2. adventní neděle: O dárcích

10.12.2017 Virtuální zápisníček 10 komentářů 4303

První dárek, na který si pamatuju byla knížka. Encyklopedická knížka pro děti, kterou jsem dostala u babičky. Byla jsem hodně malá, nachladila jsem se, a tak jsem Vánoce strávila vesměs v posteli. U babičky, protože se mnou nechtěli moc šachovat. Nenapravitelný knihomol se jednoduše pozná, i když si teď nedokážu vybavit, že bych dotyčnou knížku někde v poslední době  viděla. Bude zahrabaná v archivech buď v jedné knihovně, nebo v druhé.

Co se týká víry v Ježíška, nevybavuju si, že bych někdy věřila, že dárky nenosí rodiče. Spíš jsem je viděla jako osoby, které seženou všechno, co si vymyslím – od autíček, přes bárbíny až po po walkmana a koloběžku. Celé svoje dětství jsem každý rok kreslila přáníčka, která se dávala za okno 5. prosince, když chodil Mikuláš. Přáníčko s dárky zmizelo, v okně se objevila bota s ovocem a mlsáním a já jsem mohla čekat, jak si “Ježíšek” přebere můj seznam.

Poslední fáze zařizování dárků už patří mezi ty méně poetické. Z poloviny dárky, o které si druhý řekne, z poloviny věci, o kterých si myslím, že by se dotyčnému mohly líbit. Na jednu stranu je možná škoda, že přímým řízením druhého ztrácím ten moment překvapení. Na stranu druhou, když toho druhého nic nenapadá, tak můžu mít aspoň jistotu, že tu selfie tyč a tu Agathu Christie – 3x Poirot třetí sborník vážně dostanu. Ne že bych si to nezvládla pořídit sama; jedná se spíš o to, že mám pořád kupu jiných věcí na zařizování, a tak jsou položky, které se na mém wishlistu krčí až za složenkami  a všemi těmi nákupy, které jednoduše vyhodnotím jako akutnější.

I když jsem pokaždé nedostala zrovna to, co jsem si vysnila z reklam, nemůžu říct, že bych některý rok dostala dárek, který by se mi vyloženě nelíbil. Takové to: “Co to sakra je” jsem si neříkala ani jeden rok. Dost možná skrz to, že ty moje seznamy fungovaly jako jízdní řád, kterého se “Ježíšek” každý rok držel. Když už ne doslovně, tak aspoň orientačně.

Od doby, co si vydělávám vlastní peníze mám čím dál větší problémy s vymýšlením, co chci na narozeniny a na Vánoce. Zvykla jsem si hodně věcí koupit sama, a tak moje seznamy zůstaly u čokolády, knížek a věcí, které se pořád ne a ne vyhrabat z wishlistu na nákupní seznam. Se svými nákupy začínám vesměs v listopadu. Dřív to podle mě pozbývá význam, a začít s vymýšlením až v prosinci zase s přibývajícími lidmi na obdarování začíná být dost těsný termín. Zvlášť když by člověk požadoval dodání některých věcí po zásilkových službách.

 

 

Odebírejte blog emailem

Další článek dorazí přímo do vaší e-mailové schránky

10 Responses to :
2. adventní neděle: O dárcích

  1. beallara napsal:

    Moc hezky jsem si u Tebe početla, takové krásně příjemné adventní rozjímání.
    Držím palce, ať Ježíšek přinese dárky podle srdce, no a tobě, ať ta zásilková služba nelení.

    1. Andrea V. napsal:

      Děkuji za komentář 🙂

  2. Ann Taylor napsal:

    Heh, od doby vydělávání vlastních peněz jsem taky skončila tak nějak u knížek. Vždycky se mi nahromadí za druhé pololetí, já je nestihnu ani otevřít, protože dočítám ty z prvního, a tak si je dám k Vánocům. Dokud jsem peníze moc neměla dárky kupovali výhradně rodiče, byla to tak jedna, minulé vánoce jich bylo asi osm 😀 Ale podobně jako ty si taky nepamatuju, že bych kdy věřila, že dárky nenosí rodiče. Vzpomínám si na chvíli, kdy mi babička řekla, že ten kočár pro panenku nepřinesl Ježíšek, ale rodiče, ale taky si pamatuju, že to pro mě nebylo žádný extra zjištění. Takže už netuším, jak jsem si tehdy odůvodňovala koexistenci rodičů a Ježíška 😀

    1. Andrea V. napsal:

      Já jsem si jenom za poslední měsíc “naježila” asi šest knížek 🙂 . Od listopadu nějak nestíhám číst …

  3. BarbaraJane napsal:

    Vida, tak mě napadá, že si vůbec nevybavuju žádný “první” dárek – možná akorát velikého Alfa, plyšáka. Taky si pamatuju rok, kdy jsem si tak moc přála kolečkové brusle, že jsem si o ně řekla našim i babičce a dostala jsem dvoje. 😀
    Vymyslet, co bych chtěla, problém nemám, zpravidla to bývají věci, které hrozně chci, ale říkám si “Přece nebudu za takovou kravinu utrácet peníze!” 🙂

    1. Andrea V. napsal:

      Vim o jednom, kteremu kapela vydala po 30 letech CD, tak si jich koupil 6 -co kdyby se nahodou jednomu neco stalo 🙂

  4. Teri napsal:

    Zajímavé, s takovou tradici jsem neviděla.Ja jsem to měla normální, že Ježíšek existuje. Máma s tátou to měli pěkně vypracované, po večeři jsem šla většinou s mamkou a s bráchou do pokoje nebo někdy naopak taťka.Prý mamka tam uklidí nádobí a pak přijde.Za chvilku přišla a my jsme po tmě sledovali oblohu a vyhlíželi Ježíška, pak někdo s rodičů řekl, že se půjde podívat, jestli tam Ježíšek už byl a tak šel, po chvíli crrr a já Ježíšek a s bráchou se běželi do obýváku ke stromečku. Na talíři samozřejmě chybělo cukroví 😂 musím říct, že v dětství jsme neměli tolik peněz, tak akorát, ale měla jsem ho šťastné teď, když najdu seznam s dárky co jsem si přála např. 6 si říkám whou chudáci já si přála dárky dohromady za 7000, vždycky jsem totiž s letáku s hračky vystřihovali to co se mi líbilo

    1. Andrea V. napsal:

      Ano – kdyz si clovek spocita, kolik ta jeho prani stala, celkem se divi 🙂

  5. Gabriella napsal:

    S odpovídáním na otázku, co bych chtěla to mám úplně stejně. Už se těším až zas najdu pod stromečkem pár knížek a budu mít následující měsíce, co číst:)

    Já si pamatuji doby, kdy jsem měla všechno nakoupené už v říjnu, ale v posledních letech s tím hodně bojuji, ale poslední týden před Vánoce by mě nikdo do obchodu nedostal:)

    1. Andrea V. napsal:

      Já v první řadě obdivuju osoby, které nakoupí dárky v září, a následně v prosinci všechno najdou 🙂 Já jsem nakupovala v listopadu a už jsem si nemohla vzpomenout, co že jsem to vlastně pořizovala té sestře 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *