Kde jsou lháři, tam jsou …. novináři?

9.1.2018 Mezi nebem a zemí Komentáře (0) 340

Tato doba nám předkládá spoustu různých zdrojů, které tvoří spousta různých lidí. S nástupem a s rozšířením internetu se množství dat ještě několikanásobně zvýšilo. Někdo si s tím dává práci, tvoří, ověřuje a píše, někdo kopíruje a někdo čistě jenom vymýšlí a baví se tím, kolik lidí mu věří. Česká republika má obecně velice dobré podhoubí ohledně investigativní žurnalistiky. Však proč si jeden oligarcha jako první věc po založení politické strany odkoupil dvoje do té doby hodnověrné noviny, které zvládly do té doby pohřbít mnoho různých bossů? Kde jsou lháři, tam jsou lidé, kteří mají duši pátracího žurnalisty, a zpracovávají střípky, které po lhářích zůstávají.

Většinou jich nebývá málo. Když si máte “jenom” vzpomenout, je to jednoduché – buď vím, nebo nevím. Když si ale začnu svoji realitu ohýbat, po čase si nemůžu pamatovat, co všechno jsem kam přimyslela, a usvědčování takových lidí nebývá složité. Jeden by si myslel, že čtenáři ocení i druhý pohled na chronicky známé “influencery” , kteří se živí vymýváním mozků. Naneštěstí se pod podobným materiálem skládají komentáře od lidí, kteří neznají ani jednu stranu sporu, a jsou znechucení z toho, jak “je někdo schopný si honit ego buzerováním cizích lidí” .

Na jednu stranu se dá chápat počínání investigativních autorů. Na trhu je mohutná váha, která vychyluje harmonii jedním směrem, a takové články mají nabídnout jiný pohled na věc. Na stranu druhou, cizímu člověku je jeden i druhý nejspíš jedno, a vidí jen to, co dělá žurnalista: hrabe “špínu” na cizího člověka, a stará se tak o reklamu vlastnímu webu.

Kolikrát mi bylo nepříjemné, když jsem něco schytala já, i když jsem “jenom” upozornila na něco, co nebylo úplně v pořádku. Nikdo neřešil, kdo co udělal. Každý se věnoval tomu, co dělám já, a vytýkali mi žalování, donášení a starání se o cizí záležitosti, i když “napráskané” chování nebylo úplně košer. Tak i u investigativců, kteří kupříkladu pátrají po sektách a píší obsáhlé materiály, které mají do detailu zvládnutou oponenturu, nezasvěcený člověk vidí jen to, co dělá dotyčný novinář: “vozí” se po cizím člověku. Už neřeší, co dělá a nedělá objekt článku. Řeší jenom to, co ze své vlastní vůle činí pisatel materiálu.

Češi jsou dlouho naučení hledět si svých vlastních věcí, a nemíchat se do vnějších záležitostí. Tento trend od pádu režimu povoluje, a vzhledem k tomu, jak dobře se za posledních patnáct let rozvinula pátrací žurnalistika v naší zemi (ještě než všechny hodnověrné noviny vlastnil premiér země, a zbytek  bulvár), můžeme říct, že jsme se naučili zacházet s přemírou informací obezřetně, a upozorňovat na jevy, které se stávají extrémními. Exponovaná osoba si musí uvědomit, že mohou přijít reakce z obou stran, a čtenáři zas musejí vzít na vědomí, že i sluníčkáři mají svoje temné stíny, které boří onu floskuli: “Já to s vámi myslím dobře” .

Pamatuju si, že mě život poměrně tvrdě odnaučil “myslet to s ostatními lidmi dobře” , a obecně se starat o to, co dělají, proč dělají a jakkoliv se jim v tom hrabat a komandovat je. Párkrát jsem to zkusila a dostala jsem přes hubu; od té doby nechávám člověka člověkem, s tím, že je každý zodpovědný jenom sám za sebe. Můžu učit (pokud se jedná o “závadné” jevy, můžu osvětlovat, proč jsou špatně a co si o tom myslím) , ale mám poměrně špatné zkušenosti se stavem, kdy si vezmu na paškál libovolného sektáře, a začnu na něm rozkutávat, proč je špatný, co všechno je lež, co vystudovat a nevystudoval a kdo a jak jej živí.

Když se odpoutáte od osoby dotyčného guru a vezmete materiál z pozice vysvětlování závadného, zůstane vám “nudná” manipulace s lidmi, tmářství, šíření apokalypsy a vykrádání cizích uměleckých děl (věděli jste, že Animus není planeta, ale nástroj z počítačové hry Assasin’s Creed?) . A kopírování, manipulace a vykládání nesmyslů je po internetu použito tolikrát, že to celé jako komplet úplně ztrácí to svoje, senzaci slibující, kouzlo. Oč je jednodušší napsat, že ten a ten nemá dokončené vzdělání, že v šestnácti odešel s pětašedesátiletým dědou, se kterým spal a že se oba živí prodejem nerezové oceli za 3 000 Kč a prodejem ověsů na lustr za 2 500?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *