Ze zápisníčku hypochondra: Co s tím čajem?

Příručky uvádějí, že je člověk složený ze 2/3 z vody. Ezoterikové zacházejí ještě dál a připomínají experiment, kdy na část molekul vody byli výzkumníci „zlí“ , a voda zmrzla v ošklivé krystaly, a molekuly, které se nacházely v míru a harmonii zmrzly v nádherná umělecká dílka. Netuším, jak moc má vliv naše chování na lidskou „atomovou vodu“ , v každém případě vím, jaký má vliv na mě, když si místo hrnku čisté vody uvařím po ránu čaj.

Myslela jsem to dobře. Postupem času se mi nakupila zásoba čajů, navíc se zrána začalo chladit. Tak jsem si řekla, že si ráno udělám místo vlažné vody teplý čaj – aspoň mi začnou mizet nasyslené zásoby a prohřeju si krk. Zjistila jsem, že mi pro bezproblémové fungování stačí vypít dopoledne dva litry vody (na váhu 56 kilo) . Překvapilo mě, že i přes dodržení režimu v průběhu dopoledne se mi ranní absence vody, kdy jsem svůj obvyklý režim nahradila čajem, odvděčila odpolední bodavou bolestí hlavy.

Ta přijde v posledních měsících pokaždé, když se na svůj pitný režim vykašlu. V okamžiku, kdy jsem vysledovala program, a hlava se mi začala ozývat jako reakce na nedostatečné množství čisté vody, mě přestalo bavit tahat prášky od bolení hlavy. Ne že by nezabíraly. Jenom nejsem z lidí, kterým by jednoduché vyšroubování žárovičky jako řešení problému vyhovovalo. Navíc je v poslední době cítím těžknout v žaludku, a to mám v zásobě prášky z těch slabších kategorií. Posledních několik měsíců se zaměřuju spíš na pití normální čisté vody, aby mě bolest nedohnala vůbec. Je to úplně nový stav; do nějakých dvaceti pěti let věku mi tělo vydrželo prakticky cokoliv, a na podrobnější kontrolu toho, co dělám nebo nedělám nejsem tak úplně zvyklá; natož aby mi tělo brutálně otřískalo o hlavu všechno, co opomenu.

V rámci šetření jednotlivými zdroji si nosím láhev o objemu 0,75 L, s tím, že vím, že ji musím vypít 2x. Ideálně do 11:30, a většinou s tím nemívám problém. Což je další záhada, protože jsem poměrně dlouho patřila k lidem, kterým dělalo problém pojmout třeba jenom deci obyčejné vody. Ne že by mi nechutnala; jenom jsem necítila žízeň, což prakticky platí doteď. Ani dnes žízeň necítím. Cítím až následně ukrutné bolení hlavy, které s odfláknutým pitným režimem dorazí téměř vždy, a které se mi zatím nepodařilo ani rozdýchat, ani přechodit, ani ošidit akupresurní masáží kořen nosu-čelo, kde jsou body odpovědné právě za třeštění v hlavě.  V současné době vypiju najednou ráno po probuzení půl litru vlažné vody, a ten zbytek doplňuju přes dopoledne.

Zvláštní je, že moje tělo na onen ranní příděl vlažné vody snad čeká, protože ji pojme na několik doušků, ani pořádně nevím jak. Časem tělo navyklo,  a v současné době, když si na to dám pozor, do sebe dostanu za dopoledne litr a půl vody, aniž bych běhala na záchod každé tři čtvrtě hodiny, jako se mi to stávalo, když jsem s pitím vody začínala, a místo dvou lahví za dopoledne pila půl litru každou hodinu, s tím, že jsem si naordinovala v půl deváté, půl desáté a půl jedenácté pokaždé půl litru najednou, a pak prakticky celé dopoledne jenom běhala na WC.  Bývalo to pro mě nejpraktičtější a nejpohodlnější, ale ten záchod mě štval.

Rozhodně nepotřebuju žádnou z výše zmíněných tezí prověřovat nebo testovat. Hlava mi třeštila dost často na to, abych si všechno dala do náležitých souvislostí. Mám teď na talíři jinou neznámou: co budu dělat s tou hromadou čaje?

2 názorů Přidej svůj
  1. Já momentálně popíjím 2x denně chlorofyl (tekutý), moc mě to chutná a navíc je to moc zdravé 2 lžičky ve vodě jsou údajně jako kdyby jste snědli kilo zeleniny. A doufám že jsem to napsala správně :D. Zrovna si jej popíjím. Zelená mnamkaaa.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *