Z deníčku blogerky

Víc témat na blogu: Jak je propojit?

Shodneme se na tom, že nejlíp se nám bloguje s konkrétním návodem, s konkrétní vizí. Zvlášť když se na něco zeptáme, požadujeme konkrétní odpověď, a na náš vlastní požadavek na kritiku dostaneme zpětnou vazbu na obsah a články, a ne na název webu nebo profilovou fotku. Víc témat na blogu způsobuje bolehlav nejednomu blogerovi, a zdá se, že ostatní nejčastěji radí osekat téma, nebo založit víc webů.

Určitá část konkrétních rad se ale bez trochy abstrakce neobejde. Člověk není robot, a bloger už tuplem ne. Celkem pravidelně se stává, že se bloger špatně vyhraňuje. Dívá se na svoje články, a ze svého pohledu nevidí spojovací prvek. Dokud za jedno téma považujeme knížky nebo kosmetiku, není to takový problém. Pokud se jedná o těkavější téma, jako inspirace nebo studium, “chytá” se to hůř, ale pořád to jde. Co když je ale jediným spojovacím prvkem blogu fakt, že jej píšete vy? 

Vím, co píšu

Je potřeba si v první řadě umět obhájit svůj koncept. Jak vám mají věřit čtenáři, když si nevěříte sami? Věřit si v případě, že se vám na timeline blogu skládá za sebou hokej, bio šampony a plánování cest do zahraničí  je těžké. Tady je potřeba zdůraznit dvě věci: váš web je vaše věc, a celý koncept článků už jeden pojicí prvek má: vás. 

Aktuálně opomíjejí autora blogu jako katalyzátor celých stránek. Jste to pořád vy, kdo vybírá témata. Postupujete podle svojí vlastní metriky, která je dost svérázná na to, aby vytvořila osobitý feed – pokud necháváte svoji osobnost dýchat, a necháváte ji žít i přes svůj blog. 

Usekat chobotnici ručičky

Pokud patříte mezi nevyhraněné autory, nemusíte se nutně omezovat nebo zakládat osm webů, abyste mohli uspokojit všechny svoje stránky. Stačí málo: psát o tématech ze svojí vlastní perspektivy. Obecně se to řekne: “Buďte osobití”  . V praxi to znamená tolik, že se nebudete bát přidat do článku svoje vlastní důvody, proč se vám dané téma líbí a proč na váš blog článek patří.

Pokud se rozhodnete mít na blogu víc témat a svázat články svojí osobitostí, bude to chtít pootevřít vlastní vnímání daných témat trochu obsáhleji, než to dělají blogeři, co mají obsah svázaný jedním tématem. Pokud byste to neudělali u kosmetiky, skončíte jako průměrná beauty blogerka. Pokud to neuděláte u multi-tématu, bude vaše prezentace rozbitá.

Víc témat pro větší legraci

Pro začátek postačí zdůraznit, co konkrétně rezonuje zrovna s vámi a proč se danému tématu věnujete. Říkají, že teprve influenceři mohou zveřejňovat selfíčka a snídaně, protože teprve u “slavných” lidí to někoho zajímá. Nikdo ale netvrdí, že nemůžete použít k popisu různých témat svoji vlastní povahu nebo svoje vlastní důvody, proč se daný článek dostal na váš blog.  A nikdo netvrdí, že nemůžete mít na jednom blogu víc témat.

Nejčastěji u svých článků vídám poznámky, že může být každému jedno, co kdo píše na svůj vlastní web. Že se bloger musí bavit, aby výsledek někoho přitáhnul. Jedna esence navíc ale pomůže, aby vaši práci podepsala a odlišila. Pokud nechcete osekávat zaměření, přidejte vaše nálady, vaši povahu a dostaňte výtažek z vás samotných přes ty jedničky a nuly až k vám na web.

Líbil se ti článek? Nezapomeň jej sdílet na sociální sítě! Děkuji 🙂

Autor Andrea V.

Jsem blogonomádka se zkušenostmi s mnoha projekty. Všechny svoje pokusy používám ke vzdělávání a k pobavení nejen kolegů, ale i všech, kteří mají zájem nahlédnout do hlavy bláznovi do psaní :) . andrea@vysvobozena.cz

7 komentářů u „Víc témat na blogu: Jak je propojit?“

  1. Čerf říká:

    Já bych to neviděl tak vědecky šroubovaně. Myslím, že blog by měl mít prostě “šmrnc”, pak je možné psát prakticky o čemkoli :-).

    1. Andrea V. říká:

      Existují blogeři, co to mají v krvi. To je pak radost číst

  2. M. Phoenix říká:

    Blogeři, kteří zdánlivě píšou o všem možném, mají často nějaké spojovací téma, o kterém ani možná sami nevědí. Jsou různé pomůcky, jak na to přijít, třeba si sepsat různá klíčová témata, kterým se věnujete, a zkusit pro ně hledat synonyma nebo je rozpitvat na úroveň, kdy z nich vydlabete to, co vás na nich baví, a najednou třeba zjistíte, že to jádro se může vztahovat zároveň na vaření, na cestování i na rozbor politické situace někde v Tramtárii. Jen jste si třeba neuvědomili, že to je ono.
    Příkladem takových mišmašblogů, které mistrně kombinují zdánlivě různá témata, jsou třeba blogy minimalistů. Ti se mohou věnovat zároveň ekonomice vedení domácnosti, kosmetice, vaření, dekoracím nebo zero waste, protože to všechno nahlíží skrz kukátko minimalismu. Někdy tedy jen stačí zjistit, jaké je to vaše kukátko.

    Já v posledních dvou letech mám na blog málo času a píšu jednou za uherák, nebo mi to tak aspoň připadá. To pak mám často fakt pocit, že nový článek se od toho posledního už nemůže tématem víc lišit, ale vždycky je něco spojuje – jsou to věci, které jsem v poslední době zažila, věci, které jsem vždycky chtěla zažít, jsou to koníčky, kterým se věnuju, hlavně to jsou ale věci, o které se chci podělit a které si myslím, že mohou někoho zajímat. Ono totiž moc nefunguje jen tak si psát o tom, co jsem měla k obědu nebo co se mi honí v hlavou, pokud to nemá šanci někomu něco dát. Pokud jsou ale články vždycky psané s myšlenkou něco předat, na něco se zeptat, něco publiku poradit, tak si myslím, že můžete fakt psát skoro o čemkoli. Ale lidi mají rádi nějakou jistotu a setrvalost. Je pro ně pohodlné vědět, co od vás můžou čekat.

    1. Andrea V. říká:

      S tím výběrem tématu souhlasím. Může být daleko abstraktnější.S tím očekáváním myslím, že postačí, když je bloger sám sebou

  3. Platan říká:

    V jednej jedinej tématike autor veľmi rýchlo “vystrieľa” muníciu. Ak je téma kvalitne spracovaná, klientela sa podľa mňa prispôsobí. 🙂

    1. Andrea V. říká:

      U spousty blogerů bývá kamenem úrazu právě kvalita. Potíž je v tom sousloví: “ak je téma kvalitne spracovaná” – kupa článků klouže po povrchu a nemá přidanou hodnotu navíc. Pokud bloger “ošéfuje” toto, má vyhráno.

    2. Anna říká:

      Ono taky dost záleží na tématu. Já bych nikdy nevěřila, že můj Deníček průvodkyně může přežít víc než jeden rok, bez toho aby se opakoval. Na základě bohaté zkušenosti, že lidi jsou stejní, musejí být zákonitě i moje historky z práce stejné. A hle. Už to frčí 4 rokem a pořád dost s úspěchem. A to se památky a průvodcování jeví jako dost výrazně úzce profilované téma.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *