Lháři a ti druzí

Uvědomělý člověk nedělá chyby. Přesněji – nedělá tytéž chyby opakovaně. Stejně tak si myslím, že by to mělo platit i s chybami „cizími“ : blogerů je hromada, a ve spoustě případů se stává, že se k našim očím ta či ona chyba dostane. Zbývá otázka, proč tu chybu opakovat naprosto cíleně? Záležitost lží na internetu není nová. Stejně tak v aktuálním blogovacím věku se objevily kauzy kolem blogerek, které nepravdami a manipulacemi vyvolaly bouři kolem svojí osoby. Všimněte si, že se bouře zdržují v okolí konkrétních blogerů a youtuberů. Náhoda? Všichni stojí na vratkém drnu uprostřed bažiny, skáčou z jednoho viklajícího se kusu země na druhý a je jen otázkou času, až někdo spadne, bez ohledu na to, co zrovna dělá? Nemyslím si.

Nikdo není tak hloupý, aby neviděl, co se děje u druhých blogerů. Spíš mě zaujalo, jak neomylně jsou lidé schopní vycítit lež i přes internet. Během kontaktu přes monitor naprosto chybí jakákoliv lidská přítomnost. Nemůžeme se tedy podobně jako v realitě spolehnout na svoje vlastní smysly, co se týká lží a manipulací. Přesto to vypadá, jako kdyby se u konzumentů rozvinul speciální smysl, kterému absence člověka nijak nevadí. Jednoduše vidí a cítí, že něco není v pořádku i přes dráty.  Ano, hromada věcí se dá zjistit logikou. Když před časem firma Coty rozeslala vždycky po dvou přibližně čtyři tuny voňavek od Christiny Aguilery, které následně na tři týdny zaplavily internet, nedokážu si představit, že by někdo neodhadl, odkud vane vítr už jenom po přečtení nadpisu článku.

Přece jenom si ale říkám, proč se kontroverze lepí na blogerky, které mají tendence zatajovat stav věcí (rozhodnou se dobrovolně selektovat příspěvky na „reklamu“ a „nereklamu“ a následně to nedělají, aby to vypadalo, že spolupráce tolik neberou – nikdo je nenutí cokoliv obhajovat, rozhodnou se samy a poté se toho nedrží), a které mívají v přehledech naprosto všechny produkty buďto „skvělé“ , nebo „pro běžné denní použití naprosto vhodné“ . I když se ty Essence stíny vozí po víčku kam chtějí a vypadají všechny čtyři světlejší stíny naprosto stejně, což slečna zřejmě považuje za normální taky. Rozumově prokazatelný stav kauz je přitom daleko rozsáhlejší, než součet všech stížností na nepravdivost recenzí a mazání komentářů. Máme tu přitom youtuberky, které mají stejně produktů v rámci spolupráce, dělají „jenom“ to, že výrobky hodnotí, nezmiňují koupila/nekoupila nebo dostala/nedostala, a po těch se pokusy o mediální válku vždycky svezou.

Jako kdyby se úmysl získat nefér výhody navíc obrátil vždycky proti strůjci. Sice mi není moc jasné, co tím chce kdo získat, když zatají reklamu (možná status bezúhonnosti mezi „reklamními“ články?) , ale vyplatí se chvíli sledovat, kdo spolupráce tají a čaruje  s  vymýšlením značek na rozdělení „koupila“ a „dostala“ jen proto, aby následně mohl manipulovat s původem produktů. Nebudu dělit nic = najednou bude jedno, odkud daná věc pochází. V nerozdělené kategorii najednou začne záležet jenom na recenzi samotné. Tvrzení, že se podobné věci obracejí proti autorovi je odvážné; zvlášť pro svět, kterému vládne spolek Sysifos. I přesto jsem si neodpustila článek, v němž píšu o svých dojmech, získaných během několika let pobytu mezi blogerkami. Dlouho jsem nechtěla o blogerkách psát; tušila jsem, že se kolem toho akorát tak rozpoutá tornádo a samotný článek bude zbytečný. No, přišel čas, kdy se témata sama skládají do editoru pro články na web, bez ohledu na to, co je „politicky přípustné“ psát.

Blogeři používající manipulace mohou působit jako velké vzory. V kontextu zkušeností z beauty sféry bych si nedovolila chybu čarování s realitou: ve výsledcích ze svých čachrů se už vymáchalo až moc blogerek a youtuberek na to, aby mi stálo za pokus vymýšlet to stejně. Začátkem roku, krátce na novém  webu našli moje bydlení spamovací roboti.  Nenadělali žádné závažnější škody; „jenom“ mi statistiky návštěv vystřelily směrem k 833 přístupům denně. Jak jednoduché by bylo vystavit si na web počítadlo a vyhlašovat, že jsem úspěšná a oblíbená blogerka. Místo toho jsem, já kráva, narovinu v jednom z článků napsala, že mě našli spamovací roboti a nainstalovala si WordFence … 🙂 .

 

Nové články do e-mailu

Nechce se vám číhat na každý můj nový článek? Přihlaste se k odběru novinek, a budu číhat za vás 🙂 .

Autor

Andrea V.

Půlka žurnalistky, která má v oblibě lehčí sloupkovité útvary, půlka ezoteričky, které se stále míchají do věcí jemnohmotné principy. To, co z toho vzniká je takový lehký osobitý mišmaš ...

4 komentáře u „Lháři a ti druzí“

    1. Jak bloger zjistí, že něco funguje na „přitáhnutí lidí“ , je velice těžké nedělat to prvoplánově furt dokola … to už znám sama od sebe 🙂 .

  1. Takhle jse nad tím nikdy nepřemýšlela. Sice ten „šestý smysl“, díky kterému vycítím produkty zadarmo, i když to autorky záměrně vynechají, mám, ale nikdy jsem nad tím víc nepřemýšlela. 🙂
    Jen pořád nevím, proč to dělají, mně přijde automatické dané firmě, se kterou spolupracuji, ve článku poděkovat. 😀

    https://magdatumova.wordpress.com/

    1. Nedávno jsem četla na Facebooku něco o „přečůrávacím módu“ – hvězdičky co možná nejmenší, smlouvy sepsat tak, aby se z nich nešlo vyvázat – namísto situace, kdy ty služby uděláš tak pekelně dobré, že za tebou půjdou lidé sami a ještě na tom vyděláš. No, některé blogerky nejspíš zamrzly v tom přečůrávacím módu 🙂 .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *