Proč si dát pozor na trendy?

29.5.2018 Inspirace 2 komentáře 328

Vypadá to jednoduše – mnozí se v online světě pohybujeme pomalu víc, než ve svojí hmotné realitě, a tak jsou naše tvůrčí kanály ovlivněné aktuální podobou sdílení dat se světem. Pár let zpátky chtěl každý člověk blog. Byly to stránky, kam přicházel materiál srovnatelný s aktuálním Facebookem. Až pak Zuckerberg rozšířil svoje “social kingdom” do té míry, až se běžnému spotřebiteli přestávalo vyplácet udržovat vlastní web, a odstěhoval si výlevníček na Facebook. Ostatně, kupa lidí tak funguje ještě i v aktuální době, i když si můžeme začít všímat trendů, které Facebook utlumují a dostávají do pozadí (ostatně, nemůžeme čekat, že bude mít cokoliv jen a pouze fáze růstu; jednoho krásného dne se to musí zastavit) .

Když člověk začíná kutit něco na internetu, nutně jej ovlivní nabízené služby a nejvíc využívané nástroje. Aspoň zpočátku se vyplatí “opisovat” – vezmete věc, která vás inspirovala, a předěláte si ji po svém. Nebo aspoň vyjdete z ní, ale naplníte ji vlastním cítěním a viděním. Nejde to tak ale dělat do nekonečna. Za nějaký ten měsíc, když se na internetu zabydlíte, začnou nové trendy hýbat s rozvržením sil, a na blogera (případně obecně řečeno, na tvůrce) číhá pár úskalí, která s sebou účelové následování aktuálních trendů nese.

Všechno a nic

Existují autoři z volných blogovacích platforem, kteří berou tvorbu webových stránek jako otázku zadání a nacházení “normálního člověka” . Když tak čtete stížnosti na nýmandy a neschopné vrtaly, zjišťujete, že si vymyslí vlastní sociální síť, zámek v oblacích, hodinky s vodotryskem a každý pixel akurátně a přesně, a pak brečí, že jim nikdo cizí nezvládne nic udělat. Na svoje stížnosti loví další a další programátory, kteří z praxe mají pocit, že to přece nemůže být tak zlé, ale místo aby se ptali očerněných webařů, kteří už vybouchli, ženou se do jedné a té stejné jámy, aby skončili jako jejich předchůdci – kupa lidí si plete programátory s kouzelníky, a věci, které korporacím tvoří tým lidí x měsíců požadují v rámci týdnů po jednom člověku, a ještě ideálně co nejjednodušeji a co nejlevněji.

Když v průběhu svojí tvorby extrémně přehazujete způsob sdílení, nutně se s tím pojí požadavek na studium související látky. Z autorů, kteří doteď psali pak vznikají podprůměrní youtubeři, jejichž videa mají bez mikrofonu a vhodného nasvícení dutý “jeskynní” zvuk, šedavou tmavou barvu, a o tom zákoutí holčičího pokojíku si člověk říká, že by bylo super, kdyby zůstalo utajené i nadále. Ne-e , i když to tvrdí spousta erudovaných youtuberů, každý nemá doma vhodný koutek na natáčení videí. Točit bez mikrofonu znamená slaboučký tenoučký zvuk, a točit bez světla (obyčejného deštníku s rozptylovacím potahem nebo bez jednoduchého kruhového světla) znamená stíny všude a zaznamenání každého mraku, který potenciálnímu youtuberovi proletí za oknem. Drastičtější změna sdělovací techniky s sebou nese i nutnost znovu nastudovat všechno úplně od začátku, a že do té doby autor třeba x měsíců psal velice dobré články na nové startovní čáře zajímá málokoho.

Veletoče se zrcátky

Pamatuju si, když jsem si někdy v roce 2009 začínala kupovat DIGIfoto. Začala jsem v září,  z archivu si doobjednala ještě starší dvě čísla, ať mám víc materiálu, a začínala zkoušet tehdy s kompaktem Panasonic Lumix ZX1. Tehdy byly bezzrcadlovky pomalé, a obecně se v článcích vyskytovala spíš toužebná přání, že snad v budoucnosti nastane doba, kdy zrcadlovkám odzvoní, a všichni budeme nosit v kapse malé, menší a ještě menší prťouse. Tehdy jsem z kompaktu přecházela na zrcadlovku, protože mi poradili jednak doma (člověk, který moc let fotil s kinofilmovým Zenitem) , a tehdy na mém lianna-foto blogu jsem si chvíli psala se Šárkou, která fotila Canonem, pošilhávala po manželově Nikonu, a měla doma i pár “EVIL” – malý kompakt, který byl někde mezi kompaktem, bezzrcadlovkou a zrcadlovkou.

Tehdy se to rozhodnutí vzít zrcadlovku narodilo z několika faktorů, a ze svojí tehdejší volby čerpám dodnes. Pokaždé, když vím, že budu potřebovat fotit akurátně a přesně, že budu potřebovat záběry pod kontrolou a budu muset věci zařídit tak, abych naprosto přesně věděla, co kde mám a co mi z čeho vyleze, beru s sebou zrcadlovku, i když to znamená, že ji s sebou teď beru krapet méně často. Jako bloger budete postavení před otázku zacházení s obrázky. U mě můj první instagramový účet vybouchl hlavně proto, že jsem špatně odhadla účel a techniku. Seznámila jsem se s instáčem kupu let zpátky hlavně v DIGIfotu, kde byl vedený tehdy ještě výhradně pro Iphony, s tím, že vyfotíte mobilem snímek, a nahrajete jej na síť. Jenže když jsem to zkoušela svým dotykáčem, navíc ještě odkojená a odchovaná zrcadlovkou, šklebila jsem se na ty fotky, moc se mi nelíbily (srovnávejte obrazovou kvalitu ze zrcadlovky a z mobilu), a nakonec to dopadlo tak, že jsem Instagram poslala na chvíli k ledu. Než jsem “zjistila” , že můžu fotit svojí GF7, upravovat fotky v počítači, a do mobilu je stěhovat přes kabel.

Naučit se zacházet s přístrojem je podle mě druhá nejkomplikovanější věc; hned po nutnosti naučit se ovládat blogovací udělátka. Všechny ty možnosti a čudlíky chtějí projít a prozkoumat, a spíš než nejnovější techniku je zapotřebí vybrat přístroj, který s sebou budete chtít nosit, a který nebudete líní vytahovat a používat. Bez ohledu na to, že Olympus rozešle mezi Youtuberky batalión nových PENů, aby jej zapsali jako “nástroj pro blogerky” . Ano, jsou ve svojí nejlepší víře přesvědčení, že je to nejvhodnější řešení. Jenže ještě tři roky zpátky by byli stejně pevně přesvědčení, že je nejlepším možným řešením zrcadlovka (jejich koncept z řady “E” , čas nakonec ukázal, že jej Olympus jakožto model ze zrcátkem vyrobil jako úplně poslední, a dál se věnoval PENům) .

Páchat harakiri s aktuálními trendy se v tomto případě může dost prodražit. Cena základní výbavy se všemi objektivy se klidně vyšplhá na 30 000 Kč, a to mají zrcadlovky daleko levnější příslušenství (výměnné objektivy k “prťousům” jsou minimálně jedenkrát tak drahé, bavíme-li se o modelech s lepší obrazovou kvalitou a vyšší světelností) . Zvlášť v případě techniky nespoléhejte na módu a aktuální trend – zvlášť pokud si ještě nevyděláváte, a dáváte dohromady peníze z brigád a příspěvků od dospělých.

Z beauty blogerky ezo guru a zas zpátky

Blogovací scénou létají ve vlnách různé vlivy, které seberou nejslibnější blogerky, a vytvoří z nich jeden velký ezo self-love duhový superguláš. Člověk se mění, a nutně se na jeho výtvorech podepisují vlivy, které zrovna zpracovává a zvlášť u osobnější tvorby můžete vysledovat, s čím se zrovna daný bloger potýká, ale to ještě neznamená, že z průměrné beauty blogerky uděláte pokus o ezo-guru, a když nevyjde ani to, uděláte z ní influencerku na Instagramu, kam stačí přidávat outfity a snídaně. Když začnete blogovat, měli byste mít v hlavě jasný důvod, a nebývá vhodné měnit jej s každým závanem nového větru. Když se vám nedaří s vysněným projektem, zaměřte se spíš na to, jak jej víc upravit a předělat po svém, než abyste smazali všechna svoje videa (případně všechny svoje články), a dál si s duhovým a jednorožčím filtrem ze Snapchatu s hashtagy #nofilter a #selflove poletovali po sociálních sítích s podtitulkem: “Tak tohle jsem konečně já” . “Definitely Me” infekce v aktuální době kosí velké množství zajímavých influencerek, a ňahňá z nich jednu a tu samou růžovou břečku se třpytkama, což je, řekněme si to na rovinu, věčná škoda.

Osobně si nemyslím, že by s nutností nepodléhat módním trendům souvisela cenzura a přikazování komukoliv, že má psát o tom a o ničem jiném. Vycházím z toho, že začínáte blogovat ze svojí vlastní vůle, a že si vyberete téma, které vás baví. Když se vám pak nedaří tak úplně podle představ a dočtete se, že bývá dobré zúžit záběr, neznamená to, že vám přikážu, že máte psát o něčem jiném. Znamená to, že si z těch věcí, které vás baví, vyberete užší okruh, případně jej představíte z krapet jiného pohledu a v trochu jiných souvislostech. Dost lidí má za to, že nutnost zvolit užší záběr znamená psát o věcech, které je nebaví. V online džungli zvítězí ten, který pochopí, že z toho zkrácení může vydestilovat daleko silnější vášeň.

Odebírejte blog emailem

Další článek dorazí přímo do vaší e-mailové schránky

2 Responses to :
Proč si dát pozor na trendy?

  1. Niva napsal:

    Když už jsi tak nakousla to focení a problematiku fotoaparátů, zeptám se – který foťák bys doporučila pro začátečníka pro focení krajin a cestovatelských fotek, pokud možno do 8-10k Kč, pokud patřím do kategorie těch lidí, co si střádají peníze z brigád a nemůžou si kupovat každý rok nový foťák? 😀 Upřímně jsem totiž měla v plánu zmíněný Olympus PEN, na který jsem dostala tip a slyšela dost chvály. Co se ti na něm nelíbí? 🙂 Chci si opravdu vybrat co nejlépe.
    Děkuju!

    1. Andrea V. napsal:

      Pokud chceš větší foťák, tak Nikon D3400 se v setu dá koupit za 13 000 (je to zrcadlovka, a rozdíl není zase tolik) . Co se týká PENu, spíš mi vadí ta masírka kolem. Neměla jsem jej, tak nevím, ale mám podobný Panasonic Lumix GF7 a zamilovala jsem se. Ten 3/4 snímač je naprosto dostačující a spolehlivý. Cena 8 – 10 tisíc Kč napovídá, že bude dobré hledat ve starších, výběhových modelech (které se vyprodávají ze skladů, a ceny tím pádem letí dolů; z těch zajímavých třeba Canon M, nebo právě starší PENy) . Pokud máš možnost, dá se domluvit na prodejně a foťáky si osahat (vzít do ruky a osahat pár čudlíků) . Jestli jsi doteď ničím nefotila, doporučila bych klidně i přes známé, nebo v tom obchodě, osahat pár modelů a uvidíš, co ti padne do noty. Na internetu to jsou všechno hranaté placaté škatule, aspoň něco si vzít do rukou i na živo a pár fotek s tím zkusit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *