Z deníčku blogerky

Proč se bloger tolikrát dostane na rozcestí?

Dokud člověk před sebou přímo hmotně vidí všechny ty články, které chce nasázet na web, a má dost práce s  realizací, nebývá na hlouposti čas. Jenže jak je život cyklický místo přímky, dostáváte se z aktivity do fáze útlumu, kdy tělo potřebuje odpočívat (zvlášť ženy fungují na cyklické bázi měsíc co měsíc), má bloger dojem, že by měl odpočívat i s blogem. Nejedná se tady o týdny a o měsíce. Spíš se dají vypozorovat časové úseky o trvání půl až tři čtvrtě roku, kdy bloger jede podle vytyčených cílů, a pak najednou visí před kruháčem a zvažuje, co dál.

Jak je člověk online, vidí kolem sebe kupu různých dalších vlivů, a bývá složité vybruslit z nich s grácií. Něco je možné zakomponovat tak, aby to sedlo do daného stylu webu, něco je potřeba obrečet a nechat ležet, někdy si bloger “pořídí” boční projekt, aby nezapatlával existující prezentaci blbinama. Ať už má boční projekt kompletně jiné zaměření, nebo kompletně jiné požadavky na grafickou podobu. Pro psavce a pro fotografa se dá použít jedna šablona, ale je škoda nevypíchnout u psavce text a u fotografa obraz, a neakcentovat na každém webu přesně to, co je tam stěžejní.

Část blogerů říká, že nedostatek materiálu je logický důsledek příliš úzkého zaměření webu. Nemyslím si to. Pokud vezmete do hloubky jedno téma, máte možnost psát o souvisejících jevech daleko podrobněji, než v případě, kdy máte sítě rozhozené dál, a svoje články rozčleněné do širších větví. Není důvod myslet si, že s menším množstvím témat dostanete daleko míň článků. Může to napadnout člověka, který není zvyklý věnovat se do hloubky jedné oblasti. Pokud vás ale baví jeden konkrétní obor, jistě o něm dokážete mluvit až do zbláznění bez obav z toho, že by vám měla dojít munice. Jak jste s tou oblastí stále ve spojení, a jak se v ní neustále vzděláváte, máte nové a nové podněty, a nikdo netvrdí, že o všem už bylo napsáno kompletně všechno.

Austin Kleon ve svých knížkách uvedl, že je vhodné začít  interpretací cizí práce – inspirujete se věcí, kterou vytvořil jiný autor, ale místo opsání napíšete, co si o daném tématu myslíte – vy sami, a po svém. V takovém případě se nemůže stát, že by váš článek napsal někdo už dřív; jsou to vaše názory a vaše cítění, a vy jako autor jste stále originál. Část křižovatek souvisí s chutí rozjet kompletně nový projekt. Co si budeme nalhávat, než web zapadne do jakýchsi kolejí, má všechna ta příprava příchuť dobrodružství. Jenže to nemůže trvat věčně, a až vášně opadnou, bloger začne hledat další téma a další dobrodružství.

Počet odboček přímo souvisí se sklonem blogera opouštět projekty krátce po jejich vzniku. Dokud produkují adrenalin a neznámo, je to v pořádku. Jak začnou “nudit” , nahradí se jiným přístupem, nebo jiným  tématem. Troufám si říct, že vím, o čem mluvím, a v tomto směru nejsou moje slova jenom plácání do větru. Kupa autorů píše o sklonech k opouštění, ale když se podíváte do jejich portfolia, vidíte deset let trvající jeden projekt, který je pečlivě a trpělivě piplaný a nimraný bez jakýchkoliv známek záletů bokem.

Jeden z českých copywriterů napsal zájemcům o blogování, že si mají napsat třicet konceptů na články, ještě než začnou. Když budou publikovat jeden měsíčně, mají obsah na dva a půl roku. Zkusit napsat třicet článků dopředu do konceptů, než bloger uteče na jiný web se jeví jako jedna z nejšikovnějších rad, co se blogovacích jeskyněk týká. Třeba po dvou týdnech zjistíte, že vás to vaše nové téma přestalo po čtyřech článcích bavit.

Líbil se ti článek? Nezapomeň jej sdílet na sociální sítě! Děkuji 🙂

Autor Andrea V.

Jsem blogonomádka se zkušenostmi s mnoha projekty. Všechny svoje pokusy používám ke vzdělávání a k pobavení nejen kolegů, ale i všech, kteří mají zájem nahlédnout do hlavy bláznovi do psaní :) . andrea@vysvobozena.cz

2 komentáře u „Proč se bloger tolikrát dostane na rozcestí?“

  1. Čerf říká:

    Pro mne osobně je to, že bych si napsal třicet článků dopředu “do spíže”, kam pak budu pro texty chodit, úplně nepředstavitelné. Když bloger má co psát, tedy píše, když nemá, tedy mlčí, nevidím na tom nic podivného a nepřirozeného; naopak, připadne mi logické, když blog odráží aktuální rozpoložení blogera, protože je pak mnohem autentičtější a pro mne i důvěryhodnější.

    1. Andrea V. říká:

      Pro “svůj” blog asi ne. Je to ale dobrý test na zjištění, jestli mám vůbec o čem psát 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *