Hlavně chodit přirozená

Co se týká úpravy vlasů, můžeme si všimnout dvou rozdílných směrů: ve zkratce barvit versus nebarvit. Spousta trendů dokáže nadělat víc škody než užitku (platinová blond na jedné straně a havraní černá na straně druhé; ani jedna z barev nespadá do škatulky „použitelné pro většinu žen“) . A pak se objeví novinářky jako Jana LeBlanc, která se v jednom ze svých sloupků nechala slyšet, že nechápe zálibu českých žen v melírech.

To si člověk říká, že příroda ví co dělá a že je tedy hloupost vybírat něco radikálně jiného než je to, co nám narostlo na hlavě. Pak se na svoje vlasy podívá kritičtěji a zjistí, že to, co považuje za svoji přírodní barvu je přibližně o dva tóny světlejší a víc medové a že to s tou barvou taky nebude tak žhavé.

Moje barva vlasů je střední hnědá s šedým podtónem. Taková  trochu myší barva, která se na světle blýská do zlata a výsledný odstín velice závisí na aktuálním světle venku. Kolikrát jsem si už říkala, že si ji nechám odrůst zpátky. Pokaždé v drogerii natrefím na nějaký odstín, který „potřebuju“ vyzkoušet, a je to. Už delší dobu je tak mojí obchodní značkou porůznu flekatá hlava. Jak se vymývají moje pokusy s barvou vlasů, mám to více či méně zesvětlené a až to někdy odroste celé, moc dlouho se to v originálním odstínu neohřeje.

Už se mnou ale zdaleka není taková legrace jako kdysi. Paletky si vybírám podle barev, už vůbec netrvám na high-endu, rtěnky volím tak, aby měly červený tón a tvářenky v pestrých barvách si nedokážu představit vůbec. Terracotta light od Guerlaina nebo Clarins v odstínu Tawny pink to jistí. Jako menší bych si myslela, že jsem na úpravu zevnějšku rezignovala a že bych měla obnovit zpátky svoji hravost. V současném věku si spíš myslím, že ladím barvy k vlasům a k pleti a že není nutné ani chodit bez make-upu, protože tak chodí české novinářky, ani chodit jako kanárek, protože tak chodí české blogerky.

Najít přirozeně působící odstín vlasů je jenom volné vyústění toho všeho. Stejně jako jsem si začala stříhat vlasy trochu víc než dřív, protože se mi kratší víc vlní a v hravějším střihu si připadám líp. Taková ta „jakože sexy“ sleek elegance, kdy mi visí z hlavy cancory dlouhých vlasů mi přestala být blízká, a tak si hledám novou image.

„Chodit upravená v přirozeném stylu“ znamená pro každou ženu něco trochu jiného. V závislosti na tom, jak moc je zvyklá se líčit a v návaznosti na to jak je zvyklá vídávat se v zrcadle. Takový ten můj „přirozený doťuk“ může pro hromadu ženských připomínat kanárčí rej, a totéž platí o vlasech. Pokud je barva udržovaná a k majitelce sedí, jak chcete poznat, jestli je barva přírodní?

Nové články do e-mailu

Nechce se vám číhat na každý můj nový článek? Přihlaste se k odběru novinek, a budu číhat za vás 🙂 .

Autor

Andrea V.

Půlka žurnalistky, která má v oblibě lehčí sloupkovité útvary, půlka ezoteričky, které se stále míchají do věcí jemnohmotné principy. To, co z toho vzniká je takový lehký osobitý mišmaš ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *