Ahoj Rhiannon,

původně jsem si říkala, že to bude trvat déle. Dokonce jsem si hezky spočítala, že bych mohla být hotová na Štědrý  den; a když ne na ten, tak aspoň velice blízko něj a můžu to za vánoční dárek vydávat. Moje vlastní webovky jsou veliká věc a já si říkala, že tam přestěhuju něco víc, než pár “rozjezdových” článků, ať nepíšu úplně do prázdného. Ale víme, jak to u mě chodí: jsem poměrně spontánní človíček, a když v pondělí 12.prosince dorazilo z Endory, že je platba potvrzená a webovky zprovozněné, neodolala jsem …

Hledání schématu. Něco jsem už nastínila na starém wordpressáckém webu. Byla to kalamita – prohrabávat ty tuny šablon. Rázem jsem byla ráda, že WordPress vybírá jenom ty nejschopnější a dodává do svého blogového systému jenom ty nejreprezentativnější, i když se čas od času stane, že se probojuje nějaký kousek, co mi není tak úplně sympatický. Když jsem projížděla ty stovky šablon, poctivě jednu po druhé, hučela mi hlava a nedokázala jsem si představit, že bych měla mít něco z nich na blogu.

Něco jsem vybrala (konkrétně “Chosen”), a šla do toho s tím, že mám vybráno. Že se mi sice nelíbí na sto procent, protože ten horní obrázek je fakt dost velký, ale jinak že jde. Pak si pořídil vlastní webovky ještě jeden člověk, který si na ně nainstaloval magazínové schéma a když jsem to viděla naživo, něco se ve mně sepnulo. Po těch dvou komplet odpolednech s navazujícími večery, kdy jsem se x hodin v kuse hrabala v šablonách a snažila se něco najít, ke mně ta správná inspirace přišla ze směru, kterým bych ji vůbec nehledala.  Dohledat “Worldstar” už poté byla otázka chvíle. Požadavky byly rozumný font, rozumná šířka článku a uspořádaný archiv (mřížkový design výhodou).

Pak jsem začala pochybovat a říkala jsem si, jestli potřebuju tak moc členitý design a jestli tolik kravin kolem uživím, a začala nakonec blogovat s něčím jiným. Abych druhý den chodu webu dohledala znovu WorldStar, a po zhlédnutí v “reálné podobě” s mými články zjistila, že je to přesně to, co hledám. Nemůžu si to zkrátka udělat jednodušší, a začít přímo s tím, co jsem si vybrala – to bych už nebyla já.  Po najetí na původně vybraný WorldStar jsem vybrala dalších pár článků ze starého blogu, abych zaplnila rámec, a dál už jedu s novými nápady.

Adresa. Když jsem si na zkoušku hledala na Googlu Utajena.cz , vylezl na mě web Utajeno.cz , což je portál věnovaný anonymnímu surfování po síti. Už jsem se setkala s názorem, že jak ta podobná adresa není porno server, ničemu to nevadí. Mně ta myšlenka jediného rozdílného písmenka dost vadila. Přece jenom, stačí se splést s jedním a už mě nikdo nenajde (pokud neví kde mě hledat) . Tak mi nezbývalo nic jiného, než zapátrat hlouběji, a narazila jsem na tři vlastní články na utajena.wordpress.com, kde jsem sáhodlouze probírala Vysvobozenou jako svojí bývalou adresu, a jak už mi nezbývá nic jiného, než najít  další, protože jsem se o ni smazáním z WordPressu připravila.

Rok se sešel s rokem, a vidíš to sama 🙂 . Jednak jsem si všimla, že když něco tak nehorázným způsobem okecávám, tak mě to ve své vlastní podstatě nehorázně žere (viz třeba moje nedávné články o vlastním webu, kdy mi začal vadit “cizí” server, kde neovlivním jestli budu existovat nebo ne – pokud blogy zdarma zruší), a potom po zkušenosti Pepy Holomáče s jeho hudebním serverem Muzimax.cz (tentýž příběh – od konkurence odlišnost v jediném písmenku a pak to dělalo paseku a musel zakládat nové stránky s jinou adresou) jsem si řekla, že Utajená nepřichází do úvahy.  Když jsem si promítla v hlavě dosavadní adresy všech mých předcházejících blogů (rea-argema, rea-diary, rea-music, layoutgraphic, rayofmist, lianna-photo), Vysvobozená byla logickou volbou.

Podařilo se mi ručně dohledat plugin na odebírání článků mailem, a našla jsem we  Wordpressáckých pluginech rozšíření pro statistiky velice podobné těm na WordPressu, tak mám více méně poklizeno, a můžu poklidně najet na normální režim 🙂 .

Andrea V.