27/03/2017: Jedno čtvrtletí za mnou

Nebudu tvrdit, že za mojí neschopností napsat článek stojí smrt Věry Špinarové, případně to, že je to na Facebooku samé Spotřebováno a Nákupy za měsíc XY, a tak nemám kde čerpat kreativní energii. Pravdou zůstává, že jsem v sobotu zvládla přidat článek do zapomenuté série „1200 slov“ – hodnoty, kterou uváděla Caitlin Moran jako podmínku pro svoje sloupky do Timesů. Nevím, nakolik je to pravda, ale celkem jsem se toho nápadu chytla a před časem pár takových článků vzniklo.

Většinou s přípravou a na několikrát; sobotní článek vznikl na jeden zátah při jedné psací seanci, i když jsem původně neměla v plánu být tak dlouhá. Jen jsem prostě hodinu v kuse psala, až se počítadlo slov zastavilo lehce nad hodnotou 1 800.  Už jsem párkrát zmínila, že jsem si někdy ve čtrnácti letech hledala po internetu seznam knížek, které jsou doporučené ke studiu na konzervatořích. Tehdy to skončilo jenom u toho brouzdání internetem; minulý týden jsem to vzala trochu za jiný konec, a hledala si knížky doporučené na žurnalistických oborech.

I když je žurnalistika dlouhodobě pod dvaceti procenty, co se týká úspěšnosti přijetí, přece jenom se mi podařilo něco vyhrabat a teď se vidím spíš u studia těch knížek než u vymýšlení článků. Navíc jsem si řekla, že ze svého prohlížeče vytřídím elementy, které mi spíš překážejí a „ucpávají“ kreativní činnost, tak teď mám místo těch bulvárních stránek založenou ZOO, a takové ty tiky, díky kterým jsem x hodin odpoledne brouzdala po bulvárních zprávách a článcích se samými nákupy řeším „obíháním “ ZOO.

Nakolik to má úspěch nevím; v současné době cítím uvnitř velké prázdno, vzniklé po násilném odpárání bulváru, a co s ním ukáže až čas. Začátek letošního roku mi ukázal, že co si přeju může být velice rychle splněno. Tehdy mě zarazila moje vynikající psychická kondice – po novoroční střevní chřipce, kdy jsem vyzvracela bůh-ví-co jsem musela „vyklopit“ i dost ze svých destruktivních návyků; jak jsem si ale připadala divně bez svých „nakupovacích zlozvyků“ , velice rychle se to začalo klopit zase zpátky, což teď odmítám opakovat.

Dva týdny zpátky jsem si odškrtla novoroční předsevzetí – udělala jsem si hmotně papírovou knihu s fotkami Vnorov, které jsem tvořila poslední dva roky, a jako další tam mám důkladnější a podrobnější studium Keltnera, tak mám takový pocit, že přišel akorát tak správný čas.

Nové články do e-mailu

Nechce se vám číhat na každý můj nový článek? Přihlaste se k odběru novinek, a budu číhat za vás 🙂 .

Autor

Andrea V.

Půlka žurnalistky, která má v oblibě lehčí sloupkovité útvary, půlka ezoteričky, které se stále míchají do věcí jemnohmotné principy. To, co z toho vzniká je takový lehký osobitý mišmaš ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *