Pamatuju si, že jsme jeli na základce někde z akce nebo z výletu, a pamatuju si spolužačky, které ke konci filmu zaječely, aby se Trinity k Neovi nepřibližovala (skláněla se nad ním  a snad mu chtěla dát pusu či co) . Můžu poctivě říct, že je to jediná věc, kterou si z Matrixu kloudně pamatuju. A to jsem ten film měla rozkoukaný několikrát – ještě jsem se ani jednou nedostala až na konec, a to jsem tvor, který i v kině dokáže odsedět a odkoukat hodně věcí.

Film Matrix je nejčastěji popisován jako Mekka podprahových pravd, zakomponovaných do masového zábavního průmyslu. Výraz “Matrix” se vžil jako označení pro pouta, program, který má mít na svědomí průměrnost našich životů a od roku 1999 žije už víc než deset let spousta lidí v názoru, že je v Matrixu schované tajemství. Není se čemu divit; “Matrix” na filmové scéně zafungoval jako zjevení, i když se v poznámkách pod čarami různě objevují filmy a knihy, které měly posloužit jako inspirace k filmu. Třeba komix “The Invisibles” od Granta Morrisona, nebo povídka francouzského filozofa Jeana Baudrillarda. Baudrillard ve své práci operuje s myšlenkou kartografů, kteří vytvořili mapu, co byla velká jako samotná mapovaná říše. Když pak reálné impérium padlo, začali lidé žít v uvedené mapě, protože se domnívali, že jde o realitu.

Že nacházíme odkazy na Matrix v pozdějších snímcích není nic divného. Už v roce 2002 byla scéna se zpomalenými kulkami zopakována ve dvaceti různých filmech. Střípky použité k vytvoření filmu Matrix se ale objevují i v dílech předchozích, což nám napovídá, že scénáristé / režiséři Andy a Lana poskládali Matrix do slova a do písmene z jednotlivých bitů, nalezených různě v proudu inspirace ostatních autorů.

To by ale film sourozenců Wasikowských nesměl být desatero všech ezo-filů, co jich po síti je. Dokonce i u Keltnera se setkávám s narážkami na film; na pytel je fakt, že jsem jediný ezo-blázen, který není s to Matrix dokoukat. Dostala jsem se od začátku k místu, kde se Neo vynořil z nějaké skleněné kukaně bez vlasů a pak jsem to vypnula. Ostatně, hodně mohou napovědět samotné výrazy, kterými film Matrix  popisuju – každý jiný ezo-bloger má v rukávu tunu pod-významů a pod-pod-významů ke každé scéně, ale já nezvládla dočíst ani tu knížku, která celý Matrix popisovala, přibližovala a rozebírala. Když mě něco nebaví, nezachrání to ani knižní vydání …

Sedím tady nad počítačem s myšlenkou na zvládnutí Matrixu už aspoň po šesté. Že si ten film dám prostě jako úkol, že to přece nemůže být taková katastrofa. Když jsem zvládla v kině Šedesát odstínů temnoty a Hodného dinosaura, když jsem byla schopná dokoukat i Pavla Horvátha z Viktorie Plzeň v roli popeláře, nemůže být Matrix takový problém. Zvlášť když o tom filmu mluví tolik lidí. Když teď navíc “vím” , že má obsahovat tajné pravdy a mít několik vrstev. Vrstvy nevrstvy … mně ten film pořád připadá jako kravina. Souhlasím s tím, že to chtělo zatraceně práce vymyslet film, aby byl tak nezáživný jako Matrix, ale to je asi tak všechno, co zvládám.

A to jsem mohla mít tak sladký život: psát o Matrixu, vysvětlovat správnou komunikaci s anděly a psát channelingy od Vesmírného ducha. A já se místo toho na Matrix vykašlu, a co se týká andělů, vypisuju tady, co a proč se mi nezdá a dokonce mám celou jednu rubriku, zaměřenou jenom na ten můj andělský skepticismus …

Související odkazy

Povídání o andělech