Deset let blogerkou: Vděčný cíl pro cizí merch?

Patřím mezi lidi, kteří se potácejí mezi dvěma póly. Tím prvním pólem jsou viditelnější blogerky, tím druhým pólem jsou bulvární youtube kanály, které se věnují vesměs posmívání a zesměšňování blogerek, které se danému bulvárnímu novináři nějak nelíbí. Vesměs nepíšu o konkrétních kauzách, protože mi nějaký vnitřní blok brání rozebírat podobné věci, a to ani ne proto, že bych přesně věděla, co a proč dělám, jako spíš z typicky ženských důvodů, znějících: „Proč? Protože jsem to řekla!“ .

Jestli se mám vyjádřit ve třetinách, jedna třetina patří bulvárním youtuberům a dvě třetiny pomlouvaným blogerkám. Nějak se prankery nechci zabývat, ale čas od času mi to nedá a oživím odběr u člověka, který mě svým bulvárním stylem zajímá, a dál pročítám diskuze, které označují průměrně vážící youtuberky pojmy jako: „Je tlustá jak prase, ta musí mít aspoň metrák“ . Přitom většinu času vím, že si tím spíš škodím. Proč? Dokonale vysvětlit se mi to daří teprve po přečtení knížky Bryana Tracyho. Nebo přesněji: narazila jsem u Tracyho na teorii, která mi k tomu docela dost sedí.

Od nějakých osmnácti let se cítím jako blogerka. Ne jako rýpal nebo bulvární novinář, ale jako blogerka. Člověk, který píše a těší ho, když si jeho výplody přečte někdo další. Čím dál častěji cítím velkou radost, když se některé české blogerce podaří větší věc. Diář dua A Cup of Style, rose gold limitované štětce Petry LovelyHair, knížka o kosmetice blogerky GetTheLouk. Prostě mám radost pomalu i za ty holky, a nenapadlo by mě někde psát: „Koupila to na AliExpresu a logo si tam vyryla zapalovačem nahřátou jehlou“ .

Tracy ve své knížce píše, že úspěch je jediná věc, za kterou se platí beze zbytku předem. Musíte obětovat daleko víc, než jsou schopní obětovat ostatní, a teprve po vynaloženém času a úsilí sklidíte, co jste zaseli. Má to být rozdíl mezi úspěšnými a průměrnými: ti úspěšní v tom nechají krev a duši a nehrabou se pomalu v ničem jiném. Vloží obrovské úsilí do svojí značky, a ta zaplacená cena se jim vrátí v úspěchu a odběrech, bavíme-li se o blogerkách.  Ti průměrní jenom brečí, že jim nikdo nedá odběr, a jediná jejich inovace je v okopírování dalšího formátu, který vymyslel někdo cizí. Právě ochota zaplatit vysokou cenu v plné výši a předem a mít dost sebekázně na to, aby to člověk vydržel a obětoval má být ten rozdíl mezi dvaceti procenty úspěšných a osmdesáti procenty průměrných.

Od začátků svého blogování mám sklony sledovat spíš ty úspěšnější blogerky než zdroje, které rozebírají zakopnutí a kauzy. Pravda, ideál úspěšné blogerky se s léty mění podle toho, kde zrovna jsem a co považuju za úspěch, ale Tracy to komentuje tak trochu zrcadlovou ideologií. Když se věnujete viditelnějším blogerkám, žijete v té energii a tvoříte „pod vlivem“ těch úspěšnějších, nutí vás to směřovat stejným směrem, kterým jdou ty úspěšné blogerky. Když se ale zastavíte u rýpalů, kterým není nikdy nic dobré, nemůžete se stát slavnou blogerkou, protože svým myšlením a svými pohnutkami „tvoříte“ svoji realitu podle vzoru těch vrtalů  a rýpalů, po kterých nic kloudného nezůstává. Bryan Tracy považuje za nejdůležitější součást úspěchu sebekázeň; zjednodušeně ochotu dělat věci, na které se všichni ostatní vykašlou, protože neodpovídají přirozenějšímu ideálu cesty nejmenšího odporu. Jenže kdo chce někam dojít, musí myslet celostnějším způsobem a myslet i na to, co bude, když potřebné věci neudělá (nevloží čas do blogu a článků, nebude se věnovat dalšímu vzdělávání, nedá energii do vývoje dalších nápadů) .

Moje přirozené nastavení mě táhne kopírovat spíš postoj pomlouvaných blogerek než osob, které rozebírají všechno, co se jim nevejde do některé ze škatulek. Mám sklony hledat energii spíš u Carrie Kirsten, GetTheLouk a A Cup of Style než u youtuberek, které řeší, že má Carrie plastiku horního rtu a Lucka s Nicole jsou k uzoufání nudné a chodí oblékané jako staré báby. Dlouho jsem to neměla jak vysvětlit. Teprve Tracyho teorie o dosahování úspěchu mi do celé problematiky vnesly trochu světla. Baví mě sledovat úspěšnější blogerky, nabírat jejich energii a tvořit pod vlivem jejich postupů a jejich cesty. Přirozeně se tím třídí energie, kterým jsem ochotná se vystavovat a které jsem ochotná začlenit do života. Neptejte se mě proč; sama jsem zvědavá, kam mě to celé zanese 🙂 .

Nové články do e-mailu

Nechce se vám číhat na každý můj nový článek? Přihlaste se k odběru novinek, a budu číhat za vás 🙂 .

Autor

Andrea V.

Půlka žurnalistky, která má v oblibě lehčí sloupkovité útvary, půlka ezoteričky, které se stále míchají do věcí jemnohmotné principy. To, co z toho vzniká je takový lehký osobitý mišmaš ...

15 komentářů u „Deset let blogerkou: Vděčný cíl pro cizí merch?“

  1. Krásně psaný článek 🙂 Jako YouTuber se pohybuju v té společnosti a začínám z ní být spíše zklamaný, protože si tam očividně dovolí kdokoli cokoli. U blogerů mi přijde, že jsou to lidé asi i rozumnější a vědí, co chtějí tvořit, dávají si s tím opravdu práci. Na YouTube mi přijde, že takových lidí je výrazně méně.

    Ty jsi třeba skvělá blogerka a jsi jedna z těch, jejíž články si vždycky moc rád přečtu. V něčem s Tebou úplně nesouhlasím ale to je názor jiného člověka 🙂 Jsem moc rád, že píšeš.

    1. Děkuji 🙂 . Rozhodně si také myslím, že část Youtuberů nic nepochopila a byla by schopná pro úspěch i vraždit, když to přeženu. Od blogů / webů se ta největší vlna zájmu krapet odklonila, tak není všechno tolik vyšponované jako u videa.

  2. Další pěkný článek, který mě zase utvrdil že krásně píšeš a tvoje názory jsou na místě. Já mam spíš pocit, že „slavná“ blogerka či youtuberka musí i tak trošku kopírovat ostatní a dělat hauly, grwm videa, na blogu teda i outfito-povídací a mnoho dalších. Mrzí mě, že ostatní typy článků nebo blogů na tomhle „výsluní“ nemají téměř šanci. No,třeba se to změní. 🙂

    1. Děkuji moc za pěkná slova 🙂 . Ano, také si myslím, že když čtenáři určitý typ článku požadují, byla by hloupost nevyhovět. Jen je škoda nepropašovat sem tam do publikačního plánu něco dalšího 🙂 .

  3. Krásně napsaný článek 🙂 Já osobně věřím hodně na: Co dáš, to se ti vrátí. Ať už ve smyslu chování k jiným lidem, tak ve smyslu vkládání energie do věcí.

  4. Skvělé 🙂 souhlasím s tebou, nemám moc ráda bulvární kanály, protože se ti lidé jen přiživují na slávě ostatních a pak díky tomu mají hodně odběratelů. Přitom nic zajímavého netočí, jen kydají špínu na ostatní jako báby na vesnici a to bohužel lidi zajímá. Jsou ale i užitečné reakční kanály jako třeba Zlý Zajo, který takhle upozornil na šikanu, která se pak vyřešila a tak. Obecně moc nemám ráda beauty blogerky, protože většinou netočí/nepíšou o ničem jiném než o kosmetice a je fajn vidět i jiné typy článků, protože každý není takový fajnšmekr jen do kosmetiky.

    Carrie mám taky ráda, má hezká videa, stejně jako Stylewithme a mám ráda i Momu.

    1. Bulvár je směr, který je dobré vzít na vědomí už jen proto, že hned tak nevymizí a ti „top-blogeři“ se podobných „investigativců“ jen tak nezbaví. Kromě Carrie si pravidelně rozkliknu video od Kate Wednesday, a v poslední době i od Martiny z kanálu Kocourkovy dobroty a kosmetika.

  5. Chceš sa nechať inšpirovať slávnymi blogerkami a čerpať z nich energiu, ale nie je to tak dávno, čo si vo svojom článku dosť tvrdo kritizovala beauty blogerky vo všeobecnosti a to má od pozitívneho myslenia a motivácie dosť ďaleko, podľa mňa je to dokonca pokrytecké. Tiež si písala článok na úrovní „bulváru“, rozoberala si neschopnosť beauty blogerok bez ohľadu na to, že neoriginálna tvorba je problém väčšiny blogov, nie iba tých kozmetických. Toto mi príde ako také honenie si ega, že ty si iná, ty si tá dobrá, ty sa nechávaš „viesť“ úspešnými a nemyslíš negativne, lebo to by ťa tiahlo k zemi. Bohužiaľ je to len naivná predstava tohoto momentu po prečítaní nejakej knihy, proste sa cítiš morálne nadradene. Lenže aj ty kritizuješ ostatných, rovnako ako kritizujú (hoci ty to voláš bulvár) reakčné kanály slávnejších blogerov. Áno, ja viem že teraz je trend byť slniečko, na všetkých sa usmievať a nedajbože mať vlastný negatívny názor, ktorý by sa líšil od väčšiny, ale holt niekto ten iný názor má a chce ho povedať rovnako, ako svoj názor hovoríš ty. Je z neho preto bulvárny kanál? Je preto negatívny človek? Len preto, že má iný názor ako ty alebo ako ľudia, ktorí sa nonstop pchajú do zadku slávnejším? Rozhodne nie. Nežijeme v krajine jednorožcov a dúh, kde je všetko úžasné a všetci bezchybní. Keď niekto kritizuje Lovelyhairovú alebo Týnuš za ich klamstvá a podvody, je to snáď zlé? Radšej sa necháš klamať úspešnými, než by si sa mala pozrieť pravde do očí? Prosím ťa, potom o nejakej vyzrelosti a dospelosti a vyrovnanosti a ceste za úspechom nemôže byť ani reč.

    1. Dekuji za komentar. Muzu te ujistit, ze podfuky neberu na lehkou vahu, a stejne tak si nemyslim, ze bych nesmela psat, ze jsou beauty blogerky sama recenze a ze ne to nudi. Nestavim pod sebou piedestal a neplanuju se zbozstit, to neni muj styl.

  6. Inu, jak vidím, není snadné stát se slavným a úspěšným blogerem/blogerkou. Ještěže jsem si něco takového ani náznakem nevytýčil jako svůj cíl :-).

    1. Nemyslim, ze by me bavilo mit 300k odberatelu, kterym jsem ve vysledku fuk. Uvidim, co budu klasifikovat jako uspech 🙂

  7. Veľmi pekný článok 🙂 tiež skôr sledujem tie úspešnejšie a motivujú ma 🙂 inak si myslím, že reakčné kanály sú v podstate obdoba youtube bulváru. Ani bulvárne noviny nejde nijako zastaviť, vždy budú rozoberať kto, čo, kedy, ako, prečo a v dnešnej dobe úspechu Youtube sa len prealokovali tieto informácie do iného média.
    https://drewsbeauty.com

    1. Souhlasím. Je to papírová podoba společenských časopisů, a nemyslím si, že by bylo reálné požadovat ústup 🙂 . Záleží jenom na každém člověku, čemu bude dávat pozornost.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *