Zrcadlové trable

Možná bych se neměla ani ozývat, ale čas od času mi připadá, jako kdyby ten, kdo se nevěnuje aspoň zčásti ezoterice nebo osobnímu rozvoji, ani vůbec nebyl. Na jednu stranu je hezké, jak se cizí lidi pokoušejí zlepšit náš život. Na stranu druhou se z některých věcí stávají unifikovaná klišé, která plynou redaktorům z klávesnic tak nějak samovolně, aniž by kdo vůbec vnímal, co vlastně píše.

Jedna z nejoblíbenějších frází je ta o zrcadle. Člověk má být v Matrixu jako ve škole, a tak trochu narcisticky se má hodně věcí točit kolem něj. Jak jinak si vysvětlit tvrzení, že to, co nám vadí na cizím člověku máme ve skutečnosti zažité my sami? Člověk se má nejlíp poznávat právě skrz cizí lidi. Vazby, která má volné a nezpracované mají zachytávat stejné projevy u cizích lidí, ty nám budou drnkat na naše rozjitřené nervy, a v tom má spočívat kouzlo zrcadlení.

Je to stejné, jako když se rozhodnete věnovat zvýšenou pozornost nějakému konkrétnímu jevu. Peříčka na ulici, stejné číslice na digitálních hodinách, nebo jména užívaná v hovorech kolem. Lidský mozek zpracuje denně kvantum různých dat. Aby se z toho člověk nezbláznil, uvědomuje si jen to, co právě potřebuje. Zbytek se ukládá a třídí ve snech. Když se rozhodnete obrátit svoje myšlení trochu mimo, chvíli to trvá, ale nakonec vám mozek začne posílat vjemy, jenž souvisejí s látkou, kterou chcete brát na vědomí.

Zbývá otázka, jestli nám stojí za to nechat se terorizovat protivnými a hnusnými lidmi jenom skrz to, že někdo tvrdí, že je ten hulvát naším zrcadlem. Zrcadlová teorie se zhusta používá u případů, které potřebují zdůvodnit setrvání člověka v nepříjemné situaci. Ještě se mi nestalo, že bych si přečetla, že ty dobré vlastnosti, které obdivujeme u ostatních lidí, máme ve skutečnosti my sami, a proto si jich všímáme.

Zatím pokaždé se zrcadlo týkalo jenom destruktivních, anebo otravných a nepříjemných sklonů, což se mi jakožto nezávislému pozorovateli zdá pořádně na pytel. Na co potom zrcadlo, když funguje jenom jednosměrně? Zrcadlo má bez zkreslování odrážet všechno. Úmyslně zdeformovaný kus, šlohnutý z Petřínského zrcadlového labyrintu, necítím potřebu schovávat.

Obrátit člověka od pozorování vlastního nitra, a veřejně jej ponoukat k řešení a rozebírání naprosto cizích lidí není jinak vůbec špatný nápad. Jak jinak chcete lidem znepříjemnit skutečnou práci na sobě? Ano, jsou jevy, které mohou reagovat s nezpracovanými vazbami, ale rozhodně se nemusíme ztotožňovat s každým hulvátem, kterého přes den potkáme. Nedej bože jej ještě trpět v naší společnosti, protože kterýsi chytrák prohlásil, že je onen otrava naším zrcadlem a že se od něj máme učit.

Stejně jako není potřeba hledat znamení v každém kýchnutí, není potřeba trpět v nevhodné společnosti jenom skrz aktuální trend psát o ezo-Vesmíru. Autoři takových textů z toho mají v lepším případě beztak srandu, nebo v tom horším přes ten „nábožný trans“ pořádně nevnímají, co vlastně píší …

2 názorů Přidej svůj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *