybu, to mě ještě nikdy nenapadlo. Všichni děláme chyby i ti, co právě na tu chybu upozorňují. Já, ale nebrečím na tím, když mi to někdo napíše, spíš mě to štve. Ale ti, co tak strašně rádi upozorňují a začnou vypisovat kde máte chybu, akorát na sebe upozorňují, jak jsou nedokonalí.
    Věřte mi, že je nejlepší v takových případech držet hubu. Řekněte si, tak tam má chybu, ale já taky dělám v něčem chyby, na tom není nic špatného. Lidi vždyť se učíme celý život. Ať už pravopis a gramatiku nebo novému řemeslu. Proto hned neodsuzujte ty, kteří udělají pár chyb ve svém článku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *