Fotodeník

22 000 cyklů (plus nějaké drobné)

Kdysi jsem počítala, že mi zrcadlovka vydrží třináct let. Za předpokladu, že budu fotit konstantně 8 000 snímků ročně. Zrcadlovky mají závěrku testovanou na určitý počet cyklů (většinou 100 000 nebo 150 000), a jak docvaknete poslední cyklus, elektronika se zablokuje. Tak nějak si myslím, že mám stejně skluz. Po šesti letech mi ID posledního obrázku ukazuje číslovku 22 000. Na to, že jsem podle propočtů měla být na číslovce 48, je ten rozdíl v číslech celkem znatelný.

Dost udělal nákup příručního foťáku. I když si nejsem jistá, jestli by to přidalo několik tisíc fotek navíc. I tak – dvacet dva tisíc snímků za šest let, to je neskutečné číslo. Když si to představím jako kupu obrázků na jednom místě, jímá mě z toho hrůza. Zvlášť když si promítnu svoje fotografovací zvyky, a zjistím, že dost velkou část by tvořily moje začátečnické cvaky. V těsném závěsu s tím, jak vypadaly.

Cartier Bresson kdysi prohlásil, že prvních deset tisíc fotek autora stojí za prd. Nejsem si jistá, jestli by to v digitální době nechtělo trochu upgradovat, a to číslo beze ztráty kytičky vymazatelných snímků krapet navýšit. Odvykli jsme si fungovat na třicet šest snímků filmu. Poměrná část aktuálních osob s foťákem tu dobu ani nezažila, a část pamětníků považuje focení na film v době digitálů za manýru a za image.

Zčásti jako jakýsi protest vůči konzumu se stále objevují zájemci, co fungují na film a vyvolávají sami (koníček jako každý jiný) , a je fajn vidět, že se tato komunita nijak rapidně nezmenšuje. I tak ale zvlášť na zpravodajských webech platí předvčerejší fotka = mrtvá fotka, což řemeslu samotnému zrovna dvakrát nepřidá. Není důvod o každém políčku přemýšlet, a zpravodajské weby zvlášť fungují s fotkou jako s nutným doplňkem.

Blíží se konec roku, a já bych měla leden zasvětit procházení snímků za 2018 a stvořit z těch svých obrázků fotoknihu. Zajímavé je, že jsem se i přes několik tisíc obrázků za rok se svými prvními fotoknihami vešla do příjemně nízkého čísla. Na jednu stranu: na co fotit přehršle fotek, když jich sebekriticky za rok vyberu zase padesát sedm? A to mám rok co rok obavy, že budu mít opačný problém: že nebudu vědět, kterou ze svých fotek vybrat, a budu jich mít zbytečně moc.

Na jednu stranu obdivuju fotografy, kteří zvládnou 150 000 cyklů závěrky uvařit za dva nebo tři roky. Na stranu druhou bych nechtěla být kurátorem a nechtěla bych ty snímky zpracovávat, třídit a zveřejňovat. Uvědomuju si, že portréty, svatby a cílené reportážní focení má naprosto jiné hranice a hodnoty. Uvědomuju si, že profíci toho nacvakají mnohonásobně víc než já, protože je to živí a musejí mít varianty pro každou příležitost.

Učím se optimalizovat nástroje pro focení a sdílení pro svoji potřebu, a to platí jak u techniky, tak u portfolia. Facebook mi nevyhovuje, Instagram jsem zkoušela, web samotný se mi zdá zbytečný – zakotvila jsem na 500px, což je prakticky kombinace Flickru a Instagramu. 2000 fotek limit mi bude stačit pět let (pokud nahraju každý týden všech sedm fotek; něco mi říká, že to nebude pokaždé pravda) .

Najít svoje místo, nekrmit hydru zbytečnými penězi, přizpůsobit a ohnout dostupné možnosti pro svoji potřebu – zrovna dnes jsem našla článek, kde jeden krajinářský fotograf uváděl, že tělo byla nejmenší investice. Že má daleko víc peněz ve stativu, v objektivu, filtrech a doplňcích. Na co je krajináři osm snímků za vteřinu? Máme mobily, tak jich využijme pro první zkoušení a pro focení. Když pak budeme chtít koupit něco výkonnějšího, budeme už vědět, pro co a jak svoje nástroje optimalizovat. Nebo budeme minimálně vědět, co v té záplavě dat vlastně hledat.

Odebírejte blog emailem

Neprošvihněte už ani jeden článek! Výměnou za e-mailovou adresu vám budou chodit nové články přímo do schránky

3 komentáře u „22 000 cyklů (plus nějaké drobné)“

  1. Čerf říká:

    Jak se někdy docela trefně říká: Začátečník řeší foťák, mírně pokročilý řeší objektivy a profík řeší světlo :-). Mám rád fotky, které mají co říct i po létech, takže vím, že se zpravodajskými weby, u kterých každá minuta zpoždění rozhoduje, nikdy spolupracovat nebudu.

    1. Andrea V. říká:

      Jo, to sedí:) zatím nejsem profík, ale propracovala jsem se od foťáku k objektivům 🙂

  2. komentující říká:

    Počet cyklů závěrky u DSLR je jen orientační hodnota, na kterou byl mechanismus testován a dimenzován. Po jeho dosažení se foťák rozhodně nezablokuje (minimálně teda Nikon ne). Jsou přístroje, které vydržely i trojnásobek této hodnoty a stále fungují, ale i dost takových, co se jejího dosažení nedožilo. Se zvyšujícím se počtem se tak zvyšuje pravděpodobnost, že to začne zlobit nebo to úplně chcípne, ale to se ostatně může stát kdykoliv, ze dne na den může v tom přístroji odejít i jiná komponenta. Takže bych to tolik neřešil, moc nad tím nepřemýšlel a raději se věnoval focení 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *