Když jsem se včera večer dostala k pasáži, kde autor knížky vysvětloval důležitost poznání svého vlastního těla, zaujaly mě tam myšlenky ohledně hmotného a nehmotného, ohledně duše a samotného těla. Ezoterici se velice často zabývají jenom duchovním. Když už zmiňují svoje vlastní hmotné tělo, tak jenom v té lehce pejorativní podobě, která mluví o neschopnosti dostat se do páté dimenze.

Včera jsem se dočetla, že Ježíš radí apoštolům, aby měli ruku na místě své ruky, nohu na místě své nohy a stali se jedním jediným. Co tím myslel? Duše je jediná věc, která může být u člověka jinde, než je jeho hmotné tělo. Zní to směšně, ale kolikrát si to tak štrádujete po ulici, a myšlenkami jste v minulosti / v budoucnosti / v nějaké alternativní realitě, kde se vám stalo to, to a ono? Jde o to, že duše má být neustále “vytrhávána” ze svojí pozice v našem těle pomocí vazeb, které vedou buď k jiným místům v naší realitě, nebo k nějakým konkrétním zážitkům.

Duše v ideální pozici vyplňuje celý prostor našeho fyzického těla. V případě, že se svojí duší trávíme až moc času v jiných realitách a v jiných časech, tahá to duši z těla ven, a právě to vidí senzibilové jako auru – energetický obal, případně jev podobný vzduchu, tetelícímu se v horku.

Ve svém projektu, pojmenovaném “Povídání o andělech” píšu o Egregorech a o důvodech, proč by měl být člověk opatrný, co se týká komunikace s “anděly” . Když to vezmu kolem a kolem, jsou to zhusta ezoterici, kteří se chválí silnou a viditelnou aurou. Stejně tak si zhusta povídají s energeticko-informačními poli, jejichž pravou povahu ani nezkoumají, protože to v současné Době Ezoterické tak nějak není cool. Tak tráví čas v imaginárních zahradách a na různých místech, která jsou definitivně kompletně jinde, než je jejich hmotné tělo.

Když spojím cestování s anděly a nutnost lidské duše setrvávat pevně v lidském těle, dostávám velice zajímavé vodítko k povaze jemnohmotných pozorování aury. Už není záhadou, proč mají právě ezoterici nejsilnější auru – největší prokmit duše směrem ven z těla. Psala jsem, že se ty jemnohmotné entity živí energií, kterou člověk vytvoří. Z toho vyplývá, že musejí člověka nějakým způsobem ovládat, a proto tolik vazeb k prožitkům a místům, které tahají duši směrem ven.

Čím víc člověk věří vnějším vlivům, a čím víc se nechává ovládat “vnuknutími” zvenčí, jejichž povahu ani nezkoumá, tím víc energie, kterou vytvoří nepoužije pro sebe, ale pro naprosto cizí věc. Je rozdíl pozorovat, nehodnotit, poznávat svoje tělo a svoji hlavu a následně nacházet hlas, který by mohl být moje intuice, a na druhé straně hledat vnuknutí zvenčí, která mi nedávají žádný smysl, ale budu do nich vkládat svou energii ve formě důvěry, protože prostě andělé.

Jak jsem tak včera večer četla ty řádky o nutnosti mít ruku na místě své ruky, docházelo mi, proč je silná aura znakem člověka, který hodně mluví s masmediálním pojetím anděla a vkládá svůj osud do rukou kdečeho kolem. Mít duši na místě svého těla znamená nebloumat myšlením po tom, co bylo, bude, nebo máme strach že bude a mít svou vlastní hlavu právě tam,  kde v aktuálním okamžiku máme svoje tělo. Celá ta hra s aurou je ve skutečnosti legitimizované vytváření vazeb ven, aby člověk svoji vlastní energii nemohl použít pro sebe.

Související odkazy

Povídání o andělech – projekt, který zkoumá, co vlastně vidí “přirozeně jasnozřivé dámy” , které od mala komunikují s “anděly”
Všechny hlasy nejsou z vaší hlavy – naťuknutí Egregorů