Kdy a proč je nutný bulvár?

“Ani to, že mají blog, nikomu nepropůjčuje pravomoc požadovat detailní popis všeho, co chce nějaký sledující anonym vědět.” Občas ty internetové diskuze nejsou úplně na škodu. Myšlenka, kterou uvádím dnešní článek mě zaujala, a je tím zajímavější, čím rozhodněji požaduje agresivnější část internetové populace komplet všechny účty, které se blogera jakkoliv týkají.

Část pohnutek blogerů se aktuálně rodí skrz strach. Strach o spolupráce, strach o čísla na Facebooku, strach z vlastních followerů – k vyhrazení mantinelů a razantnějšímu přístupu k některým dotěrnějším tazatelům to chce sílu. Netvrdím, že ji blogeři nemají; jen je ovládá větší strach z toho, že jim na web v diskuzích začnou řvát: “Cenzura!!” , i když odmítnou odpověď na otázku vztahu, výplaty nebo kalhotek, a přestávají mít kontrolu nad svými vlastními zavřenými dveřmi.

Nejčastější odpovědi bývají ve smyslu: “A co je na tom tajného?” Aktuálně je internet otevřené a nezajištěné prostředí, které dovoluje komukoliv napsat cokoliv bez nutnosti přihlásit se ke svojí identitě. Snahy blogerek o regulaci vzkazů skrz povolení přispívat jedině přihlášeným pod některý z účtů kolemjdoucí  “vyřeší” založením falešného profilu, a svoje požadavky na obsah blogerovy peněženky označí takovým tím krásně znějícím prohlášením: “Žijeme ve svobodné zemi, a já mám nárok na informace!”

Jenže takový detail, jakým je vlastnictví webu ještě nikoho neopravňuje nárokem na všechny blogerovy složenky a celou jeho soukromou poštu. Ano, existují blogeři, kterým tento způsob vyhovuje, a sdílejí se světem každou svoji jízdu výtahem a každý svůj chill out v kavárně. Z logiky věci se čtenáři hledající podobný obsah seskupují různě po síti, a pohoršují se nad tím, že si “někdo dovoluje nevytroubit nám všechno o svojí plastice, i když to musí být jasné i slepému.”

Celé se to podobá bulvárnímu tisku, ale i tam jsou dámy, které z hlediska skandálů skoro nejsou vidět. Monika Absolonová, Leona Machálková, Petra Janů – nemívají závažnější přestřelky s bulvárem, i když u nich rozhodně nehrozí, že by měly nudný život. Jenom tak nějak platí, že pokud jisté věci člověk nepřiživuje sám, nemají se jak zásadněji rozjet. Rozhodně je možné nastavit svoje standardy tak, abychom followerům neukazovali každé svoje posezení na záchodě, a byli přitom zajímaví svojí prací. Dav si žádá svoje?  Jen určitá část. Blogerka je povinována svojí vlastní profesí? Jak k čemu.

Nezapomínejme, že část blogerek zamrzla na patnácti letech věku, i když jejich občanky tvrdí něco jiného. Navíc Instagram už neznamená nutnost nějaké vlastní práce k tomu, aby začaly chodit spolupráce: stačí si založit účet, a zveřejnit  kontaktní e-mail. Tam je bulvární aktivita vítaná, protože influencer samotný nemá příliš dalších možností, jak o sobě dát vědět. Čím chcete prezentovat člověka, který nemá konzistentnější profesi? V tomto směru je bulvár jediný způsob, kterým se dá něco dohnat.

Přišel čas rozlišovat pojmy “bloger” a “influencer” . Tam, kde influencer musí využívat bulvár, aby se o něm vědělo, stačí blogerovi pár podařených článků. Zároveň to neznamená, že by bloger musel začít používat bulvární praktiky, protože u influencera je to absence jakýchkoliv výsledků, co jej nutí využívat cokoliv dalšího z metod, které mu zbyly. I když to zní tvrdě, jak chcete prezentovat profil, který se kromě spoluprací skládá akorát ze selfíček a snídaní?

10 thoughts on “Kdy a proč je nutný bulvár?

  1. Taky jsem už nad tímhle přemýšlel a myslím, že blog by neměl být hlavně o životě daného blogera pokud tím nepřináší nějaké užitečné nebo vtpné informace. Každý bloger má právo na soukromí a nechápu lidi co se fotí na záchodech ehm 😀

  2. Zvláštní. Ono je to ale na bloggerovi, kam byl kdysi v minulosti ochoten zajít. Facebookový účet k blogu? Fajn. Instagram? Fajn. Tumblr? Dobře…
    A teď, když si člověk najednou uvědomí, že chce soukromí, má problém. Jasně, že to může všechno zrušit, ale pomocí sdílení, ukládání atp. to v tom “internetu” zůstává. Navíc, internet je kouzelný prostor, kde se informace spolu tak krásně pojí. Takže k novému příspěvku se ve výsledcích vyhledavače přifaří nějaký sdílený příspěvek dávno smazaného původního příspěvku a to soukromí zase není, kruciš.
    Blogger a další mu podobní musí počítat s tím, že jeho minulost nebude zapomenuta 🙂 a díky ní příjde i o soukromí.

    Neříkám, že mám právo na každou informaci, není to pravda. Je to spíš otázka našich chyb alá “stalo se kdysi dávno”, kterými ty pravomoce všem okolo sebe dáváme.

  3. Mě upřímně děsí velké zásahy do soukromí, a že některé insta celebrity na tom mají postavenou slávu je zvláštní. I když chápu, dav po tom skočí a ony o sobě můžou dát vědět jenom tak.
    K mazání a tomu, “co bylo dávno”, na to mám názor takový, že stejně nezabráníme tomu, co na nás kdo vyšťourá, protože venku potká známý známého a bude.

    1. Člověk nežije v bublině, a pokaždé se najde známý, který začne vyprávět. To může člověk akorát tak akceptovat, nikam to nehrotit a nedělat z toho kovbojku 🙂

  4. Nemyslím si, že by to s vyzvedaním bolo u bloggerov tak kritické. Odpoveď na javy ktoré opisuješ je jednoduchá. Čo nechcem neprezradím a čo mi s tým niekto kto komentuje môže? 🙂 na tomto spolupráce ani nič vážne nepadajú.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *