1. adventní neděle: Inventura v předsevzetích pro rok 2017

Letos v lednu jsem veřejně sepsala několik bodů, na kterých jsem chtěla v roce 2017 zapracovat. Nebyla jsem na sebe nijak přísná, ani nijak nekritická – jednoduše jsem vypsala věci, co si už zasloužily “úklid” , a vynechala jsem takové to “provdat se za miliardáře” , případně “vyhrát Blogerku roku” – takový sebevrah zase nejsem 🙂 .

V závěru článku o plánech na rok 2017 jsem zmínila, že jsem velice zvědavá, jak se na to budu dívat v lednu 2018. Určitě nemusím připomínat, jak rychle mi to uteklo, a že se mi ten časový úsek smrskl do pořádně malého pytle. Jako dítě jsem trávila víc času v přítomnosti, a každých deset minut, kdy se můj dospělý doprovod zapovídal s někým známým venku, mi připadalo jako dvě hodiny. Čím jsem starší, tím se čas víc zkracuje, a narozdíl od konspirátorů si nemyslím, že je to tím, že se Země modifikuje a že nám elity tají, že den už nemá 24 hodin, že se dávno smrskl, a toho času máme přinejlepším tak půlku.

Dalo by se na to shodit docela dost věcí; nicméně si nemyslím, že bych to mohla brát vážně. Výmluva je to dobrá 🙂 , ale tím to končí. Jaké jsem tedy měla s rokem 2017 plány?

Víc se zaměřit na trpělivost

Vadilo mi, že jsem si vymyslela námět na dlouhodobější seriál, a pak jsem jej smrskla do jednoho, případně dvou článků. Chtěla jsem pracovat na svojí trpělivosti a důslednosti. Ze svého pohledu se cítím klidnější a důslednější, i když třeba něco nejde pořád pod drátkách, už za svými plány impulzivně nebořím mosty.

Z fotek Vnorov udělat fotoknihu

Fotokniha už existuje 🙂 . Dala jsem se do toho hned v únoru nebo v březnu, a tím jsem kapitolu “My hometown” uzavřela.

Změnit svoje uvažování ohledně chlapů

Být intuitivnější a opravdovější ohledně vztahu k mužům. Dovolit si cítit co cítím a vnímat jak vnímám. Být spontánnější, dovolit si být člověk, blbečky pouštět z hlavy a nebát se, že skončím sama. Nevím, co konkrétně zabralo, nebo jestli mi život “jenom” naplánoval další semestr ve vztazích, ale od konce července jsem ve vztahu 🙂 .

Důsledně praktikovat odchytávání emocí a pozorování bez hodnocení

No …. Řešila jsem spíš sebe, než semináře od Keltnera. Letos jsem spíš cítila, že je potřeba narovnat svůj vztah k penězům a opravit svoje zvyky se zacházením s financemi. Řešila jsem svoje obsese, jak ve vztahu ke kosmetickým nákupům a k nákupům kravin obecně, tak ve vztahu k nějakým svým chronickým zvyklostem (já vím, já vím, nebijte mě 🙂  ) , a na nějaký “další level” zatím nebyl prostor.  Pro rok 2017 jsem si uložila začít pořádně praktikovat Keltnerova cvičení, ale dopadlo to tak, že jsem zpracovávala a ukládala otevřené cykly a nedokončené záležitosti.

I když jsem si na letošek naplánovala další postup, spíš to dopadlo tak, že jsem dočišťovala probíhající procesy a uklízela si na stole před dalším postupem. Rozhodně jsem ale zvládla vyřešit svoji trpělivost, našetřit si na objektiv v rámci pevného plánu a narozdíl od mých peripetií s makroobjektivem si našetřit z několika výplat a pořídit hračičku v rámci plánu.  Vytřídila jsem kosmetiku, vyhodnotila moje směřování na webové scéně a pouklízela si v inspiracích na články. Od srpna se skoro nemaluju, začala jsem znovu číst a daleko míň se za sebe stydím, když si procházím svoje články za poslední rok. To už není špatné …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *