Čím si musí projít blogerka, aby našla svůj podpis

Najít svoji virtuální vizitku se leckomu může zdát nemožné. A když už ne nemožné, tak aspoň pekelně obtížné. Zvlášť když bloger bere věci rozumem a mozkem, a snaží se svůj rukopis “vymyslet” . Navzdory tomu, kolik webovek denně vzniká a mizí je pár věcí, které zůstávají u potenciálních zájemců o Blogera roku podobné.

Naházet na blog všechno, co ji zajímá, a třídit to až praxí

Ano, existují renesanční ženy, které zvládnou psát dobře o čemkoliv. Ti nejúspěšnější autoři dokáží čtenáře přesvědčit, že tuší, o čem píšou, a spousta z nich je skutečnými experty na svoji oblast. Témata bývají fragmentovaná, ale házet horoskopy, celebrity a seznam trendů do deníčků a poezie umí jenom začínající bloger (nebo ty lifestylové magazíny, které člověk přečte jednou, a pak je zahodí) .

Jak jde čas, chce podobný postup víc a víc energie, a tak se stává, že na blogu zůstávají jen témata, ke kterým má člověk nejblíž. Takový postup ale nejde vykalkulovat uměle. Často se spojí dva aspekty z různých stylů, který by “střízlivého člověka” ani nenapadlo spojit, ale blogerovi samotnému naopak sedí jako druhá kůže.

 Naházet na blog blikátka, barvičky, pluginy, slidery a všechno ostatní, o čem “ti venku” tvrdí, že bez toho moderní web nemůže existovat

Vzhledem k velkému počtu blogů, které vznikly a zanikly, a vzhledem k tomu, kolik lidí už musí mít minimálně pasivní zkušenosti s blogy je zajímavé, že je typickou značkou adepta na další blogovou star tyrkysová s růžovou a limetkově zelenou, které říká “hravý design” . Běžně to člověku vypálí spojivky, a hledání přehledné navigace ten šok nezmírní. Začínající blogeři jsou experti na hledání doplňků, které považují za nezbytné. Pod náporem moderních udělátek si nedokážou představit, že by se některé hračičky měli vzdát.

To až praxe ukáže, že web potřebuje přehledné menu, odběr novinek a archiv článků, a tím to končí. Seznamy oblíbených článků, seznamy doporučených příspěvků, řazené podle několika kategorií, vypíchnuté články nahoře ve slideru – teprv po čase bloger začne třídit a vyhodnocovat, na co čtenáři klikají a na  co ne. Do té doby bude spousta nových blogerů jako Matrix – přehled všech nejnovějších technologií, které má bloger k dispozici.

 Umělé vyvolávání flamů; ať už v pozici aktivní (pod falešnými účty rýt do kolegyň) , nebo pasivní (čte a vyhledává drby, s tím, že “má každý právo na pravdu” )

Chvíli má jeden dojem, že mu kontroverze pomohou budovat kontinuálnější pozici. Ještě rychleji ale zjistí, že v okamžiku, kdy “kauza” opadne, zmizí  i zájem davů o daný blog. Nějaká diaspora zůstane, ale nebude tak signifikantní, aby pro dotyčného blogera znamenala úspěch. Jediná cesta je peklit neustále, ale trpělivost poškozovaných kolegyň není nekonečná.

Iluze práva na všechno na světě může být podobná. Člověk začne prohrabávat anonymní diskuze, a otevře se mu naprosto jiný svět. Svět, v němž všichni lžou, a každý úspěšný je jen prospěchář a manipulátor. Případně ten, kdo si úspěch naprosto nezaslouží, ale jelikož mu spadl naproto haluzácky sám do klína, nikdo s tím nic nenadělá. Pod tíhou názorů: “Ona je přece povinná mi všechno říct” si ani jeden nemusí všímat, že ztrácí drahocenný čas hrabáním se v hnoji.

 Zkoušet řešit návštěvnost podle Googlu a marketingových tipů, a zapomínat na živé lidi

Internet je studnice plná informací, a záleží jenom na člověku samotném, co si z nich vybere. Konvenční rady ohledně  návštěvnosti se opírají o vyhledávací  algoritmy, a o zvyklosti robotů a neživých serverů. Začínající blogeři ale zapomínají na to, že je čtou hlavně živí lidé, a svoji interakci nepřizpůsobí faktu, že to nejsou roboti, kdo mu bude komentovat články (většinou; spamovací roboty teď nechme stranou. O ty většina blogerů nestojí; ať už píšou “Buy Cialis” , nebo “Klikni na můj blog” 🙂  ) .

Tvořit návštěvnost pro živé lidi, a tvořit ji pro nároky robotů jsou dvě odlišné věci. Blogeři se pak diví, že jim na webu pod články nepřibývají komentáře. Jak ale mají přibývat, když ladí SEO pro roboty, ale kašlou na články pro lidi?

8 thoughts on “Čím si musí projít blogerka, aby našla svůj podpis

  1. Hezký článek, pobavilo mě to. Mně osobně přijde, že si teď založí blog úplně každej, třeba proto, že má hodně followers na instagramu a tak dostane víc spoluprací… pak se ale děje, že ten blog má nulovou informační hodnotu, protože je možná plnej fotek, ale nic víc. A tyhle blogy pak vyhrávaj “blogerku roku”, protože maj spoustu pokemonů na sociálních sítích, ale o psaní to vlastně vůbec není. Proto ani téhle soutěži moc nepřikládám význam..

  2. Existuje spousta metod, jak si zvýšit návštěvnost, aby to hezky vypadalo, ale vždycky je to jen na příslušném autorovi, které metody mu stojí za to a které ne. A hlavně – k čemu jsou doopravdy dobré.

  3. Já tedy osobně sleduju algoritmy na Instagramu. Mám tam různé grafy, kde vidím, kdo mě navštěvuje (ženy/muži), kolik jim je let, kde bydlí, ve kterých dnech a v kolik hodin nejčastěji mé fotky “sledují, lajkují a komentují”, ale sama se tím tak striktně neřídím. Vím, že svůj věk, pohlaví, město či zem, může spousta lidí zadat falešně. Někdy se mi stane, že něco přidám, říkám si: “To bude mít úspěch.” a ve finále jsem zklamaná a kolikrát je to i naopak. Jak píšeš, lidi nejsou roboti. 🙂

    • To víš – mně by nejlíp seděla nějaká interaktivní – navolila bych si základní věci jako menu a logo, a pak už by ta šablona byla každý den jiná 🙂 . Toto už je hodně blízko – tak uvidím 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *