Andělské dámy: Lorna Byrne

Lorna Byrne je moje první zastávka u povídání o “Andělských dámách” . Je to irská spisovatelka, která vyrostla obklopená anděly a následně dostala za úkol napsat o nich knihy. Zajímavostí je, že může psát o Bohu, o archandělech a o ostatních bytostech cokoliv, ale o svém strážném andělovi podle svých vlastních slov psát nemůže. Vyrostla v římskokatolické víře, a všechny její knihy jsou charakteristické zastáváním bezpodmínečné lásky ke všemu a všem.

Pořídila jsem si box čtyř Lorniných knížek, a u té čtvrté se už krapet nudím. Asi ji odložím a dočtu později; z celé té lásky mi jde už hlava kolem a nemůžu skrz to pořádně vnímat konkrétní výklad. Lorna je osoba, která anděly přirozeně vidí. Její rady proto spočívají v jednoduchém: “Věřte a povídejte, anděl uslyší a to, co odpoví anděl také bude” . Celkově se nebaví o destruktivních bytostech; jakožto křesťanka se denně modlí k Bohu a také automaticky předpokládá, že k ní žádnou destruktivitu Bůh nepustí.

“Andělé v mých vlasech” je příběh o jejím  dětství ze světského hlediska, o její lásce a o smrti jejího muže. “Schody do nebe” popisuje Lornino dětství ze spirituální, andělské perspektivy a pokračuje tak trochu jako “Tvoje cesta ve světle” od Doreen Virtue: dost velká část knihy pojednává o psaní, vzniku a přípravách první knihy “Andělé v mých vlasech” .  “Andělské poselství naděje” se věnuje rozdmýchávání naděje a “Nebeská láska” zase hovoří o lásce jako bezpodmínečné síle.

Lorna andělům kolem sebe bezpodmínečně věří. No – věří; v první řadě vidí “něco” , co ji v případě potřeby obtěžuje do omrzení, dokud nesplní požadavky těch entit. Následně jí postavy řeknou, že je to pro její vlastní dobro, že ji toho musejí hromadu naučit a času je málo a že musí prožít určité věci, aby o nich mohla psát. Jestli mi něco na Lorniných bytostech dost vadí, je to jejich neodbytnost, když není hned po jejich. Lornina víra v Boha jí znemožňuje kriticky přehodnocovat cokoliv, co se z jemnohmotné sféry dozví, což je v určitých případech na škodu.

Myslet si, že je povinná nechat se dvacet let terorizovat dvěma duchy je směšná; ne však pro člověka, který to považuje za “úkol od Boha” .  Ještě když jí to “něco” řekne, že je jediná vyvolená – o tom jsem se už bavila v jednom z předchozích článků.

Související čtení

Andělské příběhy s botama

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *