Okurková sezóna

Docela mi sedí, že se aktuálnímu období v médiích říká „Okurková sezóna“ . Novináři mají pocit, že se v době dovolených neděje nic otisknutelného, a tak mají letní prázdniny kromě školáků i novináři a články v rubrikách přibývají daleko pozvolněji, než kdykoliv jindy během roku.

Zhruba v době, kdy jsem začala třídit obsah a zároveň si zatrhla některá témata, se mojí hlavě zachtělo spát, a já se s články poměrně dost mordovala. Ne že bych to chtěla házet jenom na svoji hlavu; co si pamatuju píšu deník a čtu kupy knížek. V poslední době deník nepíšu, a ta kupa knížek z knihovny leží na poličce vesměs nepřečtená.

Navíc jsem si zatrhla řadu výživných témat: hejtit Alue, rozrývat flamewary v diskuzích u Martiny Koškové a zakázala jsem si sledovat názorová videa, abych na web netlačila články, které by patřily spíš k jednoduchým a prvoplánovým textům, velice jednoduše zaměřenými spíš na vyvolávání emocí a na efekt.Dokud jsem se knížkám a deníku věnovala, neměla jsem s psaním větší problémy. Teď to skoro vypadá, jako kdyby mezi tím vším byla přímá úměra, a můj deníček s knížkami a mým webem byly jeden vzájemně provázaný organismus.

Přestávalo se mi líbit, jak moje články vypadají, a nezbývá mi nic lepšího, než začít znovu číst a psát, abych se dostala zpátky na původní kolej. I když si někteří moje rozhodnutí nepsat flamewary pletou s právem vyjádřit nenásilnou formou názor, nevidím důvod, proč bych nesměla psát o tématech, která jsou poněkud třaskavějšího charakteru. Hranice mezi „Napsat názor“ a „Prvoplánově tvořit flame“ bývá mnohdy velice tenká, ale  věřím, že když budu problematičtější témata dávkovat s rozumem, nakonec to půjde.

Nerada bych v blogerkách vyvolávala pocity nelibosti a zdání velikášského syndromu. Nepíšu článek, protože bych se chtěla povyšovat nad ostatní a klást sebe samotnou na piedestal. Beru to jako svoji vlastní autocenzuru a řízenou a vědomou korekci trasy. Cítila jsem poslední dva týdny trochu blok, a nevím, jak moc se to odrazilo do článků na webu, tak píšu po čase podobně zaměřený článek, abych uvedla co a jak.

Blogová kamarádka Michelle mi před časem napsala, že si dlouho držím charakteristický styl, tak bych nerada odbočila nějak radikálně mimo, což s tou počínající prvoplánovostí začínalo hrozit. Do toho se přidaly pohyby v diskuzích na mém webu – u některých článků se začaly rozbíhat diskuze, což je pro mě věc úplně nová, a v některých směrech to taky chtělo kus z mojí psychické kapacity – a kluzký terén v podobě aktuálních trendů dokončil svoje.

Související odkazy

Blueberry lace – blogová kamarádka Michelle
O mém deníčkování – dotek tématu „Když nečtu knížky“
Jarní hibernace – Když „spát“ znamená prostě „spát“chci si dopřát ten luxus změnit svůj vlastní svět, i když to zároveň znamená míň článků, protože hlava není zvyklá nabízet nápady, které by s nově vymyšleným směřováním korespondovaly. Ale to se spraví …

2 názorů Přidej svůj
  1. Líbí se mi tvůj styl psaní, fakt je osobitý 🙂 Já si držím u článků takový sarkastický podtón, ale vychytat hranici, aby to nevyznělo jako hejt je celkem těžké 😀 člověk se pořád hledá, ale nechci zapadnout v davu, chci vyniknout 🙂

    1. Dekuju moc 🙂 Ano, dobry sarkasmus je kumst – zvlast kdyz v dnesni dobe hledaji blogeri hejt i tam, kde neni 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *