Moje první spolupráce

Dokud se spolupráce netýkaly přímo mě, vnímala jsem je něco jako UFO – každý ví, že existuje, ale v praxi pro něj nejsou tolik důležité. Netvrdím, že nebudu nikdy podporovat konkrétní produkt nebo projekt; jen jsem zatím nenarazila na zajímavé příležitosti.

V první řadě beru spolupráce jako šikovný nápad na články pro dobu, kdy mě nenapadá, co bych měla psát. Teprve až jsem zúžila zaměření webovek zjišťuju, co postupem času vynalezly kolegyně – blogerky. Článek o rozbalování krabice, článek o oblíbených přípravcích nebo knihách za uplynulý měsíc, samostatný článek každému zaslanému produktu a navrch wishlist pro příští období. Aby bloger rozumně zaplnil web, potřebuje na měsíc patnáct článků – vyjde to jeden článek na dva dny. Když si spočítám unboxingy, spotřebováno, oblíbence a jednotlivé články pro každý jeden produkt, ať už je to co chce, kapacita do těch patnácti článků se rapidně ztenčí. A já jsem si  jako osel hromadu těch polo-automatických formátů zatrhla …

Dokud se mě nedotýká ani konkrétní produkt, ani konkrétní nabídka, dokážu spolupráce vesměs ignorovat. Vím, že to blogerky dělají, ale dál s tím zacházím jako s každým jiným článkem: jednoduché baví/nebví a dál to neřeším. To až před nedávnem jsem zaregistrovala zajímavou nabídku: jedna blogerka vydala knížku (svůj blog v knižní podobě, jak je to aktuálně zvykem) , a na Facebook napsala výzvu: přišly mi z tiskárny knížky, hledám jim ubytování, značka: za recenzi. Musím se přiznat, že to bylo snad poprvé, co jsem zbystřila a začala o „zaprodání sebe samotné“ vážně uvažovat.

Což o to; dokážu si představit, že si tu knížku projdu v knihkupectví  a nakonec ji koupím. Hromada článků od takové normální blogerky není věc, kterou bych nedočetla (až na tu Geislerovou; tu jsem se, myslím, přinutila dočíst, ale to je asi tak všechno) .  Pak jsem si vzpomněla na Denisu Proškovou a Báru Šťastnou. Mám od těch dvou celkem tři knížky – příjemné, v pohodě na čtení, ale většinu času mi jen tak hibernují v knihovně. Což je osud, který by nejspíš potkal i Blogerku po třicítce. Takového toho „psaní od normální ženské“ začíná přibývat, a výsledné knížky bývají navzájem poměrně dost podobné.

Koukala jsem tak do toho Facebooku a vážně přemýšlela nad tím, že na nabídku „knížka za recenzi“ odpovím. Žánrově mi nebyla zas tak vzdálená, celé to vypadalo sympaticky a když jsem pak přes stránky Grady prohlížela názvy jednotlivých kapitol, přišlo mi to dost podobné Caitlin Moran. Nemůže za to moje volnost ani fakt, že bych nevěděla, o čem psát; jak jsem naznačila v úvodu, podobné články jsou zadarmo zaplněné místo v publikačním plánu. Ten důvod, proč jsem do vlaku „můj čas za vaše krámy“ nenastoupila vězí daleko hlouběji – jen ho vykopat …

Nové články do e-mailu

Nechce se vám číhat na každý můj nový článek? Přihlaste se k odběru novinek, a budu číhat za vás 🙂 .

Autor

Andrea V.

Půlka žurnalistky, která má v oblibě lehčí sloupkovité útvary, půlka ezoteričky, které se stále míchají do věcí jemnohmotné principy. To, co z toho vzniká je takový lehký osobitý mišmaš ...

2 komentáře u „Moje první spolupráce“

  1. Poslední dobou prakticky každý týden musím někomu vysvětlovat, že nemám zájem o placenou komerční spolupráci, že nechci psát o akcích, které jsem si sám nevybral, že nechci psát o soutěžích krásy ani o pojištění na cesty, že nechci psát o tom, jak báječné jsou některé kreditky nebo další úvěrové produkty, že nechci tvrdit, že právě tenhle výrobce dělá nejlepší kávu, když kafe nepiju. Jako kdyby dělat blog pro radost bylo něco děsivě nemoderního a neprofesionálního, vlastně jen z nouze a z nedostatku příležitostí, protože spojení s businessem je přece něco, co chce dosáhnout každý normální bloger. Tedy, nejspíš úplně normální nebudu :-).

    1. Souhlasím – jako kdyby absence spoluprací znamenala, že se ten daný člověk k žádné ještě nedostal 🙂 . I když, jak jsem psala, nabrat si spolupráce je ten nejjednodušší způsob, jak si zaplnit počet článků na měsíc bez přemýšlení – a hromada čtenářů to ani nepozná (aspoň si tedy myslím; podle toho, co tak čtu v diskuzích. Samozřejmě to taky nemusí být pravda) .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *