Tajemství českých influencerek: Blogerčina značka

15.5.2018 Z deníčku blogerky 8 komentářů 321

u Terezy v rozhovoru jsem mluvila o diskuzním fóru o blogerkách, ve kterém bývám sem tam vidět. Terka se mě ptala, jestli nemám strach, že si tam jednou přečtu něco nelichotivého o sobě. Odpověděla jsem, že se nepovažuju za tak zajímavou; nicméně, časy se mění, a názory na to, jak blogerka má nebo nemá vypadat se mění také.

Když tak procházím příspěvky, všímám si jednoho: ať už jsou dámy obviňované z čehokoliv, pokaždé je to z toho, že si daná blogerka dělá věci po svém. Dokud se člověk pohybuje v rámci jakési normy, je dobře i s trolly. Dokud je člověk “nudný” a pohybuje se v mezích vytyčených opatrností a konvencemi, není na něm příliš co trollit.

Naše dvě mediálně nejznámější Petry mají kromě Youtube kariéry jednu věc společnou: jsou autentické. I když to u jedné znamená diblíkovství a inspiraci u Tati a Carli Bybel, a u druhé modré a hnědé rtěnky, barevné paruky a chirurgická vylepšení tváře. Dělají si věci po svém, i když to znamená pobíhat po pražské ZOO v bílém poloprůhledném tričku bez podprsenky, a pak na Insta stories retušovat fotky.

Když se člověk rozhodne žít v souladu se svým vlastním středem, nutně to znamená vybočení z komfortní zóny toho, co kdo považuje za “normální” . Každý jsme jiný, a vkus se nedá nalinkovat všem stejně. Proto je jednou z nejcennějších rad začínajícím blogerkám ta, která mluví o tom, že je potřeba být svůj a řídit se vlastním citem. Nic vás totiž neodliší líp, než vaše vlastní osobnost.

V tomto směru je recept na vybudování značky jednoduchý: uvádějte se tak, jak jste. I když někoho budou štvát obepnuté overaly s parukami, pořád platí, že vás nemusí sledovat, pokud nechce. Nejde vybudovat značku na lži – blogerky a youtuberky musejí být dostatečně výrazné na to, abyste si je mezi konkurencí zapamatovaly. Ano, některé to dohánějí do extrémů, a člověk si je pamatuje spíš z toho pejorativního směru, ale většinou trocha vlastní osobnosti internetové prezentaci nezaškodí.

Spousta diskutujících řeší, jestli je v pořádku to či ono, a přitom dvě youtuberky, o kterých se nejvíc mluví, “jenom” žijí a tvoří v souladu s tím, kdo aktuálně jsou a co se jim líbí nebo nelíbí. Nikdo netvrdí, že musíte být hned na začátku expertem na danou oblast. Stačí upřímný zájem o dané téma, a trocha načtené teorie. Roland Vojkovský, jeden z nejvýraznějších slovenských blogerů, uvádí, že když se svým webem začínal, měl načtenou spoustu teorie a něco málo vyzkoušeného v praxi. Časem se situace trochu změnila, a může to být i váš případ: zjistěte si o vašem tématu víc, začněte tvořit blog, a zbytek zkoušejte a praktikujte postupně časem.

Spousta chytrých článků vznikla na popud potřeby popsat a zaškatulkovat způsob, kterým by vznikla “normální” blogerka či obecně řečeno influencerka, a rozebírají jednotlivé nuance, které se objevují po sociálních sítích. Přitom zapomínají na to základní: pozorovat, a bez hodnocení sledovat a respektovat to, co kolem sebe vidí. Pokud se budou bez hodnocení dívat, začnou si uvědomovat souvislosti, a zjistí, že osobnost je základní složka, která dělá blogerku blogerkou.  Dokud budete psát povrchně a odtažitě, zůstane povrchní a odtažitá i vaše internetová prezentace. Nebojte se vymezit si úzké specifikum, nemějte strach z toho, že nemůžete uspět, když vezmete ze svojí osobnosti to či ono, a pro potřeby blogu to trochu doženete do extrému. Paradoxně právě zacílenější projekty mívají větší ohlasy než ty, které se pokoušejí pochytat všechny.

Když Ivetu Bartošovou vraceli v roce 1999 po mateřské dovolené zpátky na scénu, vzali její křehkost, dohnali ji do extrému, a pro tři následující alba z ní udělali princeznu (Ve jménu lásky, Bílý kámen a Jedna jediná) . Bez ohledu na řeči typu: “Pohádky? Princezna? Vždyť ji budou poslouchat jenom desetileté děti” . Pro potřeby internetu se hodí vymezit některé svoje specifikum, a trošku jej přehnat. Někdy v lednu 2018 jsem oslovila pět svých dlouhodobých blogových kamarádek s otázkou, které moje články za celou dobu od blog.cz a deníčků, přes fotografie a žurnalistiku až po ezo-guru, kosmetické články a sloupkování se jim u mě líbí nejvíc. Deníček blogerky celému zbytku nakopal prdel; zmínila jej na předním místě každá z mých kolegyň.  Není na škodu hrát si chvíli s několika “vajíčky v koši” , a pak s podobnou anketou oslovit kamarády nebo důvěrníky, kterým věříte.  Případně se můžete zeptat zrovna, co vás v očích přátel popisuje nejlíp, a ještě před samotným založením webu zjistit, co je na vás signifikantní a u čeho vám dá nejmíň práce, když se tomu budete věnovat.

Základ pro značku je vaše vlastní osobnost, i když se to spousta “profesionálů” v oboru pokouší ve svých publikacích zkomplikovat. Není nutné řešit, jestli se to či ono hodí nebo nehodí; buďte jednoduše sví a pamatujte na to, že se zpovídáte zas a znova jenom sami sobě a svému vlastnímu svědomí.

Odebírejte blog emailem

Další článek dorazí přímo do vaší e-mailové schránky

8 Responses to :
Tajemství českých influencerek: Blogerčina značka

  1. Čerf napsal:

    Přiznávám, že ta stálá snaha mnohých o nalezení svatého grálu “úspěchu” mi vůbec neladí s tím, jak (a hlavně proč) jsem si vždycky přál svůj vlastní blog dělat. A když slyším zcela vážně míněné slovo “influencerka” a domyslím se, co vlastně ve skutečnosti má znamenat, sice se mu navenek směju, ale ve skutečnosti je mi z něho trochu smutno.

    1. Andrea V. napsal:

      Nemusí ti z toho být smutno. Osoby, které začaly blogovat jenom skrz vidinu “slávy” velice rychle končí – nesplní to totiž ta jejich růžová očekávání.

  2. Jerry Writer napsal:

    S Tvými články se mohu vždy celkem snadno ztotožnit. Dokud budou konzumenti všemožných influencerů, pak má i jejich mediální obsah smysl, i když to může pro jiné vypadat jako něco nepochopitelného. Souhlasím s tím, že vidina slávy určitě není plynem pro psaní blogu, to vždy brzy dojde nádrž. Rozhodně je lepší, když existují nějaké diferenciační znaky blogů i blogerů/blogerek, než když vznikají obsahy, které zkrátka jen napodobují trendy jiných.

    1. Andrea V. napsal:

      Kopie zůstane kopií, ať už člověk vykrádá sebe, nebo někoho jiného.

  3. Teri Jans napsal:

    Já sama se na blogu pořád hledám a kolikrát si říkám, jak moc být kontroverzní. Chvíli jsem psala o tom, pak o tom, a teď jsem smrskla blog na pár rubrik. Od začátku bloguju proto, že mě to baví, myslím, že vydělávat si tím nikdy nezačnu, pokud kromě blogu budu dělat i jiné věci. Ale nevadí mi to. A ještě k těm diskuzím o blogerkách, je jasné, že čím větší bizár, tím více to táhne, takovpi blogerku ale spousta lidí potom sleduje právě pro ten bizár, a ne pro obsah, který vytváří.

    1. Andrea V. napsal:

      Být prvoplánově kontroverzní mě neláká. S tím sledováním jen skrze bizár teď dost pomáhá Instagram – tam už ten člověk nemusí vytvářet lautr nic, jen zveřejnit e-mail na spolupráce 🙂

  4. Michaela napsal:

    Krásně napsané. Samá pravda. Bez vlastní osobnosti je blog jenom kopií spousty dalších, většinou známějších.

    1. Andrea V. napsal:

      Děkuji. Pro někoho je to kopírování holt jednodušší.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *