Z deníčku blogerky

O životě offline

Když mi začíná selhávat inspirace, pravidelně mi pomáhá číst ostatní blogy. To je ostatně i důvod, proč si nechávám v navigaci odkaz na stránku s oblíbenci, které čas od času aktualizuju. Tvorba samotná je proces, který jen potřebuje propojit formu a téma. Čtení ostatních webů je ale ten katalyzátor, který dodává reakční energii, pokud se stane, že ta dosavadní vyhasne.

Inspirace samotná ale není tak samozřejmá esence, která by se dala vyvolat bloumáním po síti a nakukováním ostatním blogerům pod pokličku. Algoritmy sítí Facebook, Google a Youtube pracují na principu optimalizace obsahu podle vašeho pohybu po síti za několik posledních dnů, a tak nedostáváte to, co hledáte, ale v první řadě nás roboti ostřelují odkazy a tématy, o kterých si myslí, že je chceme najít, a předkládají nám názory, o nichž si myslí, že je chceme slyšet.

Proto tolik tvůrců potřebuje žít i trochu offline. Na internetu se pomalu a plíživě uzavíráme do bubliny, která nám ilustruje náš pobyt na síti za poslední týden, ale tvůrce potřebuje hlavně vzduch. Samotné slovo “inspirace” má kořeny ve výrazu, který znamená “vdechovat” , a dýchání je potřeba jak ve fyzické rovině, tak v rovině přenesené. “Zavřít se na internet” může znít uhozeně, ale spousta vyhledávacích služeb je provázaná s naším posledním pohybem po internetu, a zhusta se stává, že se nám jiný pohled na věc nachází rychleji a spolehlivěji offline.

To může být i důvodem, proč se jednomu může zdát, že se někdo ani nesnaží a texty se mu píšou samy. Sedět 24 hodin denně 7 dní v týdnu nad blogem tak může být ten nejzávažnější důvod, proč se někomu nedaří pohnout s něčím, co mu v hlavě visí už delší dobu.

Podle fotografa Romana Vondrouše je potřeba umět vyvíjet na svoje tvořicí procesy nezbytný jemný tlak, protože jako agenturní fotograf nemůže čekat, až se mu bude chtít. Čekat na záři inspirace a na poselství geniálního nápadu tak silného, že vám daný výtvor vznikne prakticky pod rukama může vyrůst v jeden, dva texty za rok, protože psaní blogu potřebuje kromě talentu a inspirace také důslednost, disciplínu a praxi. Vysekávat článek z ničeho, případně z několika mlhavých a abstraktních stínů kdesi v dálce v mlze je také práce blogera, i když se o ní tolik nemluví.

Vymýšlet vhodná témata a třídit přicházející materiál chce svůj čas. I když má bloger svoji vizi, pokud se dostane do stereotypu, kdy jen píše a publikuje, může mu paradoxně připadat, že se od svých cílů spíš vzdaluje – i když celé dny nedělá nic jiného, než že jen sedí a píše.

Líbil se ti článek? Nezapomeň jej sdílet na sociální sítě! Děkuji 🙂

Autor Andrea V.

Jsem blogonomádka se zkušenostmi s mnoha projekty. Všechny svoje pokusy používám ke vzdělávání a k pobavení nejen kolegů, ale i všech, kteří mají zájem nahlédnout do hlavy bláznovi do psaní :) . andrea@vysvobozena.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *