Komunikace s anděly

Existence andělů je věc, která se nedá učit ve všech případech stejně. Pod pojmem „anděl“ si každý představí něco trochu jiného, a aby toho nebylo málo, samotná andělská existence pojímá daleko širší pole působnosti, než by si klasicky vzdělaný člověk řekl. Ostatně, říct, že jsme od mala v kontaktu s anděly nemusí znamenat, že si povídáme s osobou oděnou do prapodivné řízy. Všechno to jsou jenom slova, a lidské výrazy často selhávají, nebo zkreslují fakt, který by měly popisovat.

Co se týká mých „kouzelnických“ začátků, nastartovalo to v lednu 2013 u wiccy a u blogu Lúmenn a lady Roveny. Nebyla jsem typ, který by k rituálům tíhnul, tak jsem ležela v teorii a ve „filozofických základech“ wiccy, aniž bych začala nějak aktivněji čarovat. Pak jsem se dostala k energiím a k filozofičtějšímu pohledu na celé čarování. Kecání mi přišlo sympatické vždycky, protože od člověka nevyžaduje nějakou větší aktivitu. Po několika kopancích, vyřazených „okultistických“ knížkách, protože jsem došla k závěru, že akorát dělám taxík nějakým entitám, o kterých nic nevím a že celý můj život nevypadá jako vizitka osoby, která pozoruje sama sebe a vylepšuje svůj život jsem na čas úplně přestala anděly hledat.

Poté přišla literatura od Tomáše Keltnera, která mi pomohla pochopit svoje vlastní emoce a naučila jsem se pracovat se sebou samotnou. Akorát do té správné doby vydala Alue knížku „Strážný anděl“ , a už nějakou dobu říkám, že u Alue považuju za úplně nejlepší její začátky a materiály, které vycházejí z jejích přirozených darů – z její jasnozřivosti a z jejích kontaktů s anděly. Původně jsem si říkala, že se do té andělské literatury pořádně opřu (Virtue, Byrne, Alue – něco mi doma zůstalo, něco jsem si pořídila) , abych zjistila, co to vlastně ty „andělské dámy“ , které tvrdí, že jsou od mala jasnozřivé vídávají. Nakonec to dopadlo trochu jinak …

Lidská mysl si přivolá přesně to, nač myslí. Proto je potíž s komunikací s entitami, o kterých člověk nic neví, a proto je potíž s voláním „andělů“, když má člověk o podobě a působení andělů dost zkreslené údaje. Už jsem zmiňovala, že když píšu básničku, sednu si k papíru, nemusím nic vymýšlet ani počítat slabiky, aby seděl verš, a jednoduše celé dílko napíšu. Jako kdyby mi jej někdo diktoval. Nebo jsem si už několikrát stýskala, že mi odumírá inspirace na články (naposledy začátkem letošního listopadu) . Je legrace hledat „venku“ anděly, když se vám články na blog píšou skoro samy, často se divíte, co to vlastně na té obrazovce vzniká, protože hromadu dat tam přidala bytost, která evidentně ví, o čem mluví, a je ještě větší legrace myslet, že jsou vaši andělé daleko, když si píšete básničky jen tak mírnix-tírnix z fleku a ani se u toho nezapotíte.

Jako další poznatek jsou moje sny. Od mala mám jednu výraznou vlastnost: barevné a živé sny. Co jsem tak četla články o snech, nějak jsem nepoznávala, o čem kdo mluví. Černobílé sny, pohled jako v kině – moje byly a jsou barevné, živé, jsem tam jako ve svém vlastním životě v realitě, kde mám tělo a veliká část mých snů více či méně operuje s poznatky, které načerpám ve dne. Například se procházím v drogerii kolem regálů a řeknu si: „Ne, nic nepotřebuju, včera jsem procházela svoji sbírku a dala jsem si stopku“ . Nebo ve snu potkám čtyři roky mrtvého příbuzného – jen se zraněným obličejem, a hrdě mu ukazuju v zrcadlovce fotky ze včerejška, které jsem ještě nestihla ani přetáhnout.

Andělé jsou bytosti, které se starají o planetu Zemi. Jak o hmotu (zvířata, květiny, lidé) , tak o ty nehmotné věci (sny, inspirace) . Proto jsem zjistila, jaká kravina je psát, že mi „zdechla múza“ , nebo že mě „moje sny neposlouchají“ a „potřebuju nějak udělat, abych si je začala uvědomovat“ . Člověk, který nějak kreativně operuje může směle říct, že je od mala v těsném kontaktu se svými anděly. Platí to, pokud má „nad sebou“ jakousi „nadstavbu“ , která mu pomáhá tvořit – v mém případě psát články. Komunikace s andělem je pak komunikace s tou energií, která člověku „radí“ , co psát. Když si vymýšlíte něco „zvenčí“ , přitahujete si k sobě energii, o které nevíte vůbec nic, a která vás ve výsledku může velice nepříjemně překvapit.

Pokaždé, když člověk čte jemnohmotnou tématiku zaměřenou na anděly, je dobré si uvědomit, že výrazivo užívané napříč časem nemusí vůbec zachycovat skutečnou podstatu věci, nebou celou šíři dané bytosti nebo jevu. Můžete říkat anděl, můžete říkat Univerzální zdroj, můžete říkat „energie kolem mě“ , každé z toho popíše kousek z toho, co cítíte, ale když máte někomu vysvětlovat, co a jak, všechno může ztroskotat na omezenosti používaných slov. Proto je ideální začínat u sebe, a prohmatávat si nejbližší jemnohmotné okolí skrze sebe. Přehršel knížek je v tomto směru spíš k ničemu, protože slova člověka jedině matou – jakkoliv srozumitelně se autor snaží psát …

Nové články do e-mailu

Nechce se vám číhat na každý můj nový článek? Přihlaste se k odběru novinek, a budu číhat za vás 🙂 .

Autor

Andrea V.

Půlka žurnalistky, která má v oblibě lehčí sloupkovité útvary, půlka ezoteričky, které se stále míchají do věcí jemnohmotné principy. To, co z toho vzniká je takový lehký osobitý mišmaš ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *