Znamení neznamení

Aktuálně žijeme v době znamení. Nejčastěji nám říkávají, že jsou všude kolem nás, jen se  stačí dívat. Že každý den zakopáváme o symboly, které nám říkají, co bychom ideálně měli dělat. V tomto směru mě zaujala jedna z nedělních hodinových pohádek: čaroděj Elixír (Jiří Strach) a kouzelnice Halíbela (Libuše Šafránková) přenesou kouzlem automobil s princem a jeho pobočníkem před zámek se dvěma rozmazlenými princeznami. Jak už to bývá, po nějaké zápletce všechno končí dvojitou svatbou, ale zaujalo mě, jak princ s pobočníkem hledají princezny u Halíbely, protože „je přece muselo něco přenést k zámku z nějakého důvodu“ . Jen divák ví, že vyšší důvod nebyl. Že se jednalo jenom o zkoušku Halíbely a Elixíra, jestli může protivné princezny změnit láska.

Vím, že bych v této konkrétní pohádce neměla hledat nic většího,  a nejde mi ani o rozhrabávání znamení a důvodů v této konkrétní pohádce. Jde mi o znamení obecně. Z té hromady lidí, kteří se celý život pachtí za znameními a žijí podle nich, může být spousta jednotlivců, kteří nedostali „skutečné“ znamení, ale jenom vějičku pro pobavení přítomných bytostí kolem. Víme, že stačí chtít a něco se nám ozve jako „anděl“ . Víme, že poznáme prd, aspoň tedy zpočátku, a stačí tedy, aby nám něco tvrdilo, že andělem je. Stejně tak když hledáme znamení, může nám stačit, že o sobě něco bude tvrdit, že znamením je. Vezmeme vážně legraci „něčeho kolem“ , a nebudeme následovat cestu, kterou „nám určil Osud a ukázal nám ji ve znamení“ , ale půjdeme směrem, který nám ukázalo něco z legrace a my to vzali vážně.

Znamení a andělé jsou propriety, které jsou velice jednoduše zneužitelné. Zvlášť v době, kdy se o jemnohmotné záležitosti začíná zajímat čím dál víc lidí a je čím dál snadnější narazit na někoho, kdo se na daném módním trendu rozhodl vydělat. Ať už se jedná o ty tuny ezoterické literatury, nebo o jemnohmotné entity, které žijí z energie, kterou jim poskytne sám člověk. Tím, že v ně věří a že s nimi mluví – tak se představím jako archanděl a bude jedna dvě vystaráno.  Navzdory pokroku zdravý rozum nic nenahradí, a právě skrz ty hromady dostupného materiálu je nutné poznat sám sebe a zvládat analyzovat jednotlivé nehmotné události tak, abychom sami cítili a věděli, jestli tomu pozornost věnovat nebo ne.

Spoléhat na znamení znamená odevzdat odpovědnost za vlastní život někomu zvenčí. To už samo o sobě není chytrý nápad;  mělo by nám to být jasné, ale i přesto existuje víc a víc lidí, kteří vkládají svůj vlastní život do rukou znamením, o kterých ani netuší, odkud se berou. Přitom je logické, že při aktuální zvýšené poptávce po znameních se mohou naskytnout entity, které se rozhodnou na daném trendu vydělat …

Nové články do e-mailu

Nechce se vám číhat na každý můj nový článek? Přihlaste se k odběru novinek, a budu číhat za vás 🙂 .

Autor

Andrea V.

Půlka žurnalistky, která má v oblibě lehčí sloupkovité útvary, půlka ezoteričky, které se stále míchají do věcí jemnohmotné principy. To, co z toho vzniká je takový lehký osobitý mišmaš ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *