Řešte mi článek, ne hrubky!

15 thoughts on “Řešte mi článek, ne hrubky!”

  1. Přiznávám, že tomu, jak je článek napsaný a jaké obsahuje chyby, přikládám jako čtenář váhu. Snažím se ale vždy rozlišovat podle stylu a autora: Rozvernému deníčku teenagera odpustím rozhodně víc než povýšené filipice nějakého “nerudy” proti tomu, kolik je dnes – jaký děs – v článcích pravopisných chyb :-). A taky je dobré si uvědomit, jestli je chyba v kontextu celého článku spíš nahodilá nebo je jen logickým vyústěním neschopnosti autora vládnout mateřským jazykem i písemně.
    I když si v jazyce celkem věřím, stejně bych text, na kterém mi speciálně záleží (např. text určený do tisku), nechal projet nezávislýma očima. Využívám pro to při podobných mimořádných příležitostech svou sestru, která je češtinářkou, a pak občas vedeme zajímavé debaty o tom, čí pohled je správnější :-).

  2. Já texty plné chyb nemám ráda a odrazuje mě to od čtení. Pokud člověk někde udělá chybu, stane se. Ale když je těch chyb plný článek, tak mě to zkrátka odradí a špatně se mi text čte. Grammar nazi ale snad nejsem 😀 pro mě jsou největším problémem čárky a jsem ráda, když mě Word na nějakou chybějící upozorní.

    LENN

  3. Priznávam občasnú chybičku si nevsimnem pri čítaní ani pri písaní. Akonáhle sa to nakopì už to bije to očí a vadí to. Nevadia mne dokonca ani narecove a slangove slová práveže ak je to až príliš prestylizovane už to zas nie je osobné a to nie je nič pre mňa.
    Pre mňa je dobrý taký zdravý stred kde sú články zo srdca a z každodenného života avšak nie ako z piatej cenovej…
    Nie je dnes žiadny problém ak si nie som istá na Google nájdeš aj pravidlá slovenského či českého pravopisu. Myslím že nie je problém nejaké to slovíčko skontrolovať. Ale zas drbat každého za nejaký drobný prehrešok je choré…

  4. I blbá zpráva na Facebooku musí mít hlavu a patu. Přiznám se, že je nepromýšlím tolik jako např. článek na blog a většinou je po sobě nečtu, takže v nich občas bývají překlepy nebo se opakují slova. Na gramatiku ale nekašlu. Možná proto, že to neumím. Nemusím nijak přemýšlet, píšu správně automaticky.

    Ostatní podle zpráv na FB docela soudím. 😀 Kdo nepíše ve smysluplných větách, nepoužívá čárky a přeskakuje z myšlenky na myšlenku, nemá u mne šanci.

    Co se týče článků, každá chyba mě neskutečně vytáčí. Když jich je víc, nemám z autora/autorky dobrý pocit. Je úplně jedno, o jakou chybu jde, tolerantní jsem jenom k překlepům. K jednomu, dvěma…

    Ještě horší jsou chyby v knížkách. Nedávno jsem četla jednu, která byla plná špatných větných vazeb. (Předloni jsem byla schopna je nazvat. Zkouška z češtiny, no…)

  5. Já teda občas dělám chyby v čárkách, obzvlášť u poměrů vě větách, ale takové špatné i/y mě dokáže rozladit více, hlavně u blogerek, které se blogováním živí.

  6. Neříkám taky dělám chyby, ale abych někomu psala do komentářů, že má ve článku chybu, to mě ještě nikdy nenapadlo. Všichni děláme chyby i ti, co právě na tu chybu upozorňují. Já, ale nebrečím na tím, když mi to někdo napíše, spíš mě to štve. Ale ti, co tak strašně rádi upozorňují a začnou vypisovat kde máte chybu, akorát na sebe upozorňují, jak jsou nedokonalí.
    Věřte mi, že je nejlepší v takových případech držet hubu. Řekněte si, tak tam má chybu, ale já taky dělám v něčem chyby, na tom není nic špatného. Lidi vždyť se učíme celý život. Ať už pravopis a gramatiku nebo novému řemeslu. Proto hned neodsuzujte ty, kteří udělají pár chyb ve svém článku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *