Sportem k trvalé invaliditě aneb Jak jsem začala znovu jezdit na kole

Když jsem byla menší, prakticky jsem na kole bydlela. Měla jsem starý typ Pionýra (kolo bez přehazovaček a čehokoliv dalšího, až na to, že bylo asi třikrát lehčí, než horáky kamarádů) a pojezdila jsem toho dost. Postupem času jsem na kolo začala zapomínat čím dál víc, až jsem chodila raději pěšky a na kolo jsem si pořádně nevzpomněla.

Dva měsíce zpátky jsem dostala možnost pořídit si nové kolo. Trekingové, do 10 000 Kč, čistě moje, a rozhodla jsem se té šance využít. Jít do města půl hodiny, když tam můžu být na kole za deset minut? Za tu svoji půlhodinu se s kolem dostanu až do Uherského Ostrohu, kde jsem asi dvakrát nebo třikrát fotila, a říkala jsem si, že se tam chci podívat na focení znovu.

Abych tedy pokřtila po dvou měsících svoje kolo, rozhodli jsme se s mojí hezčí půlkou, že si zajedeme do Ostrožské Nové Vsi na Štěrk. Jedná se o štěrková jezera, kde se těží štěrk a s určitými omezeními se tam dá i rybařit. Do Veselí to mám 3 km, z Veselí do Ostrohu je to 5 km, a z Ostrohu do Nové Vsi je to po „normální“ cyklostezce 6 km, to bychom ale nesměli jet ze zadní strany Jezer mezi Štěrkem a Moravou až dozadu, že si to objedeme, tak jsme „tam“ najeli místo šesti osm a půl kilometru, plus další tři ještě zpátky do Nové vsi.

Po cestě tam jsem ujela 19,5 km, když počítám kompletní objíždějí Štěrkových jezer, a zpátky už jsem jela po cyklostezce, tak mě čekalo 14 km domů. Už ve Veselí jsem měla potíže na přechodech, na silnici a na komplikovanějším úseku u Moravy, kde se na cyklostezku sjíždí po prudších „kočičích hlavách“ , kde jsem si netroufla na kole a šla těch pár kroků pěšky. Už tam jsem měla potíže to kolo znovu rozšlapat, a když jsem o kus dál za parkem přecházela silnici na druhou stranu, měla jsem trable ještě větší.

Asi kilometr od domu jsem si přehazovala na lehčí stupeň a hnala mě dál čistě už jenom moje vrozená tvrdohlavost. Sesednout z kola, protřepat nohy a pomalu to docapkat vedle kola by bývala byla lepší varianta – myslím, že se tomu říká „strečink“ a „vyběhání“ , když někdo dokončí delší trať, a když si po tréninku nedopřejete to protažení, uvolnění a pomalé zklidnění, uloží se vám ve svalech kyselina mléčná …

Vzniká ve svalech rozkládáním glukózy, a normálně se jí tvoří malé množství. Když zvýšíte námahu, svaly spotřebují víc glukózy, kyseliny mléčné se vytvoří tím pádem víc, a když ji nestihnete před úplným vychladnutím odvést ze svalů, utvoří krystalky a způsobí bolest až křeče.

Ano, dojela jsem to až do konce a dopřála jsem si vanu a namazala jsem si nohy, ale nedopřála jsem si „doběh“ pro odplavení kyseliny ze svalů, tak jsem celý následující den trpěla jak zvíře. Nejvíc mi na to pomáhal lehký kontinuální pohyb, a jak jsem se někde na delší dobu zastavila, měla jsem potíže se znovu rozhýbat. Ty skoro 34 km se mi bez tréninku a bez následné péče zkrátka uložily do nohou, kde se celý následující den rozkládaly a hojily.

Příště už budu chytřejší. Ne, nejedu i s kolem vlakem 🙂 , jen si jednoduše přejedu parkem až k Moravní hrázi, a domů si dopřeju „vyběhání“ kyseliny ze svalů.  Není to zas taková kravina, jak bych si bývala myslela dřív 🙂 .

Nové články do e-mailu

Nechce se vám číhat na každý můj nový článek? Přihlaste se k odběru novinek, a budu číhat za vás 🙂 .

Autor

Andrea V.

Půlka žurnalistky, která má v oblibě lehčí sloupkovité útvary, půlka ezoteričky, které se stále míchají do věcí jemnohmotné principy. To, co z toho vzniká je takový lehký osobitý mišmaš ...

2 komentáře u „Sportem k trvalé invaliditě aneb Jak jsem začala znovu jezdit na kole“

  1. To je skvělý, já na kole začala po xx letech jezdit zase v Holandsku a denně jsem jezdila 20 km, a bylo to super. Když jsem NL opustila, dost mi to chybělo a chybí i teď. Asi bych si měla nechat dát opravit alespoň kolo na výlety do přírody, ovšem až se přesídlím zase – nejspíš do Prahy – kde je sice situace pro kola hrozná – i tak zvažuji nákup nějakého city bike. Opravdu mi to chybí – a to dost. A navíc i v Praze začíná být kultura kola více vidět…a jak jinak to město donutit být bike friendly, než aby cyklisti byli vidět…(a myslím ti city, ne sportovní).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *