Pojednání o úspěchu

Kosmetické blogerky jsou oblast, která na internetu budí úšklebky nejčastěji. Ostatně, i já mám na kontě pár článků, které o kosmetických blogerkách nehovoří zrovna s respektem. Dětinské způsoby, protože kosmetická scéna “nezraje” , ale drží se stále ve stejné věkové kategorii, handrkování se o podružnosti typu odkud to má a jestli jí to nedej bože někdo neposlal zadarmo – prvků, které mohou budit takové to protočení očí v sloup je víc. Na druhou stranu je ale pravda, že kosmetická a módní scéna jsou jedny z nejúspěšnějších odvětví, která se na internetu vyskytují.

Pár dní zpátky se Martina Běťáková ptala na Facebooku na náležitosti ohledně širokého záběru témat na webu. Jestli jeden web, nebo víc. Já a další dvě slečny jsme napsaly, že jeden, celý zbytek “blogosvěta” Martině, autorce jednoho ezoterického a jednoho osobního webu, radil, ať to “nakouskuje” , sdruží podle snášenlivosti a založí těch webů víc. Objevily se dokonce autentické zkušenosti, které hovořily o odhlašování odběrů a rapidnějším úbytku návštěvníků, když se do nail-art blogu začaly montovat mateřské články, nebo když třeba konkrétně Martina zveřejňovala celý měsíc články roztříštěně – každý článek spadal pod jiné odvětví.

Přinutilo mě to uvědomit si, že beauty a fashion blogerky mají ten rapidní boom z jedné strany opodstatněný; mají jedno téma (kosmetiku nebo módu) , a celý web tvoří pod taktovkou jednoho jediného šuplíčku. Podobně tak weby o podnikání, jaké tvoří třeba Roland Vojkovský nebo Patrik Gajdoš: člověka štve, že mají článek jednou za uherský rok a jsou dost úspěšní, ale už si neuvědomí, že mají web na jedno jediné téma, a tomu se věnují.

Mimo beauty sféru mě nenapadá žádné další pádnější odvětví, na kterém by to bylo tak vidět. Zbytek osobních blogů je tak nějak různě roztříštěná směska od všeho, a to pak vážně záleží spíš na osobnosti, než na článcích samotných. Nakonec měly přece jenom pravdu kolegyně blogerky, které Martině radily, ať témata sdruží podle příbuznosti, a pak každé kategorii  založí extra webovky.  Zní to komplikovaně a zdlouhavě, ale zkušenosti hromady ostatních blogerů v tomto případě mluví proti většímu množství témat na jednom webu (nebavím se teď o módě, kosmetice, péči o pleť a fitness na jednom webu; vyjmenovaná témata jsou nekolizní a dají se v klidu zkřížit) .

Najít ten svůj vlastní kousek inspirace bývá často potíž. Než se člověk najde, semelou jej různé módní trendy, a když si nedá pozor, nepozná se zhusta ani on sám 🙂 . Všechny ty rady okolo rubrik, designu a Facebooku se potom ukážou jako nepodstatné, protože to hlavní jsou pokaždé články. Jak se tak koukám po ostatních blozích, lidé jsou schopní překousnout a odpustit doopravdy hodně věcí. V tomto směru je design vážně jenom podružnost -i když to asi weby, živící se prodejem prémiových šablon, slyšet nejspíš nechtěly 🙂 .

Máte blog? Píšete na jedno téma?
Které odvětví se vám nejvíc líbilo u mě?    

4 thoughts on “Pojednání o úspěchu

  1. Před konkrétním tématem dávám přednost blogerovi jako celku. Nechci si od každého vybírat jenom kousek jeho osobnosti, která mi shodou okolností vyhovuje a mixovat si z toho nějaký ideál. Prostě beru blogera takového, jaký je, ať už právě píše o čemkoli. Když je “dobrej”, dobře se čte všechno a navíc je to pestré jako je pestrý normální život. Když to neumí, nečte se od něj dobře ani sebezajímavější téma. Ano, monotématické blogy mají potenciál být z marketingového pohledu “úspěšnější”. Ale přece nepůjdu proti tomu, jak je mi to vlastní, jen proto, abych docílil větší odezvy? Blog dělám přece pro trvalou radost a ne pro pomíjející čísla :-).

  2. Je to hodně o osobnosti blogera. Pokud mě ten člověk zajímá, sleduju všechno, a to je právě to, co využívají marketéři – když si pak zaplatí influencera k propagaci svého produktu a ten ho “jen tak mimochodem” zmíní, těží z toho obě strany. Až na čtenáře. Ten je často klamán. Není se pak čemu divit, že lidé už jsou podezřívaví a vidí reklamu uplně všude.

    • Ano, aktuální trend neuvádět reklamy je poměrně nebezpečný. Já sama jsem už před časem nadnesla, že by bylo fajn, kdyby to přestali třídit úplně, nikdo by nevěděl, co koupili a co dostali, a museli by se zaměřit na samotný obsah, který často trpí, ale vědět o reklamě je základní právo každého – zvlášť když 80 procent lidí jsou děti a mladí …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *