Růžovo modré sny

Ahoj Rhiannon,

dneska jsem se přihlásila do svého starého blogu a vymazala všechny spamy, které se mi tam za tu dobu naskládaly. Po dvou letech neaktivity konečně začínají mizet přístupy; dneska to bylo poprvé, co jsem na titulní stránce neviděla třicet návštěv za předešlý den. Hodně ženských říká, že je začali nahánět chlapi až poté, co chlapa přestaly potřebovat. Možná to bude fungovat stejně i u návštěvnosti a u stránek. Pěkně dlouhou dobu jsem tam mívala bez jakéhokoliv přičinění třicet návštěv za den. To je pro blog, kde se vůbec nic nehýbe, zatraceně moc.

Ne že bych si chtěla stýskat. Rozhodně pozoruju, že mám na aktuální prezentaci zdaleka nejvíc návštěv ze všech svých předchozích projektů. Jednak mi Utajená jede už druhým rokem, a také stavím svůj blog na psaní nesmyslů, což je věc, která mě baví ze všeho nejvíc. Už se mi od začátku listopadu probudila psací část; teď ještě vzbudit i tu půlku, která mi dodává nápady, a bude to OK.

Prohlížela jsem, co je nového o Tomáši Keltnerovi a našla jsem svůj vlastní blog na třetí stránce výsledků vyhledávání. Tak mi proběhlo hlavou, že by nebylo marné vymyslet nějaký článek i na Utajenou – jenže jak už jednoho nebaví psát všeobecné teoretické články ….? . Spíš jsem si všimla, že bez zadání moje podvědomí nějak netuší, proč by se mělo probouzet do snu. Už i Waggoner v knížce uvádí, že pokud lucidní snění nejde, je vhodné zjistit, jestli se toho člověk vnitřně nebojí a jestli má jasno v tom, co tam chce dělat.

Tak jsem si dala zadání: chci se probudit do snu, protože přebarvím oblohu z modré na růžovou! Ne, moje milá Rhiannon, nic debilnějšího mě v tu chvíli nenapadlo? . Nějak se mi vevnitř spojily spínací hodiny a pro tu přebarvovací výzvu se nadchly. Možná to bude i tím, že si velice ráda hraju s vizuálem? . Když už ne se svými vlasy a svým blogem, tak aspoň s barvičkami očních stínů? .

Zapisovala jsem si sny a tak nějak si uvědomila, že s těmi zápisky nijak nepracuju. Tak jsem systém přeštelovala : stejně se ráno potřebuju trochu vzbudit, než se začnu hrabat z postele. Tak nějakou tu dobu před vstáváním z postele věnuju vzpomínání, o čem se mi vlastně zdálo, a tomu, co mě na snech zaujalo nejvíc a co mi asi chtěly říct. Rozhodně se na sny víc soustředím, když si pokaždé ráno snažím uvědomit, co se mi všechno zdálo. Zatím to vypadá jako velice solidní cesta.

Jestli mám v něčem rezervy, je to snové prostředí. Neuvědomím si, že třeba ten obchod vypadá v reálu daleko jinak. Pak ráno horečnatě přemýšlím , co jsem to vlastně chtěla dohledat na síti, a za nějakou chvíli si uvědomím, že se mi to vlastně jenom zdálo, že tu jeden dal jako kontakt Facebook a někdo tu Facebookovou adresu chtěl použít místo telefonního čísla. Tak jsem se nabídla, že najdu telefonní číslo a pak jsem v bdělém stavu ráno uvažovala, koho že jsem to chtěla hledat. Typické? .

Jak se naučím rozeznávat cizí prostředí od známého, mám ze dvou třetin vyhráno? .

Andrea V.

Nové články do e-mailu

Nechce se vám číhat na každý můj nový článek? Přihlaste se k odběru novinek, a budu číhat za vás 🙂 .

Autor

Andrea V.

Půlka žurnalistky, která má v oblibě lehčí sloupkovité útvary, půlka ezoteričky, které se stále míchají do věcí jemnohmotné principy. To, co z toho vzniká je takový lehký osobitý mišmaš ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *