Z deníčku blogerky

Nultý level blogování

Před časem jste mohli na každém třetím kroku zakopnout o blogera. Dnes se situace nezdá jiná; jen si myslím, že se zájemci “rozprskli” po různých sociálních sítích, tak nehrozí velký přetlak jednoho média, a celá nabídka se zdá rovnoměrnější. Když nechcete, nekoukáte na Youtube, a tím pádem vás minou různé youtuberské kauzy. Když nechcete, nenainstalujete si Instagram, a móda načinčaných magazínových fotek vás mine.

Virtuální zápisníček

4. adventní neděle: Co poslouchat na Vánoce?

Klasické koledy si pamatuju naposledy někdy ze základní školy.  Nepatřím mezi osoby, které si je pouštějí během Vánoc, i když je jedna, která mi nedává spát. Spinkej, už spinkej, můj synečku … Jenom ji nemůžu najít nikde nahranou 🙂 .  Druhou půlku prosince inklinuju ke klidnější hudbě, ta ale mívá spíš rysy popové až klasické.

Virtuální zápisníček

3. adventní neděle: Být s lidmi, kteří si naši pozornost zaslouží

Celý rok je složený z každodenní rutiny, která je jakousi sloučeninou pozic “Chci” a “Musím” . Adventní čas je jediné období roku, kdy na nás ze všech stran útočí patetičnost a energie nazývaná “Duchem Vánoc” , a proto je nejvyšší čas zamyslet se, na které lidi ve svém životě zapomínáme, a kterým věnujeme až příliš velkou pozornost. Ne že bychom je mohli opustit úplně; s některými se třeba střetáváme v práci, a nechceme svoje místo tak úplně opustit. “Jenom” si jejich zvyklosti bereme až příliš osobně, a vkládáme do nich energii, kterou si od nás nezaslouží a která by byla využitá daleko lépe někde úplně jinde.

Virtuální zápisníček

2. adventní neděle: O dárcích

První dárek, na který si pamatuju byla knížka. Encyklopedická knížka pro děti, kterou jsem dostala u babičky. Byla jsem hodně malá, nachladila jsem se, a tak jsem Vánoce strávila vesměs v posteli. U babičky, protože se mnou nechtěli moc šachovat. Nenapravitelný knihomol se jednoduše pozná, i když si teď nedokážu vybavit, že bych dotyčnou knížku někde v poslední době  viděla. Bude zahrabaná v archivech buď v jedné knihovně, nebo v druhé.

Z deníčku blogerky

O principech psaní

Ať už poezie, nebo články na blog, inspirace ohledně psacích principů funguje poměrně podobně. Esenciální je u mě nebát se psát. Respektive necenzurovat to, co se mi líhne v hlavě. Právě neochota přestat cenzurovat nápady na povídky je důvodem, proč jsem už delší dobu nenapsala žádný prozaičtější text. Dokud funguje vnitřní senzor na kontrolu, nenapíšu téměř nic. A když už, “něco” tomu chybí.