26/05/2017: Po dlouhé době stabilní

Když se mě někdo zeptá na moji tvorbu, nejčastěji odpovím, že píšu lehkou žurnalistiku. Víme – takové ty články typu Caitlin Moran, Denisa Prošková nebo Emma Brannan, které by tabulkově měly spadat někdy spíš mezi sloupky, někdy spíš mezi fejetony, ale je to ve skutečnosti takové to jednoduché lehké čtení, které si nebere za úkol posadit na zadek vědeckou elitu. Když se ale podívám na svoje články, je těch odpovídajících dost málo – nebo je aspoň dost málo těch, které za požadovaný výstup považuju já.

Stejně tak se jak jen můžu vyhýbám psaní kecacích a deníčkových článků, protože tak nějak nevím, jak bych je odůvodnila později. Ano, čtenáři mají rádi sondu do každodenního života blogerky; zvlášť v okamžiku, kdy se z dané slečny stane konečně star oblastního významu, a lidé konečně mohou mít pocit, že nakukují do soukromí celebrity. O blogerkách, které mají celorepublikový věhlas se ani nebavím. I přesto se ale objevují chvíle, kdy něco takového vzniknout “musí” , protože mi to plyne z klávesnice na monitor jako řeka a jestli jsem se za deset let blogování něco naučila, byl to fakt, že si mám psát po svém. Když vám totiž někdo řekne, že se vaše texty dobře čtou, že to není slátanina z písmenek a že si musí přečíst ještě něco dalšího, je to pro mě jako pro blogerku “to úplně nejvíc” , čeho můžu dosáhnout.

Když jsem v lednu chytila tu zvracecí virózu, která na přelomu roku 2016/2017 skolila poměrně dost lidí, “vyzvracela” jsem se do celkem solidní psychické stability. Jako kdyby s tím vším odešly z těla všechny obsese a tiky, které se pojily se všemi mými zlozvyky ohledně vlastní jistoty.  Tenkrát mě to dost zarazilo, tak jsem si postupně “infikovala” energie zase o kus zpátky, ale můžu říct, že jsem od ledna ve stabilní fázi aspoň co se týká vlastního vnitřního klidu. “Ten zbytek” zpracovávám postupně, a jak už to bývá, dosáhnout podruhé podobného stavu bude práce na delší dobu, než když jsem večer a noc zvracela a pak se dva dny kurýrovala v posteli.

Ze svých čtyř bodů z mého Plánu na rok 2017 mám hotové dva – uzavřela jsem projekt Vnorov a vytvořila fotoknihu, a  pohnula jsem se svým uvažováním ohledně chlapů a vztahu obecně. Nechávám to plynout a zaměřuju se spíš na sebe a cítím se klidně a jistě jako nikdy předtím. Třetí bod mám z poloviny – jednalo se o trpělivost ohledně článků a materiálu na web. Víc uvažuju co zveřejním a víc si hlídám směřování a typ článků, které přidávám. Čas od času se stává, že vypadávám z tempa, ale zase mám zveřejněné články, od kterých se můžu odpíchnout.

Čtvrtý a poslední bod bylo praktikování cvičení zaměřených na odchytávání emocí a uvědomování souvislostí. Jakkoliv divně to zní, souvisí to s Keltnerovými knížkami a letos v lednu  jsem si řekla, že přišel čas na pořádné cvičení, jelikož jsem to doteď brala spíš jako puzzle a testovala, co to umí a neumí. Ráda bych se dostala dál, ale zatím jsem na tom tak, že … mám do konce roku ještě dalších sedm měsíců 🙂 .

Související čtení

Plán na rok 2017  –  původní článek o mých “novoročních předsevzetích”
Tomáš Keltner: Vědomosti ze světa za oponou – článek o Keltnerových knížkách

2 thoughts on “26/05/2017: Po dlouhé době stabilní

  1. Samozřejmě, každý bloger má asi radost, když se čtenářům jeho články dobře čtou. Já mám ještě větší radost, když se můžu k některým článkům vrátit i s velkým odstupem, třeba po několika letech, a zjistím, že pořád fungují a nebyly úplně svázané s časem svého vzniku. To samozřejmě nenastává zdaleka vždycky, ale když se to povede, je to fajn pocit :-).

    • Když se takový nadčasový článek povede, je to dost velká výhra – osobně mě nebaví psát články, které budou mít platnost jenom určitý úzký časový úsek (což je taky důvod, proč se nevěnuju psaní o blogových válkách).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *