Z deníčku blogerky

Tajemství českých influencerek: Blogerčina značka

u Terezy v rozhovoru jsem mluvila o diskuzním fóru o blogerkách, ve kterém bývám sem tam vidět. Terka se mě ptala, jestli nemám strach, že si tam jednou přečtu něco nelichotivého o sobě. Odpověděla jsem, že se nepovažuju za tak zajímavou; nicméně, časy se mění, a názory na to, jak blogerka má nebo nemá vypadat se mění také.

Když tak procházím příspěvky, všímám si jednoho: ať už jsou dámy obviňované z čehokoliv, pokaždé je to z toho, že si daná blogerka dělá věci po svém. Dokud se člověk pohybuje v rámci jakési normy, je dobře i s trolly. Dokud je člověk “nudný” a pohybuje se v mezích vytyčených opatrností a konvencemi, není na něm příliš co trollit.

Naše dvě mediálně nejznámější Petry mají kromě Youtube kariéry jednu věc společnou: jsou autentické. I když to u jedné znamená diblíkovství a inspiraci u Tati a Carli Bybel, a u druhé modré a hnědé rtěnky, barevné paruky a chirurgická vylepšení tváře. Dělají si věci po svém, i když to znamená pobíhat po pražské ZOO v bílém poloprůhledném tričku bez podprsenky, a pak na Insta stories retušovat fotky.

Když se člověk rozhodne žít v souladu se svým vlastním středem, nutně to znamená vybočení z komfortní zóny toho, co kdo považuje za “normální” . Každý jsme jiný, a vkus se nedá nalinkovat všem stejně. Proto je jednou z nejcennějších rad začínajícím blogerkám ta, která mluví o tom, že je potřeba být svůj a řídit se vlastním citem. Nic vás totiž neodliší líp, než vaše vlastní osobnost.

V tomto směru je recept na vybudování značky jednoduchý: uvádějte se tak, jak jste. I když někoho budou štvát obepnuté overaly s parukami, pořád platí, že vás nemusí sledovat, pokud nechce. Nejde vybudovat značku na lži – blogerky a youtuberky musejí být dostatečně výrazné na to, abyste si je mezi konkurencí zapamatovaly. Ano, některé to dohánějí do extrémů, a člověk si je pamatuje spíš z toho pejorativního směru, ale většinou trocha vlastní osobnosti internetové prezentaci nezaškodí.

Spousta diskutujících řeší, jestli je v pořádku to či ono, a přitom dvě youtuberky, o kterých se nejvíc mluví, “jenom” žijí a tvoří v souladu s tím, kdo aktuálně jsou a co se jim líbí nebo nelíbí. Nikdo netvrdí, že musíte být hned na začátku expertem na danou oblast. Stačí upřímný zájem o dané téma, a trocha načtené teorie. Roland Vojkovský, jeden z nejvýraznějších slovenských blogerů, uvádí, že když se svým webem začínal, měl načtenou spoustu teorie a něco málo vyzkoušeného v praxi. Časem se situace trochu změnila, a může to být i váš případ: zjistěte si o vašem tématu víc, začněte tvořit blog, a zbytek zkoušejte a praktikujte postupně časem.

Spousta chytrých článků vznikla na popud potřeby popsat a zaškatulkovat způsob, kterým by vznikla “normální” blogerka či obecně řečeno influencerka, a rozebírají jednotlivé nuance, které se objevují po sociálních sítích. Přitom zapomínají na to základní: pozorovat, a bez hodnocení sledovat a respektovat to, co kolem sebe vidí. Pokud se budou bez hodnocení dívat, začnou si uvědomovat souvislosti, a zjistí, že osobnost je základní složka, která dělá blogerku blogerkou.  Dokud budete psát povrchně a odtažitě, zůstane povrchní a odtažitá i vaše internetová prezentace. Nebojte se vymezit si úzké specifikum, nemějte strach z toho, že nemůžete uspět, když vezmete ze svojí osobnosti to či ono, a pro potřeby blogu to trochu doženete do extrému. Paradoxně právě zacílenější projekty mívají větší ohlasy než ty, které se pokoušejí pochytat všechny.

Když Ivetu Bartošovou vraceli v roce 1999 po mateřské dovolené zpátky na scénu, vzali její křehkost, dohnali ji do extrému, a pro tři následující alba z ní udělali princeznu (Ve jménu lásky, Bílý kámen a Jedna jediná) . Bez ohledu na řeči typu: “Pohádky? Princezna? Vždyť ji budou poslouchat jenom desetileté děti” . Pro potřeby internetu se hodí vymezit některé svoje specifikum, a trošku jej přehnat. Někdy v lednu 2018 jsem oslovila pět svých dlouhodobých blogových kamarádek s otázkou, které moje články za celou dobu od blog.cz a deníčků, přes fotografie a žurnalistiku až po ezo-guru, kosmetické články a sloupkování se jim u mě líbí nejvíc. Deníček blogerky celému zbytku nakopal prdel; zmínila jej na předním místě každá z mých kolegyň.  Není na škodu hrát si chvíli s několika “vajíčky v koši” , a pak s podobnou anketou oslovit kamarády nebo důvěrníky, kterým věříte.  Případně se můžete zeptat zrovna, co vás v očích přátel popisuje nejlíp, a ještě před samotným založením webu zjistit, co je na vás signifikantní a u čeho vám dá nejmíň práce, když se tomu budete věnovat.

Základ pro značku je vaše vlastní osobnost, i když se to spousta “profesionálů” v oboru pokouší ve svých publikacích zkomplikovat. Není nutné řešit, jestli se to či ono hodí nebo nehodí; buďte jednoduše sví a pamatujte na to, že se zpovídáte zas a znova jenom sami sobě a svému vlastnímu svědomí.

8 Comments

  1. Přiznávám, že ta stálá snaha mnohých o nalezení svatého grálu “úspěchu” mi vůbec neladí s tím, jak (a hlavně proč) jsem si vždycky přál svůj vlastní blog dělat. A když slyším zcela vážně míněné slovo “influencerka” a domyslím se, co vlastně ve skutečnosti má znamenat, sice se mu navenek směju, ale ve skutečnosti je mi z něho trochu smutno.

    1. Nemusí ti z toho být smutno. Osoby, které začaly blogovat jenom skrz vidinu “slávy” velice rychle končí – nesplní to totiž ta jejich růžová očekávání.

  2. S Tvými články se mohu vždy celkem snadno ztotožnit. Dokud budou konzumenti všemožných influencerů, pak má i jejich mediální obsah smysl, i když to může pro jiné vypadat jako něco nepochopitelného. Souhlasím s tím, že vidina slávy určitě není plynem pro psaní blogu, to vždy brzy dojde nádrž. Rozhodně je lepší, když existují nějaké diferenciační znaky blogů i blogerů/blogerek, než když vznikají obsahy, které zkrátka jen napodobují trendy jiných.

    1. Kopie zůstane kopií, ať už člověk vykrádá sebe, nebo někoho jiného.

  3. Já sama se na blogu pořád hledám a kolikrát si říkám, jak moc být kontroverzní. Chvíli jsem psala o tom, pak o tom, a teď jsem smrskla blog na pár rubrik. Od začátku bloguju proto, že mě to baví, myslím, že vydělávat si tím nikdy nezačnu, pokud kromě blogu budu dělat i jiné věci. Ale nevadí mi to. A ještě k těm diskuzím o blogerkách, je jasné, že čím větší bizár, tím více to táhne, takovpi blogerku ale spousta lidí potom sleduje právě pro ten bizár, a ne pro obsah, který vytváří.

    1. Být prvoplánově kontroverzní mě neláká. S tím sledováním jen skrze bizár teď dost pomáhá Instagram – tam už ten člověk nemusí vytvářet lautr nic, jen zveřejnit e-mail na spolupráce 🙂

  4. Krásně napsané. Samá pravda. Bez vlastní osobnosti je blog jenom kopií spousty dalších, většinou známějších.

    1. Děkuji. Pro někoho je to kopírování holt jednodušší.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *