Zombie na internetových seznamkách

Netroufám si říct, jestli by v dnešní době prorazili, nicméně třeba „Líbímseti“ byla vůbec první sociální síť, kterou si u nás pamatuju. Tehdy na to šli od lesa; byl to vesměs flirtovací a seznamovací portál, a já jsem tam byla pečená – vařená. I přesto si nevzpomínám na nějaký „osudový zásah“ .  To v případě stránky Lidé.cz říct nemůžu. Měla jsem odtamtud svého druhého kluka a řadu zajímavých kontaktů. To mě přivádí na zajímavou myšlenku. Tehdy jsem se v těch seznamkách cítila jako ryba ve vodě. Věděla jsem, kam sáhnout a co napsat a vesměs se mi dařilo. V současné době si profil na Lidech udržuju, ale tak nějak se tam cítím ztracená, a není to jenom nově nahozeným vzhledem, na který tolik uživatelů nadává.

Na internetu jsem se cítila jistější, a zároveň nemůžu zapomenout, jak jsem hledala kluky z nějakých zajímavých, vzdálenějších oblastí. Neakceptovala jsem se tak jak jsem, tak jsem chtěla ze svého života pryč a tak nějak to vypadalo i s těmi muži. Všichni nebyli úplně špatní; zkuste si ale vydržet s někým, kdo neví ani to, co chce on sám. Natož aby zvládl koexistovat ve dvou. Na to, že jsem svoje zkušenosti sbírala ve velkém množství případů přes internet se necítím ošizená ani zklamaná. Jen tam bylo víc místa pro emoce, a tak jsem v hromadě případů hledala něco, co už bylo přefiltrováno přes můj mozek a všechny moje předsudky a strachy.

Když jsem po čase začínala zjišťovat, že ty reálné prožitky jsou o něčem úplně jiném – pocitově, energeticky i z hlediska toho, co mám očekávat, připadala jsem si, jako kdybych se musela začít učit úplně od začátku. Z velké části jsem všechna svá očekávání upozadila, protože ten filtr z emocí, pohádek a knížek mi spíš uškodil, než že by mi byl k něčemu platný.

Vybírání kontaktu podle fotek taky není úplně nejlepší nápad. Když se s někým seznámím v reálu, ani mě nenapadne hodnotit vzhled. Slyším jak mluví, vidím jak se chová a cítím energii, která z něho jde. Vzhled je jenom takový ten faktor, který zaručí, že si ho nespletu s někým druhým. Když jsem hledala přes internet sympaťáky podle fotek, tak se mi neozvali, nebo to celé po vzkazu nebo dvou vyšumělo. Když se začnete s někým bavit v reálu, děláte tak většinou proto, že vám ten člověk přijde vhodný ke komunikaci. Nejsem topmodelka, abych chlapům rozbila monitory jenom načtením svých fotek, a na druhou stranu sympaťáci v reálu dojíždějí na fakt, že na fotkách není vidět, jak kdo vypadá, ale jenom to, jak je kdo fotogenický a jak se komu zrovna povede selfie.

Obecně mi trend internetových seznamek přestává vyhovovat. I když; na Facebooku jsem si podobné kratochvíle začala zařizovat jinak. Prohlížím kde daný člověk bydlí, kolik mu je a zájmy, napíšu mu, a až podle psaníček se ukazuje, jestli si máme co říct nebo ne. S fotkami je to pořád problém. Snažím se mít na paměti, že fotky lžou a většina normálních lidí na nich vypadá jako po únosu do UFO, beru je spíš jako informativní než že bych přes ně „viděla“ , jak je na tom ten člověk se vzájemnou energií, ale pořád mám sklony oslovovat ksichtíčky, které ty moje profilovky nijak nenadchnou.

Stejně jsem začala internetové seznamky brát jenom jako přestupní stanici. Zkontaktovat a domluvit si rande v reálu. Internet posiluje iluze, je dobrý na spojování lidí a nehrozí, že oslovíte někoho, kdo se seznamovat nechce (když už má profil na té seznamce, nemůžete se trefit do někoho zadaného) . Definitivně jsem ale dospěla do fáze, kdy mě psaníčkování po mailech a chatech nadobro přestalo bavit. Psaníčkování ve smyslu „vztahu přes vzkazník“ , protože se měsíc nedostanete k ničemu jinému, než jenom k mailům. Možná jsem se toho přejedla, možná jsem začala být praktičtější, v každém případě mě začínají zajímat spíš reální chlapi, než jejich virtuální kopie z jedniček a nul …

Nové články do e-mailu

Nechce se vám číhat na každý můj nový článek? Přihlaste se k odběru novinek, a budu číhat za vás 🙂 .

Autor

Andrea V.

Půlka žurnalistky, která má v oblibě lehčí sloupkovité útvary, půlka ezoteričky, které se stále míchají do věcí jemnohmotné principy. To, co z toho vzniká je takový lehký osobitý mišmaš ...

2 komentáře u „Zombie na internetových seznamkách“

  1. Přiznávám, že se seznamkami nemám žádné zkušenosti a nejspíš mít ani nebudu. Žiju sice sám, ale nikoho nehledám, protože už jsem kdysi našel to nejlepší, co si umím představit :-).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *