Z deníčku blogerky

Hateři jako ovce

Ti spamovací roboti jsou kouzelná stvoření; během několika chvilek vám vykouzlí 833 návštěv za den. 2/3 provozu byly z Firefoxu, proto se přikláním spíš k možnosti, že mě našli roboti než že by to celé mohla být pravda a mně tak raketově vzrostla čtenost. Co když je to ale pravda? Endora funguje příkladně, nejsem ucpaná žádnými komentáři a provoz je plynulý; dokonce i přenesená data se chovají “normálně” . Jediné, co zůstává je to extrémní číslo ve Statistikách návštěvnosti. Na stranu druhou Facebook, kde v týdenním shrnutí svítí 1 zobrazení, 4 reakce by se s takovým výsledkem chlubit ani nemusel. Facebook dělá všechno pro to, aby si uživatelé zobrazení zaplatili, jenom mně se nějak nechce 🙂 .

Z deníčku blogerky

Jenom zakotvit

Marně přemýšlím, co má WordPress.org jinak než WordPress.com . Nejde mi teď o to, že tady jedu na vlastním webu a WordPress.org umožňuje nahrávat šablony a pluginy z externích zdrojů. Na WordPress.com jsem strávila hezkou řádku měsíců, ale když se tak tím celým systémem procházím, stejně jsem si na něj nezvykla tak, jak jsem přilnula k WordPress.org za ty dva měsíce, co mám vlastní web.

Z deníčku blogerky

Blbka

Stejně je poznat, že jsem člověk a ne robot. Začátkem letošního roku jsem, zdá se, vyzvracela kromě bacilů i hromadu psychologických faktorů, protože jsem se po té viróze začala cítit úplně jinak než před ní. Ne že bych řešila tu střevní chřipku; hodně se mi změnila psychika a hromada “emocionálních” záležitostí a poměrně rychle jsem si na to zvykla.

Z deníčku blogerky

Bude líp, anebo hůř?

Tak, už je to tady. Blog.cz přišel o Standu a nabízejí se tři cesty: buď to bude stejné jako doteď (poněvadž Standa byl “jenom” zaměstnanec Novy a plnil představu Novy, co se týká Blog.cz) , nebo to bude horší (Nova bude Blog.cz spravovat stejně jako Galerie.cz – dokud to pojede, tak to pojede, ale bez technické podpory a “samospádem”) , nebo Nova blogovací server prodá, Blog.cz se probudí a zase bude nad vším svítit slunce 🙂 .

Když si vzpomenu na svoje blogovací cesty, kterými jsem od září 2007 prošla, tak moje kroky jasně a zřetelně směřovaly k mému vlastnímu webu. Že jsem vystřídala bezpočet adres vem čert; daleko víc mi teď zpětně připadá zajímavé to moje pendlování mezi třemi hlavními zprostředkovateli volného blogovacího prostoru, plus nesmím zapomenout na moje pokusy u Webgarden a Websnadno. U “Webgarden” se mi velice líbila ta doména “Nolimit” , tak jsem založila tehdy k blogu rea-argema ještě adresu argema.nolimit.cz – jenže mi tam začalo blbnout nahrávání obrázků a technická podpora se k ničemu neměla, tak jsem to tam odběhla. Webgarden zároveň patří mezi moje úplně první pokusy nějak seriózněji upravit šablonu stránky ve zdrojovém kódu. Websnadno jsem tehdy jenom proklikala a ničím mě nezaujal, ale jako “naklikávací” naprosto jednoduchý systém si svoje uživatele mezi těmi, kteří se nechtějí s ničím moc párat najde.

Když si zpětně projdu to svoje zběsilé stěhování tam a zpátky a vzpomenu si na svoji “neschopnost” rozhodnout se pro jedinou variantu, celkem se divím, že jsem o vlastních stránkách nezačala uvažovat už dřív. No – nezačala uvažovat; spíš se mi dostaly jako reálná alternativa na mysl až rok zpátky, kdy jsem ten nápad začala tak nějak rozvíjet. Mohl se začít snažit i dřív, ale tehdy jsem v sobě měla ještě velice moc strachu z neznámého na to, abych se nadechla, zacpala si nos a začala něco projektovat. Celkově mi ale už asi dva roky chyběl klid, a bylo to poznat i na některých otevřenějších článcích, když jsem si sedla a začala psát. V té době se mi začalo dostávat na mysl, že bych mohla znovu založit psaný deník, protože jsem se následně po dvou, třech dnech “probudila” a zjistila, že by  některým článkům bylo lépe na papíře a v soukromí.

Každý ví, že s každým dalším stěhováním začíná bloger od nuly. Úplně nejhorší návštěvnost po stěhování jsem měla v případě adresy Utajena.worpdress.com; tehdy jsem znovu zakládala svůj Facebook, abych svůj nový blog znovu nakopla zpátky. Po těch pěti až deseti návštěvách za den v začátcích jsem se stěhovala na svůj vlastní web (Vysvobozena.cz) , a tady vídám ty první dva měsíce návštěvnost stabilně kolem dvaceti lidí . Nechápu, čím to je; v každém případě svoje štěstí odmítám dál pokoušet 🙂 . Nepoužívám agregátory ani nic jiného. Jediný agregátor návštěvnosti, na který jsem čerstvě přišla jsou Facebookové skupiny, zaměřené na propagaci vlastních článků. Když některý den zveřejním odkaz na svůj článek (4 různé skupiny), mám ten den mezi 40-60 návštěvníky.  Když si uvědomím, že mám nové webovky teprv druhý měsíc, nějak nezvládám pobrat, kde jsem to všechno vzala 🙂 .

Když si to vezmu kolem a kolem, jediná volná služba, na kterou bych se byla ochotná vrátit je Blog.cz . Tedy, abych byla přesnější – by byl funkční a stabilní Blog.cz s jasnou technickou podporou a plynule běžícím systémem bez potíží s odhlašováním v půlce rozepsaného článku a tak podobně. I se Standomluvem a žabomyšími válkami v “politickém rybníčku” celého Blog.cz . To už ale zůstane až na doby, kdy budu na koleni houpat vnoučata a s vlahým pohledem jim budu roztřeseným hlasem říkat: “No to já tehdy za těch časů Blog.cz …. ” 🙂

Z deníčku blogerky

Co má bloger v hlavě?

Zrovna jsem ve stádiu, kdy mám vyházené 2/3 obvyklého materiálu, a jak už to v podobných případech bývá, místo dalších témat mám jenom černou díru. Když se dlouho zaměřím jedním směrem, tak mám celkem dost problém uvažovat v jiných kolejích. Když jsem tedy odpárala kosmetiku, recenze jako takové a hustější sledování “mainstreamových” blogů, mám najednou velké problémy vymýšlet něco dalšího. Ta témata jednoduše nejsou v hlavě, protože hlavní blogerský proud plyne krapet jiným směrem.