Vlastně to celé začalo  v knihovně (vzácně tím teď nemyslím ty tuny řečí o tom, jak nemáme začínat větu slovem “vlastně” ) . Půjčovala jsem si tam kupu knížek; některé jsem ani nedočetla, protože jsem zjistila, že autor nepíše nijak extra zajímavým stylem, popřípadě jsem odhalila, že ten který člověk kopíruje nápad od jiného spisovatele, a tím pádem byl konec okamžitě. Já a plagiáty … Ať už je to bigbít ze začátku devadesátých let, který předělá současná kapela, nebo hitovka “no name” bandu, který se rozpadne a milý hit si adoptuje jiný muzikant – samozřejmě že do kolonek “Autor” napíše naprosto jiné lidi – jak je inspirace odjinud až moc viditelná, nějak nejsem ochotná celou situaci akceptovat.

“Jak být ženou” od Caitlin Moran jsem si tehdy půjčila stejně jako kupu dalších knížek, které jsem rozečetla a nedokončila, nebo mi ležely v kupičce vypůjčené literatury a ani jsem po nich nesáhla. “Jak být ženou” patřila mezi knížky, které  mě nadchly a o kterých si říkám, že si je musím časem koupit. Nemám wishlist ani seznam knížek na nakoupení, tak to většinou končívá bledě. Tuto publikaci jsem “načapala” o pár měsíců později v knihkupectví a vzpomněla jsem si, že jsem ji měla půjčenou.

Od té doby po očku sleduju, kdy Caitlin Moran plánuje další knížku. “How to build a girl” mě nějak nezaujala, já jsem od Cait spíš na ty její sloupky, ale Morantology už byla jiná káva. Když jsem v březnu 2016 načapala “Moranifesto” , zajásala jsem  – Moranová má další výběr sloupků! “Výběr sloupků” je v tomto směru stěžejní; recenzenti Cait vytýkají, že vaří z vody a recykluje už čtyřikrát zrecyklované. Moranifesto má být výběr nejoblíbenějších sloupků samotné Caitlin, tak je víc než jasné, že se z těch prvních dvou knížek bude něco opakovat.

Nicméně rok uběhl, a Moranifesto se v edičním plánu vydavatelství Host stále neobjevuje. Když jsem jim psala přes Facebook ohledně toho zprávu, odepsali  mi, že o překladu Moranifesta neuvažují, tak jsem na podobné pozici jako s Traci Harding nebo Jamesem Redfieldem: v češtině rozebrané a dotisk v nedohlednu, ale narážela jsem na síti na slovenské verze. U Harding v češtině třetí díl ani nevyšel, Slováci měli celou triologii skladem, a Redfield se dá u nás sehnat jenom první knížka (Celestinské proroctví), a na Slovensku je k mání i Desátý, Jedenáctý a Dvanáctý vhled. Pak kupujte knížky v češtině 🙂 .

Moranifesto zase nabízejí na našem trhu v angličtině; tak jsem docela dost na vážkách a přemýšlím, jestli si pořídit svoji první anglicky psanou knihu. Slovenština se mi čte daleko pomaleji, ale je to OK; dokonce už slovenštinu nepovažuju za cizí jazyk. Angličtina už je jiný level. Doteď jsem běžně četla kosmetické blogy v angličtině, když jsem chtěla data o nějakém konkrétním produktu. Navíc některé sloupky Moranové znám, a jelikož mám její dvě knížky, může se velice snadno stát, že se budou některé kapitoly opakovat. Postoj Hosta je jasný, tak teď zvažuju, jestli Moranifesto oželet, nebo se vykašlat na česká vydavatelství a koupit tu knížku v originále.

Jestli něco nemám ráda, je to vydání jedné knížky od konkrétního autora, a pak se nad autorem zavře voda. Když už čeští vydavatelé s nějakým autorem začnou, mohli by být té lásky a vydávat mu všechny knížky; nebo si aspoň mohli u Hardingové zjistit, co to vlastně vydávají, protože vydat dva díly triologie a na třetí se vykašlat je poněkud úsměvný přístup. Na co mi jsou dva díly česky, když ten třetí česky ani neexistuje? 🙂 . Z nějakého důvodu si vyzobávají jako vrabci konkrétní díla bez nějakého všeobecnějšího přehledu, a pak se diví, že si zájemci shánějí překlady pokoutně. Víme, jak to chodívá s blogem: když vymýšlím a píšu články jenom tak, abych měla 100% trháků, většinou končím hůř, než když nad potenciální masovostí článků (ne, nemyslím na řízek) ani nepřemýšlím. Podobně i vydavatelé; tak se starají o “bestsellery” , až jim utíká zbytek …